Novinky ze života komunity

Odejdou Palestinci z Pásma Gazy, jak si přeje Trump?

Když Donald Trump před časem vyjádřil přání, aby si Egypt a Jordánsko „rozebraly“ skoro dva miliony obyvatel Pásma Gazy, vypadalo to jako žert. Nebrala to vážně ani řada jeho spolupracovníků. Na středeční schůzce s premiérem Binjaminem Netanjahuem v Bílém domě to však Trump potvrdil – viděl, že Pásmo Gazy leží u moře, spatřil jeho potenciál a chce je celé zrekonstruovat a proměnit toto „místo smrti a zkázy“ v „blízkovýchodní Riviéru“. Gaza je neobyvatelná, a jelikož rekonstrukce bude trvat až 15 let, musí místní obyvatelstvo pryč – samozřejmě v čele s teroristickým Hamásem.

Spojené státy pásmo „převezmou“, zlikvidují současné trosky s pomocí arabských zemí jako Saúdská Arábie, Katar nebo Spojené arabské emiráty, vybudují tam prosperující města a vyzvou „lidi z celého světa“, aby se tam usadili. Bylo by ideální, kdyby se tam Gazané už nevrátili, naznačil Trump.

Egypt a Jordánsko okamžitě Palestince odmítly, protože s nimi mají špatné zkušenosti. Organizace pro osvobození Palestiny (OOP) Jásira Arafata se kdysi pokusila svrhnout hášimovskou monarchii a v Jordánsku je už teď více Palestinců než domorodých obyvatel. Egypt Gazany považuje za bezpečnostní, a dokonce i existenční hrozbu, ale oficiálně tvrdí, že by jejich vysídlení byla „historická nespravedlnost“.

Trump je však přesvědčen, že si to obě země rozmyslí. Možná se nemýlí – obě jsou silně závislé na americké vojenské i jiné pomoci a její ztráta by pro ně znamenala katastrofu. V následujících dnech Washington navštíví egyptský prezident Abd al-Fattáh Sísí i jordánský král Abdalláh II., aby čelili Trumpovu nátlaku. Trump se v souvislosti s „přemístěním“ Gazanů zmínil i o Indonésii a ta je rovněž kategoricky odmítla.

Podle Trumpa si Gazané konečně zaslouží život v míru někde, „kde mohou být šťastní a nebudou se muset každý den bát o život“. Je přesvědčen, že americké „převzetí“ Pásma Gazy přinese stabilitu nejen Izraeli, ale i celému Blízkému východu. Zatím však prý neví, kdo by měl v přebudovaném pásmu vládnout – pokud jde o palestinskou samosprávu, „není si jistý, zda to dokáže“.

Za Egypt a Jordánsko se postavila většina ostatních arabských zemí i palestinská samospráva Mahmúda Abbáse a odmítly stěhování Gazanů jako „nezákonné vysídlení“. Ve skutečnosti je však rovněž nechtějí ze stejných důvodů jako Káhira a Ammán. Většina z nich odmítla přijmout i palestinské teroristy, které Izrael propouští ze svých věznic v rámci výměny s Hamásem za izraelská rukojmí.

K vlně nesouhlasu s Trumpovým návrhem se připojila i většina Evropy a Čína. Všichni argumentují tím, že Palestinci musí mít právo na sebeurčení a nikdo je o ně nesmí násilím připravit.

Co když však toto „vysídlení“ nebude násilné? Co když dostanou Gazané nabídku dobrovolného odchodu do jiné arabské země, kde z nich teroristé nebudou dělat lidské štíty? Chtějí Gazané opravdu žít na rumišti, kde nestojí jediný dům a nefunguje tam voda ani elektřina? Když se v rámci současné dohody začali vracet na sever pásma, desetitisíce se jich zase otočily a vrátily se do stanů na jihu, protože severní část je neobyvatelná.

Mezinárodní organizace právníků International Legal Forum vydala prohlášení, které zdůrazňuje, že pokud je odchod nějaké skupiny obyvatel dobrovolný, není na něm nic protiprávního. Naopak protiprávní je jejich zneužívání Hamásem jako lidských štítů.

Gaza má skutečně „potenciál“, ale Hamás jejím obyvatelům od roku 2007, kdy převzal v pásmu moc, nenabídl nic než chudobu, boje, bombardování, zbrojení a válku. Jsou tam krásné pláže, čisté moře, a v něm dokonce nevyužitá ložiska zemního plynu. Hamás tam za uplynulých 18 let mohl postavit prosperující hotely, podniky, které by živily místní obyvatele, a další výnosnou infrastrukturu, ale nepostavil tam nic než útočné tunely a zbrojní továrny. Z jeho škol provozovaných protiizraelskou OSN nevzešli žádní matematici, přírodovědci ani další odborníci, ale jen děti se vštípenou nenávistí vůči Izraeli a touhou ho zničit. Hamás navíc po každém kole násilností, které vyvolal, automaticky očekával, že arabské a další země postaví zničené domy znovu. Není divu, že se dnes k obnově žádná nehlásí; bude stát desítky miliard dolarů. Dokud však bude v Pásmu Gazy Hamás, jsou šance na rekonstrukci mizivé, protože nikomu se už nechce házet peníze do černé díry.

Trumpův návrh ocenila izraelská pravice i řada opozičních politiků a podle průzkumu agentury Direct Pulse ho podporuje i 80 % Izraelců. Ministr zahraničí Gidon Saar ho ocenil jako „nevšední“ s tím, že „Gaza ve své předchozí formě nemá budoucnost“. A dodal, že odejdou-li Gazané z vlastní vůle do země, která bude ochotná je přijmout, „není to amorální ani nelidské“.

Trumpův poradce pro národní bezpečnost Mike Waltz řekl, že „plán na převzetí Pásma Gazy má vyvinout tlak na arabské sousedy, aby přišli s nějakým vlastním řešením“. To by bylo skutečně potřebné – Izrael se už nemůže ani nechce vrátit k situaci před masakrem ze 7. října 2023, kdy se pravidelně opakovaly miniválky s Hamásem, a odmítá žít s obavami, že teroristé krveprolití zopakují, jak neustále slibují.

Není jasné, zda se Trumpovi podaří plán prosadit. Řada izraelských komentátorů je přesvědčena, že nikoli. Netanjahu se k němu jednoznačně nevyjádřil a řekl jen, že „tato možnost stojí za prozkoumání“. Musí být velmi opatrný a nemůže Trumpovu myšlenku vystěhování Gazanů do Egypta a Jordánska otevřeně podpořit, přestože se mu nepochybně líbí; Izrael má s oběma zeměmi mírovou smlouvu a podporovat něco, co si tak velice nepřejí, by znamenalo zhoršení vztahů. A odmítnout Trumpův nápad by zase znamenalo zhoršení vztahů s americkou vládou.

Sdílet:

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Powered by WordPress | Designed by Elegant Themes
WP Twitter Auto Publish Powered By : XYZScripts.com