Od masakru v Babím Jaru uplynulo 75 let
Pomník v Babím Jaru
V Kyjevě se celý uplynulý týden nesl ve znamení řady připomínkových akcí u příležitosti 75. výročí masakru v rokli Babí Jar. Ve dnech 29. a 30. září 1941 zde bylo nacisty za pomoci místních kolaborantů během 36 hodin zavražděno bezmála 34.000 Židů, tedy téměř celá zbývající kyjevská židovská komunita. Podle amerického historika Timothyho Snydera jde o „nejrozsáhlejší střílení civilistů v dějinách lidstva“. Ve své oceňované knize „Černá zem“ (2015) popisuje tuto hrůznou událost následovně:
„Dne 28. září 1941 německá armáda natiskla a vyvěsila plakáty přikazující Židům, aby se den nato objevili na jedné křižovatce na západě Kyjeva s dokumentací a cennými věcmi. Většina Židů, kteří ve městě ještě zůstali, uposlechla. Lidé se začali shromažďovat brzy, ještě před východem slunce, ve víře, že si tak zajistí lepší místa ve vlaku. Starší ženy měly kolem krku pletence cibulí jako jídlo na cestu. Bylo to den před svátkem Jom kipur, Dnem smíření, a lidé si říkali, že budou v bezpečí. Na křižovatce fungovala kontrola, kde bylo Nežidům, kteří doprovázeli své příbuzné nebo přátele, řečeno, ať se vrátí domů, a většina uposlechla. Od tohoto bodu Židé pochodovali v kordonu uzavřeném německými policisty se psy do strže v Babím Jaru, kde už armáda připravila jámy. Na jejich okraji Němci spolu s místními kolaboranty postříleli odhadem 33.761 Židů. Několik Židovek nejprve odvedli stranou, kde je znásilnili. (…) Staří a nemocní kyjevští Židé často nemohli uposlechnout pokynů na armádních plakátcích a dorazit na stanovené místo. Po vyvraždění jejich příbuzných a přátel byli zanecháni bezmocní ve svých bytech. Některé následně zabili jejich sousedé, až donedávna sovětští spoluobčané, a sebrali jim majetek.“
Právě o spoluvině Ukrajinců se ve svém projevu zmínil i ukrajinský prezident Porošenko. Stalo se tak v rámci hlavní pietní ceremonie, která se konala ve čtvrtek přímo na místě hrůzného činu v Babím Jaru za účasti řady významných hostů včetně izraelského prezidenta Rivlina, německého spolkového prezidenta Gaucka, předsedy Rady Evropské unie Tuska či předsedy Světového židovského kongresu Singera. Porošenko veřejně přiznal, že nacistické vražedné mašinerii sloužili i četní Ukrajinci a tuto ostudnou skutečnost nelze nikdy vymazat z kolektivní paměti národa. Současně vyjádřil radost z obnovy židovských komunit na Ukrajině a z „harmonického“ vztahu Ukrajiny k Izraeli. Svým pevným odhodláním k obraně a schopností zachovat si demokratický charakter navzdory trvalému ohrožení slouží židovský stát Ukrajincům jako vzor.
Památník obětem v podobě sedmiramenného svícnu, u něhož se vzpomínková ceremonie konala, byl v Babím Jaru vztyčen až roku 1976. Důvodem byla Stalinova antisemitská politika a sovětská ideologie, která veškeré židovské utrpení za druhé světové války tabuizovala. Teprve protestní báseň Jevgenije Jevtušenka „Babí Jar“ (1961), již o rok později zhudebnil Dmitrij Šostakovič ve své 13. symfonii, prolomila mlčení o této masové vraždě Židů.
Prezident Porošenko v pátek oznámil záměr vybudovat v Babím jaru památné muzeum holocaustu a vyzval Ukrajince i světové společenství, aby tuto iniciativu finančně podpořili.
D.T.
