Novinky ze života komunity

Sůl nad zlato – O dni osvobození KZ Gusen

Nešli jsme již dva dny do „štol“ na práci na letadlech Messerschmitt Me 262, jelikož již nebyli vojáci, kteří by nás tam doprovázeli. Ti opustili své posty kolem tábora Gusen III a byli nahrazeni starci, kteří jen stěží drželi své zbraně v rukou. Správa tábor, kde byli mnozí vězni, nám ještě rozdávala nějakou stravu. Také jsme na prvního máje obdrželi balíčky od švýcarského červeného kříže, takže jsme úplně netrpěli hladem. Seděli jsme venku před naším blokem a diskutovali, zdali to je skutečně konec našeho věznění. Byla to divná atmosféra.

Dne 5. května nečekaně kolem 11 hodiny se v táboře objevil tank s bílou hvězdou. Nevěděli jsme, zdali to jsou Rusové nebo Američané. Z tanku vyskočil jeden voják a oslovil nás v jidiš. Pochopili jsem že jde o americkou armádu, že nám říká: „Jste svobodní!!!“ Následoval jásot a bláznivá atmosféra. Někdo začal zpívat Marseillaisa a ostatní se přidali. Pak jsem my zpívali Kde domov můj.
Vojáci okamžitě odzbrojili naše hlídače, kteří museli odhodit pušky na hromadu. Tank na ně najel, několikrát se otočil a zbraně nebyly k použití. Seřazené zajatce pak odvedli směrem k Linci. Než odešli, řekli nám vojáci, abychom počkali, že přijede jiná jednotka, která se o nás postará. Konec, po němž jsme po všechna ta léta toužili, konečně nastal. Vše bylo jako ve snu.
Rychle jsem se ale probudil, protože bylo potřeba se postarat o jídlo. Běžel jsem do kuchyně, ale z ní již všechno odnesli Ukrajinci, kteří byli mnohem rychlejší než my. V jednom rohu jsem uviděl bílý pytlíček. V domnění, že to je „Suppenextrakt“ jsem běžel k mým deseti kamarádům. Když jsme obsah balíčku ochutnali, zjistili jsme, že máme po polévce, protože to byla jen sůl. Byli jsem smutní. Pak mne napadlo, že vím, kde je v nedalekých polích sklad brambor. Upečené brambory se solí mohl být chutný oběd. Rychle jsme tam vyběhli a přinesli jeden pytel. Zapálili jsme oheň a připravili ohradu z kamenů pro opékání na nějakém plechu.
Zatím jsme viděli, jak Ukrajinci táhnou do tábora krávy, vepře atd. A začínají „košerovat“. Zjistili, že jim chybí sůl. Nám se tak naskytla skvělá „obchodní příležitost“. Dostali jsme dost masa a tuků pro celou naši partu a naobědvali se poprvé po letech chutným jídlem.
Zde budiž řečeno, že mnoho vězňů ještě zahynulo, protože jedli pro naše žaludky nevhodnou stravu. Ten náš oběd byl naštěstí pro nás snesitelný.
Žádná americká jednotka do večera nedorazila, tak jsme se na noc ubytovali v bloku esesáků, a ráno včas vyšli na cestu do Prahy, kam jsme přišli 10. května. Báli jsme se karantény, ale čeští dělníci nám pomohli.
Petr Erben, Aškelon
Sdílet:

Komentáře vypnuty.

Postaveno na technologii WordPress | Design Elegant Themes
Twitter Auto Publish Powered By : XYZScripts.com