Nucený odchod Sigmunda Freuda do exilu před 80 lety
Sigmund Freud, 1926, Wikipedie
„Ve dvaaosmdesáti letech se snad nikdo nestěhuje dobrovolně – a už vůbec ne smrtelně nemocný člověk. Ale někdy je stěhování do jiné země, nadto země jiného jazyka, jedinou možností, jak uzavřít svůj život v důstojnosti. Přesně tak to bylo se Sigmundem Freudem, zakladatelem psychoanalýzy.“
Těmito slovy začíná článek v deníku Die Welt, který připomíná okolnosti nucené emigrace světoznámého lékaře, rodáka z moravského Příbora, z nacisty obsazeného Rakouska do Velké Británie. Došlo k ní před osmdesáti lety. Čtvrtého června 1938, se po téměř tříměsíčním boji s byrokracii nácionálně socialistické Velkoněmecké říše mohl těžce nemocný Freud konečně vydat na cestu z milované Vídně do Londýna.
Jako dítě z Haliče pocházejících židovských rodičů, jenž sice nebyl pobožný, ale vědomě „zůstal Židem“, jak v roce 1925 napsal, platil za velkého nepřítele nacionálních socialistů. Celé jeho dílo odmítali jako „zvrhlé“ a 10. května 1933 během nechvalného pálení knih v Berlíně je vrhli do plamenů.
Sotva bylo Rakousko připojeno k nacistickému Německu, se proti Freudovi spustila šikana: Patnáctého března 1938, tedy v den, kdy Hitler na vídeňském Náměstí hrdinů (Heldenplatz) ohlásil „vstup mé vlasti do Německé říše“, byl Freudův byt vystaven policejní prohlídce. O týden později byla jeho dcera Anna Freud, rovněž vysoce kvalifikovaná psychoanalytička, zatčena gestapem a celý den vyslýchána.
Freudův rodný dům, Příbor, Wikipedie
Na rozdíl od většiny rakouských a německých Židů měl Freud vlivné přátele, kteří mu pomohli. Velvyslanec USA v Paříži, William C. Bullitt, zařídil skrze americké mise v Berlíně a Vídni, aby šikana vůči Freudovi ustala. Jeho blízký přítel a kolega Ernest Jones, kapacita britské psychoanalýzy, využil svých politických kontaktů k rychlému vyřízení britských víz pro celou Freudovu rodinu.
Získání výjezdních víz z Velkoněmecké říše bylo pro Freuda, jeho ženu Marthu a většinu jeho šesti dětí neméně obtížné. Trvalo týdny a stálo třetinu rodinného majetku – téměř 33.000 říšských marek (dnes cca. 600.000 EUR).
Zbytek majetku, včetně vzácné sbírky antického umění a slavné pohovky z Freudovy pracovny, byl „uskladněn“ a teprve po dlouhém a ve skutečnosti zcela zbytečném „prověřování“ uvolněn k vývozu do Velké Británie. Freudovy čtyři mladší a rovněž ve Vídni žijící sestry vycestovat nesměly. Všechny zahynuly v holocaustu.
Freud s rodinou cestovali vlakem z Vídně do Paříže, odtud do Calais, kde se nalodili na trajekt a časně ráno dorazili do Doveru, odkud pokračovali vlakem do Londýna. Zde na ně čekal syn Ernst, architekt, jenž do Velké Británie emigroval již dříve. Cesta trvala 48 hodin a fotografie z příjezdu na londýnskou Victoria Station obletěly svět. Ještě tentýž dne napsal dvaaosmdesátiletý Freud svému studentovi Maxi Eitingonovi do Jeruzaléma: „Triumfální pocit osvobození se příliš silně mísí se smutkem, protože vězení, z něhož jsem byl propuštěn, stále ještě velmi miluji.“ O 15 měsíců později Freud v exilu zemřel.
podle zahr. zdrojů
Možná by stálo za to zopakovat si základy českého pravopisu, než budete příště vynášet tak odvážné soudy („…výjimečnost, kterou ostatní Židé neměli ani náhodou.“)
S.Freud byl životně spojen s Rakousko_Uherskem co nastalo po rozpadu této říše už nebyl jeho svět.Po Anschlusu a to co následovalo to bylo už pro něj těžko pochopitelné anevidel budoucnost.Presto věděcké kruhy mu umožnily exil,který jej zdrtil zděsil když si uvědomil svoji výjimečnost,kterou ostatní Židé neměli ani náhodou.