Novinky ze života komunity

Blíží se zánik židovské komunity ve Venezuele?

Nicolas Maduro v národních barvách

V dlouhé historii diaspory se po celém světě vytvořily a také často zanikly mnohé židovské komunity. Někteří říkají, že ta venezuelská dnes spěje ke svému konci.

Přítomnost Židů na území dnešní Venezuely se datuje od XV. století, kdy v expedici Pedra Malavara de Silvy se objevuje několik jmen svědčících o konverzi jejich nositelů, ale první židovská komunita vznikla až o století později na severu země v Tucacas, ta se však do dnešních dnů nedochovala. Ve venezuelském městě Coro se nachází nejstarší židovský hřbitov v jižní Americe. Relativně více informací o přítomnosti židovských obyvatel máme z prvé třetiny XIX. století, kdy řada židovských rodin podporovala Simona Bolívara, bojovníka proti Španělsku považovaného za osvoboditele řady jihoamerických území včetně Venezuely.

V minulém století se k sefardským Židům připojili aškenázští. Nejznámější je příběh dvou lodí, které v roce 1939 křižovaly Karibik, ale žádný přístav nechtěl přijmout 251 židovských uprchlíků převážně z Německa a z Hitlerem okupovaných zemí Rakouska a Polska. (Nepodařilo se mi zjistit, jestli také z tehdejšího Československa.) Lodě Caribia a Königstein známé též jako „plavidla naděje“ byly vypraveny z Hamburku a do venezuelského přístavu Puerto Cabello je svým dekretem vpustil až prezident generál Eleazar López Conteras.

Když se v devadesátých letech minulého století ujal moci Hugo Chávez, žilo ve Venezuele odhadem 22 tisíc židovských občanů. Pod jeho vládou začali emigrovat zejména do blízkých zemí střední Ameriky, do Spojených států, ale také do Španělska a Izraele. Dnes je v zemi sedm až osm tisíc Židů, tedy za dvacet let jich opustilo Venezuelu víc než polovina. Přesná čísla neexistují, protože počet Židů není, snad chválabohu, statisticky zaznamenáván.

Z Venezuely může (zatím) odjet až na výjimky každý, ale není to tak jednoduché. Bolívar, venezuelskou měnu mnoho zemí odmítá a stát neumožňuje volný nákup cizích měn, přičemž oficiální kurz dolaru je 1:10, ale na černém trhu je až 1:100. Další obtíž spočívá v tom, že některé země, např. sousední Kolumbie, nepřijímají venezuelské imigranty. Dnes tam smí pracovat jen tři měsíce, ale po návratu do vlasti se můžou do Kolumbie vrátit. Bogota v současné době, připravuje Venezuelanům snadnější imigraci.

Z publikovaných rozhovorů s venezuelskými Židy vyplývá, že je (opět zatím) nikdo nezavírá, že smí vykonávat své náboženské obřady, že nejsou fyzicky napadáni, ale že na ně lidé na ulici pokřikují, že se jim posmívají na úřadech („Tak to chodí možná ve vaší zemi, ale u nás ne“, nebo „Ta čepice,“ míněna jarmulka, „určitě není venezuelská“). Většina výpadů je spojena se státní mocí. V lednu 2009 tři autobusy pomalované revolučními hesly chávezovců přivezly k ortodoxní synagoze neznámé vandaly. Poničili její interiér a ve vojenských vozech zase odjeli. (Ve Venezuele je třináct synagog, z nichž jenom jedna není ortodoxní).

V roce 2004 částečně maskované policejní komando napadlo jednu ze čtyř židovských škol plnou dětí (dnes už funguje jen jedna). Policisté v ní hledali zbraně a střelivo. Totéž se opakovalo v roce 2007. Nikdy se nic nenašlo. O dva roky později, když byl prezident Chávez v Íránu, vypověděl tehdejší ministr zahraničí Nicolás Maduro bez řádného zdůvodnění izraelského velvyslance jako personu non grata. Maduro sám říká, že má židovské předky a vskutku se na jednom hřbitově nachází jakýsi Maduro Capriles, což je zajímavé tím, že Enrique Capriles je jedním z vůdců opozice proti Madurovi a má prokazatelně židovské kořeny. I Žid může být antisemita.

Světová konference proti antisemitismu v r. 2009 zaznamenala v médiích pod Chávezovou kontrolou každý měsíc průměrně 45 antisemitských výpadů. A zmíněný Chávez v červnu 2010 veřejně prohlásil: “Z hloubi svého nitra a ze srdce odsuzuji stát Izrael! Izrael budiž proklet!“

Vypráví se, že Fidel Castro kdysi Chávezovi poradil, že nemusí Židy vyhánět, stačí, když jim ztrpčí život. Odejdou prý sami. Nevím, jestli je to pravda, ale současný režim ztrpčuje život všem. A tak z vlasti o 31 milionech obyvatel utíká každý, kdo může. Doma nemohou najít práci, nevidí perspektivu bojí se zločinnosti, trpí hladem. Odhaduje se, že Venezuelanů žijících po celém světě je víc než půldruhého miliónu a 90 % procent jich odešlo z vlasti v posledních dvaceti letech.

K.W.

Sdílet:

Vložit odpověď

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Postaveno na technologii WordPress | Design Elegant Themes
Twitter Auto Publish Powered By : XYZScripts.com