Novinky ze života komunity

S velvyslancem Janem Sechterem o dnešním Rakousku a nedělních parlamentních volbách

Velvyslanec Jan Sechter (foto MZV)

„V Rakousku uspěli politikové, kteří včas odhadli, že rovnováha mezi solidaritou a silnou rolí státu v bezpečnosti, vnější hranicí EU počínaje, musí být zachována,“ říká v rozhovoru pro ŽL velvyslanec Jan Sechter.

ŽL: Poslední čtyři roky jste strávil ve Vídni jako český velvyslanec. Jak se Rakousko proměnilo v době vrcholící krize s migranty?

V roce 2015 se Rakousko stalo tranzitní zemí mezi Balkánem a Německem, které bylo a dodnes zůstává preferovanou zemí migrantů. Jakmile začaly německé úřady omezovat vstup uprchlíků na rakousko – německé hranici, dramaticky se zvýšil počet žádostí o azyl v samotném Rakousku, až dosáhl počtu téměř 100 tisíc. Lidé v Rakousku byli a jsou ochotni uprchlíkům pomáhat, nicméně od státu vyžadují, aby získal nad situací kontrolu, měl přehled, kdo do země přichází a jakým způsobem probíhá azylové řízení i v případě negativního rozhodnutí. V Rakousku uspěli politikové, kteří včas odhadli, že rovnováha mezi solidaritou a silnou rolí státu v bezpečnosti, vnější hranicí EU počínaje, musí být zachována. A že kvóty nejsou řešením. Sociální demokraté vyměnili šéfa vlády a předsedu strany, koaliční lidovci rovněž vyměnili předsedu strany za ministra zahraničí Kurze, který se velmi zasazoval o řešení pašeráky organizované migrace na Balkáně.

ŽL: Hledá nyní Vídeň novou politiku vůči zemím Visegrádu? Může to mít nějaký pozitivní význam pro budoucnost?

V posledních letech je patrná řada témat, u nichž najdeme společný zájem zemí Visegrádu a Rakouska. Zdaleka to není jen migrace: dělení na staré a nové členské země a čisté plátce do rozpočtu a příjemce se poněkud smazává. Společné zájmy máme v severojižních dopravních spojeních a v energetické infrastruktuře, v péči o konkurenceschopnost průmyslu. Rakousko podpořilo naše úsilí o změnu výběru DPH tzv. reverse charge, v boji proti daňové kriminalitě. Celkově je patrný i společně sdílený pocit z toho, že v posledních letech u některých témat tón udávalo výhradně Německo a evropské instituce. Středí Evropa chce být více slyšet, a proto je dobré, že společně se Slovenskem se na úrovni předsedů vlád scházíme a koordinujeme v tzv. Slavkovském formátu. V létě o schůzku požádal nový francouzský prezident a je patrné, že navzdory mnohokrát relativizovanému Visegrádu váha střední Evropy v EU může do budoucna vzrůstat.

ŽL: Příští rok slavíme 100 let od vzniku samostatného státu. Jak se máme dívat na historii česko-rakouských vztahů?

Určitě by byla škoda zaměřit se jen na zlomové okamžiky dějin 20. století a sami si omezovat úhel pohledu nebo se omezovat jen na 19. a 20. století. Vznik samostatných republik je dnes i pro Rakousku významnou hodnotou, kterou si bude země připomínat pozitivně, určitě ne v nějakém traumatu z výsledku 1. světové války. Ve Vídni bude otevřeno muzeum rakouských dějin, koncept je velmi otevřený dějinám středoevropských národů.  Stojí za to připomenout si i méně známé okamžiky dějin, která budou mít v našich vztazích jubilea: pomoc demokratickému rakouskému exilu v Československu do roku 1938, roli české zemské šlechty v pokusech zachránit Československo před Hitlerem nebo rakouskou pomoc československým uprchlíkům po srpnu 1968. Bohaté a inspirativní jsou i starší dějiny Rakouska a národů, které tuto zemi tvořily. Například v Innsbrucku na zámku Ambras a v Praze v Národní galerii máme největší společný výstavní projekt letošního roku věnovaný Ferdinandovi II. Tyrolskému (1529-1595).

ŽL: Jak hodnotíte výsledek parlamentních voleb?

Již před volbami, když jsem končil svoji misi, jsem měl dobrý pocit z toho, že v kampani všechny politické strany, které se dostaly do parlamentu, deklarují spolupráci ve střední Evropě a dřívější konfliktní témata jako jaderná energetika nebo řešení německé otázky po 2. světové válce již netematizovaly. Z tohoto hlediska si myslím, že výsledek voleb je nadějí pro lepší spolupráci zemí střední Evropy a velkou příležitostí pro rozvoj česko – rakouských vztahů.

ŽL: Byla otázka migrantů skutečně hlavním tématem voleb, jak slyšíme od zahraničních komentátorů?

Určitě. Existují i údaje, kolik který kandidát v mediálních výstupech věnoval času různým tématům. Migrace a integrace uprchlíků s uznaným azylem se stala hlavním tématem. Ale ve volbách se diskutovali i představy, jak reformovat hospodářství, sociální a daňový systém. Zde spatřuji důležitý moment, proč nakonec v jednáních o budoucí koalici není upřednostňována velká koalice křesťanských a sociálních demokratů.

ŽL: Co politici radikální pravice? Jak se v čase proměnila strana Svobodných?

Radikalizace pravice z devadesátých let je do značné míry minulostí, stejně tak i systematické ataky této strany směřované na ČR, její energetiku, prezidenta Beneše nebo dokonce zpochybňování naší integrace v EU. Strana se před dvanácti lety téměř zlikvidovala sama. Mezičasem se podílí na vládách ve dvou spolkových zemí, v sousedním Horním Rakousku a v Burgenlandu dokonce v koalici se sociální demokracií. Důležitá je jakási vnitřní kultivace strany a také schopnost narovnat svoje vlastní problémy z minulosti nejen s ČR, ale i s Izraelem, se Srbskem a s dalšími zeměmi a také s národnostními menšinami v Rakousku. Myslím, že dnešní strana netouží po návratu do své neslavné minulosti.

Sdílet:

Komentáře vypnuty.

Postaveno na technologii WordPress | Design Elegant Themes
Twitter Auto Publish Powered By : XYZScripts.com