Gita Zbavitelová: Jak je komplikované vyklidit nezákonnou osadu v Izraeli
Z výčtu následujících událostí by neinformovaný divák vyvodil, že v Izraeli vypukla občanská válka: na Západním břehu se shromáždily stovky bojovných aktivistů. Blokují přístupové cesty a hromadí pneumatiky a kamení. Premiér je v televizi prosí, aby se pokojně rozešli. Je odsouzen voják, který vybízí kolegy k neplnění rozkazů. Desítka vojáků opustí základnu a protestuje proti rozhodnutí vlády. Je zadržen mladík, který vyhrožuje smrtí ministrovi školství a předtím vyhrožoval premiérovi. Ministr školství dostane posílenou ochranku a ministr obrany hrozí aktivistům násilným zásahem. Zákrok proti nim nacvičuje 1300 vojáků a vězeňská služba vyklízí celá křídla ve čtyřech věznicích, aby byla připravena na hromadné zatýkání.
Kdepak občanská válka. Popsané události provázely vládní úmysl vyklidit nezákonnou židovskou osadu, kde žije pouhých čtyřicet rodin. Amona vznikla před jednadvaceti lety. Izraelský Nejvyšší soud už v roce 2005 rozhodl, že osada leží na půdě palestinských majitelů a musí být do následujícího roku zrušena. Tehdejší vláda Ariela Šarona demolici nařídila a poslala 10 000 policistů a vojáků, aby ji provedli. Při potyčkách s asi čtyřmi tisíci aktivistů bránícími obyvatele Amony bylo zraněno 300 lidí, včetně tří poslanců Knesetu a osmdesáti členů bezpečnostních složek. Většina domů byla nakonec srovnána se zemí, ale ne všechny. Následovala nová stížnost k Nejvyššímu soudu a celý proces se opakoval. Před dvěma lety soud opět nařídil osadu zrušit, ale vláda si vymohla několik odkladů. Letos na podzim soud definitivně potvrdil, že k vyklizení musí dojít do 25. prosince.
Obyvatelé Amony se proti vystěhování postavili a zdálo se, že evakuace bude stejně násilná jako v roce 2006. Souhlasili až s posledním návrhem vlády týden před datem vyklizení. Aby taky ne – vyčlenila pro ně v přepočtu skoro jednu miliardu korun. Část osadníků dostane novou půdu o kousek dál, další se ubytují v jiné osadě a stát všem postaví nové domy. Kromě toho dostane každá rodina milion šekelů, tj. šest a tři čtvrtě milionu korun. Aktivisté obyvatele Amony za přijetí nabídky odsoudili a zklamaně odešli. V úterý, čtyři dny před nejzazším datem demolice, vláda požádala Nejvyšší soud o 45denní odklad a ten jej po písemném slibu obyvatel Amony, že se vystěhují bez násilí, ve čtvrtek povolil.
Je sice dobře, že se kabinet snaží předejít násilnému odporu, ale její vysoké odškodné je nebezpečný precedens pro příští likvidace nezákonných osad i jednotlivých domů – jak židovských, tak arabských či beduínských. Osad jako Amona jsou desítky – vyrostly bez oficiálního souhlasu izraelské vlády, ale s jejím vědomím a často i podporou.
Amonu se vzhledem ke konkrétnímu nařízení Nejvyššího soudu zachránit nepodařilo, ale poslanci vládní koalice se pokoušejí aspoň odvrátit demolici v ostatních případech. V záchvatu optimismu po zvolení Donalda Trumpa americkým prezidentem předložili návrh zákona, který má legalizovat 55 nezákonných osad s asi 4000 domy na palestinské půdě. Premiér Binjamin Netanjahu pro něj sice kvůli obavám z mezinárodní reakce nehlasoval, ale před několika dny ujistil veřejnost, že vláda osady v Judsku a Samaří podporuje.
Zákon prošel v Knesetu prvním čtením a pak se předkladatelé rozhodli, že s jeho schvalováním počkají na nástup Trumpa, který naznačil, že proti osadám nemá námitky jako Barack Obama.
Není však jisté, zda legislativa v Knesetu projde; a pokud ano, hodlá ji napadnout Nejvyšší soud a označit za neústavní, protože bude v rozporu s izraelskými a mezinárodními zákony i předchozími rozhodnutími soudu.
Takový zákon by velice poškodil pověst Izraele v zahraničí; vůdce opozice Jicchak Herzog ho označil rovnou za „národní sebevraždu“. I když ale Nejvyšší soud zákon zruší, boj mocné osadnické lobby za Judsko a Samaří neskončí. Podle Bible je Židům daroval Bůh a věřící osadníci považují jejich obsazení za náboženskou povinnost. A zákony Tóry pro ně mají přednost před světskými.
Zatímco pět let po obsazení této oblasti a východního Jeruzaléma Izraelem v roce 1967 bylo osadníků jen 10 000, dnes je jich 570 000. Třebaže osady nejsou překážkou míru, jak tvrdí Palestinci a mezinárodní společenství, problémy s vyklízením nezákonné Amony ukazují, jak obtížné by bylo předání většiny Západního břehu Palestincům v rámci mírového urovnání.
Gita Zbavitelová, ČRo
