Důležitá nová kniha o dezinformacích o Izraeli
Nakladatelství Kalich vydalo významnou knihu, kterou by dnes drtivá většina západoevropských a amerických nakladatelů odmítla. Obhajuje Izrael v době, kdy antisemitismus dosahuje nebývalých výšin a řada židovských a izraelských autorů přichází na Západě o smlouvy na své knihy, knihkupectví ruší prezentace jejich vydaných děl, časopisy odmítají jejich články a oni sami čelí urážkám a šikaně.
Kalich však vydal knihu známého izraelského novináře Ben-Drora Jeminiho Mašinérie lží, která vyvrací dezinformace, výmysly a nepravdy, které už řadu desetiletí provázejí izraelsko-palestinský konflikt. Záměrně je šíří radikální levice, extrémní islamisté a pseudovědci a bez přemýšlení je papouškují stále nové generace „uvědomělých“, ale neinformovaných mladých lidí. Autor se opírá o ověřené zdroje informací, seriózní studie a statistiky uznávaných institucí.
Jemini je přesvědčen, že pozornost, kterou svět Izraeli věnuje, je neúměrně velká a „hraničí s posedlostí“; zaměřuje se výhradně na něj, zatímco ostatní konflikty, v nichž umírá mnohem více lidí, ho zajímají jen minimálně anebo vůbec.
Významně k tomu napomáhá OSN, která se postupem času proměnila v zarytě protiizraelskou organizaci. Autor srovnává neúměrný počet jejích rezolucí kritizujících Izrael oproti zemím, které porušují lidská práva a pronásledují, vězní a popravují své odpůrce, jako je Írán, Kuba, Severní Korea, Rusko a další. Tento trend v posledních měsících ještě zesílil a je bolestně aktuální.
Autor kromě jiného vyvrací konkrétními čísly nařčení, že Izrael „páchá na Palestincích genocidu“, dokonce „víceméně denně“. Vyjmenovává konflikty, v nichž ke genocidě skutečně došlo, jako byly např. války v Jugoslávii v 90. letech nebo vraždění v Súdánu. A dokládá, že mnohem víc Arabů zahynulo v občanských válkách v arabských zemích než v Izraeli.
Jemini vyvrací i vžitou představu, že si Izrael nepřeje mír, a dokazuje, že všechny mírové návrhy vždycky odmítli Palestinci.
Detailně se zabývá i problémem palestinských uprchlíků, jichž bylo po vzniku židovského státu víceméně stejně jako židovských vyhnanců z arabských zemí (zhruba 700 000 na každé straně). Izrael však všechny příchozí úspěšně začlenil do své společnosti, zatímco arabské země a OSN dál považují palestinské běžence za uprchlíky a požadují, aby se do Izraele mohli vrátit všichni i se všemi potomky; celkem skoro šest milionů lidí. Jemini připomíná, že v Evropě bylo v letech 1945–1951 až dvacet milionů uprchlíků, ale do roku 1960 našli všichni nový domov. „Kdyby se právo návratu, které požadují Palestinci, udělilo všem desítkám milionů lidí, kteří byli během 20. století vykořeněni, globální stabilita by se zhroutila“, zdůrazňuje autor. A upozorňuje, že i mezinárodní tribunály jasně vysvětlily, že žádné takové právo neexistuje.
Autor poukazuje i na tzv. „osvětimský mýtus“, který tvrdí, že „od šestidenní války se izraelská nadvláda nad Palestinci stala synonymem pro krutou okupaci“, nehorázně přirovnávanou k pronásledování Židů za nacistického Německa. Jemini však na konkrétních číslech dokládá, že za této „kruté okupace“ se prudce zvýšila životní úroveň Palestinců i jejich průměrný věk a vzdělanost. Ani izraelští Arabové nejsou diskriminováni – jsou poslanci Knesetu, mají své politické strany, působí v Nejvyšším soudu, jsou vedoucími vysokoškolských kateder nebo přednosty nemocničních oddělení atd.
Obzvlášť aktuální je lež, že izraelská armáda nebere ohled na palestinské civilisty a „záměrně vraždí děti“. Kniha ji pomocí faktů vyvrací a uvádí nesrovnatelně vyšší konkrétní počty civilistů, kteří zahynuli v jiných konfliktech, včetně amerických a britských vojenských operací v Iráku nebo Afghánistánu.
To jsou jen některá z mnoha témat Jeminiho knihy. Autor se opírá o konkrétní citované zdroje a rozhodně ho nelze nařknout z nedbalosti nebo snahy o proizraelskou propagandu. Přestože kniha vyšla hebrejsky už v roce 2014 a anglicky 2017, na její aktuálnosti se vůbec nic nezměnilo a během současné války Izraele proti teroristickému Hamásu, která je odvetou za jeho sadistický masakr ze 7. října, tyto lži ještě víc bují. Velká část světa upírá Izraeli právo na sebeobranu a často i existenci, popírá říjnový masakr Hamásu a opakuje stejné bludy, které Jeminiho kniha vyvrací. Dezinformace vedly i k výzvě vrchního žalobce Mezinárodního trestního soudu k vydání zatykačů na izraelského premiéra Netanjahua a ministra obrany Galanta.
Knihu Mašinérie lží by měl mít doma každý, kdo se zajímá o Izrael a nezná všechny detaily celého konfliktu, ale především demagogičtí palestinští „aktivisté“, kteří o něm soustavně šíří nepravdy. Tato kniha by měla dokonce být součástí školních osnov.
Ben-Dror Jemini, Mašinérie lží, média, akademická půda a izraelsko-arabský konflikt, nakladatelství Kalich 2024, přeložila Simona Sternová.
