Hamás propustil první tři rukojmí
Vybavení helikoptéry IDF pro převoz propuštěných Izraelek
Izrael a teroristický Hamás uzavřely s pomocí mezinárodních prostředníků tolik potřebnou dohodu o výměně izraelských rukojmích za Palestince vězněné v Izraeli.
Ještě v neděli ráno nebylo jisté, zda se výměna uskuteční, protože Hamás nedodal jména rukojmích, která měla být propuštěna. Armáda proto pokračovala v bombardování jeho cílů.
Hamás nakonec seznam jmen předložil a první příměří od listopadu 2023 nastalo v neděli v 10.15 našeho času. Šest hodin nato, 471 dní od sadistického masakru Izraelců Hamásem, Palestinským islámským džihádem i řadou obyčejných Gazanů, vyšly na svobodu první tři ženy: 31letá Doron Štejnbrecher, kterou Hamás unesl 7. října 2023 z Kfar Azy, 28letá Emily Damari z téhož kibucu a 23letá Romi Gonen, kterou teroristé odvlekli z hudebního festivalu Nova. Hamás má za ně získat 95 vězněných teenagerů a Palestinek, včetně teroristky Lidové fronty pro osvobození Palestiny Chalídy Džarár.
Tři propuštěné Izraelky jsou součástí skupiny 33 žen, dětí a starších nebo zraněných lidí, kteří mají být osvobozeni v první fázi dohody. Izrael za ně propustí přes 1900 Palestinců, včetně 737 teroristů. Každou následující sobotu má postupně vyjít na svobodu ostatních 30 rukojmích. Tato fáze má trvat 42 dní, ale šestnáctý den mají obě strany zahájit jednání o druhé fázi, během které by měla být osvobozena zbývající rukojmí, včetně izraelských vojáků.
Za každou živou ženu, dítě nebo seniora musí Izrael propustit 30 Palestinců; za devět nemocných rukojmí jich vyjde na svobodu 110; za každou izraelskou vojákyni 50; za dva Izraelce s psychickými problémy, kteří do Pásma Gazy zabloudili před deseti lety, získá Hamás dohromady 60 vězňů a navíc Izrael osvobodí 47 Palestinců, které v roce 2011 propustil za zajatého vojáka Gilada Šalita a později znovu zadržel. V první fázi má Izrael také získat těla rukojmích, kteří v zajetí zahynuli nebo byli zavražděni, zvýšit objem humanitární pomoci a zahájit stahování vojáků z pásma. Odejdou z centrálního koridoru Necarim a na hranicích pásma s Egyptem zůstanou jen zčásti.
V druhé fázi má nastat trvalý klid zbraní a Izrael za zbývající rukojmí propustí další palestinské vrahy. V třetí fázi má Hamás vydat všechny ostatky zajatců. Součástí dohody je i otevření hranic z Pásma Gazy do Egypta a návrat Palestinců na sever pásma.
K dohodě naštěstí patří i písemná záruka Joea Bidena, že Izrael může obnovit boje, pokud Hamás dohodu nedodrží a nepřikročí k její další fázi. Izrael také smí až 50 dní dál ovládat obvod hranic v šířce půldruhého kilometru a nemusí se z Pásma Gazy stáhnout úplně. Bude tak nadále kontrolovat 70 kilometrů čtverečních, tedy asi 20 % současného území.
Řada informovaných izraelských zdrojů však přiznává, že nikdo neví, kolik zajatých Izraelců určených k výměně je vlastně naživu. Má mezi nimi být i dvojice maličkých dětí. Hamás tvrdí, že ze zbývajících 94 rukojmích je 35 po smrti.
Cena za propuštěné Izraelky a Izraelce je velmi vysoká, a mnoho lidí proto dohodu odmítalo, včetně ultrapravicové strany Židovská síla Itamara Ben Gvira, která na protest vystoupila z vlády. Izrael je nucen osvobodit i teroristy, kteří si odpykávají doživotní tresty za nejhorší útoky v dějinách země. Na svobodu vyjde například obávaný terorista hnutí Fatah Zakaria Zubejdí nebo Madždí Zatarí, který má na svědomí 23 izraelských životů; Wa‘íl Kásim a Wissám Abbásí zorganizovali atentáty, které si vyžádaly 35 mrtvých; Thábit Mardáwí stojí za útoky s 21 oběťmi a Ahmad Barghutí za zavražděním 13 Izraelců. Někteří propuštění teroristé budou vyhoštěni do Kataru nebo Turecka, ale mnoho dalších se vrátí do Pásma Gazy i na Západní břeh.
Jsou to velmi nebezpečná individua a možná kvůli nim zahynou další Izraelci. Záchrana životů rukojmích má však přednost. Hamás ale ví, že premiér Binjamin Netanjahu v roce 2011 propustil za jediného vojáka Gilada Šalita 1027 Palestinců, a bude proto požadovat co největší počet vrahů. Podle bezpečnostní služby Šin Bet se 82 % těch, kdo vyšli na svobodu v roce 2011, k terorismu zase vrátilo. Současná výměna tak ještě víc podnítí terorismus.
Rovněž neexistuje záruka, že Hamás přikročí k druhé fázi a zbývající rukojmí si neponechá, přestože Izrael nepropustí ty nejhorší vrahy v první fázi dohody. Navíc bude mít během prvních 42 dnů čas se přeskupit a zorganizovat roztroušené partyzánské skupiny. Nebezpečí terorismu tak po šestnácti měsících bojů a stovkách mrtvých vojáků opět výrazně zesílí.
Katarský premiér Muhammad bin Abdar Rahmán Sání prohlásil, že výsledná dohoda má stejný rámec jako návrh z prosince 2023. Tehdy ji však izraelská vláda odmítla a pokračovala v likvidaci Hamásu. Dnes už ale ví, že jeho úplné zničení není možné. Situaci změnil i nástup Donalda Trumpa, kterého si Izrael nechce rozhněvat. Jeho návrat do Bílého domu přiměl k dohodě i Hamás a přispělo k ní i příměří s libanonským Hizballáhem a oslabení Íránu, který teroristy v Libanonu a Pásmu Gazy vyzbrojoval.
Podle průzkumu televizní stanice Kan 11 dohodu podporuje většina Izraelců, ale v číslech je to jen 62 %. Čtyřicet šest procent si přeje, aby armáda pokračovala v boji a 40 % nevěří, že dohoda dospěje až do druhé fáze. Armáda předpokládá, že boje se brzy obnoví.
Současná dohoda s Hamásem je pro Izrael špatná a nevýhodná, ale lepší možnost k záchraně životů alespoň některých rukojmích neexistuje.
