František Langer o Masarykově úsměvu
„Jeho úsměv“
Leckdo z nás měl štěstí setkat se s ním několikrát v svém životě. A ten, kdo měl takové štěstí, shledá, že se nedívá už na svůj život jako na souvislý řetěz událostí, ale jako na několik kapitol, jejichž středem je právě chvíle, kdy jej viděl, slyšel, mluvil s ním.
A tak si čtu svůj život kapitolu po kapitole, až se zastavuji u velké kapitoly na Ukrajině v Polonném, kde přehlíží své revoluční pluky, mluví k vojákům s řečniště a potom odpovídá trpělivě a ochotně na desítky jejich dotazů. A tehdy jsem po prvé pozoroval úsměv, který se na jeho tváři, co chvíli rozprostřel…
Ano, jeho úsměv byl opravdový úsměv z duše i ze srdce. Vzpomínám si nyní na fotografii mužů vedoucích okolní národy, ale marně se namáhám najít některou, na níž by se úsměv po tváři takhle dovedl rozhostit. Je to maska jejich tvrdosti, úmyslná tvářnost povýšenosti, či co? Vždyť je úsměv darem přírodou darovaný jen člověku. A krásný úsměv krásnému člověku. A častý úsměv člověku, který má, co ze sebe vydávat. Proto náš prezident i v té své výšce nad námi se dovedl usmívati, usmíval se a rád se usmíval. Promlouvalo tak jeho shovívavé lidství, jeho bohatá a štědrá lidská podstata, čistota, moudrost a víra. Jeho úsměv byl květem a krystalem celé jeho bytosti.
Proto v dnech, kdy máme plné oči slzí, vzpomínáme na jeho úsměv, který nám vrací ve vzpomínkách jeho celého.
František Langer
(autor byl ruským legionářem, vojenským lékařem, spisovatelem a dramatikem)
Text vyšel na titulní stránce Věstníku Židovské obce náboženské v Praze dne 15. září 1947
Dvě opravdu krásné připomínky k dnešnímu výročí. I v současnosti by ČR (i Evropa) takového Masaryka potřebovala jako sůl!!!