Pátá výměna izraelských rukojmích za palestinské vězně
Zleva: Or Levi, Eli Šarabi a Ohad Ben Ami před únosem a po propuštění (zdroj Jerusalem Post).
V sobotu se po 491 dnech v zajetí vrátili do Izraele 56letý Ohad Ben Ami, 52letý Eli Šarabi a 34letý Or Levi. Propouštění bylo sice spořádané a bez zdivočelých davů, ale Hamás je zinscenoval snad ještě nechutněji než předchozí čtyři. Rukojmí museli nekonečně dlouho sedět v autě a čekat, než maskovaný hamasník pronese plamenný propagandistický projev na pódiu s plakátem s obří zaťatou pěstí, která však měla šest prstů. Zástupci Červeného kříže podepsali „propouštěcí listinu“, aniž si ověřili, že rukojmí jsou naživu. Teprve po asi hodinovém čekání z aut vystoupili tři nesmírně vychrtlí, bledí a ztýraní muži – opět s diplomy Hamásu. Podobali se spíše osvobozeným vězňům nacistických koncentračních táborů, než mužům z fotografií před únosem. Nemohli sami ani chodit a hamasníci je museli na pódium skoro vynést. „Takhle vypadá zločin proti lidskosti!“ napsal na platformě X prezident Jicchak Hercog.
Propouštění Izraelci byli nuceni pronést jeden po druhém děkovnou řeč a při odchodu mávat davům, ačkoli sotva stáli na nohou. Šarabí musel říci, že s ním věznitelé zacházeli dobře a že je rád, že se vrací k manželce a dcerám – ještě nevěděl, že Hamás je 7. října 2023 všechny zavraždil, stejně jako Šarabiho bratra. Levi musel zase děkovat, že dostával jídlo a vodu, když byl zraněn. Izraelští novináři se shodli, že šlo o jeden z nejodpornějších propouštěcích „ceremoniálů“.
Šarabi byl unesen z kibucu Beeri a stejně tak Ben Ami, jehož žena byla rovněž unesena, ale vyšla na svobodu při první výměně v listopadu 2023. Levi byl odvlečen do Pásma Gazy z hudebního festivalu Nova a vrátil se k tříletému synovi bez matky, která masakr na festivalu nepřežila.
Jejich příbuzní později řekli, že muži strávili většinu zajetí v tunelech, směli se sprchovat jen jednou za několik měsíců a byli neustále bosí; boty dostali poprvé až v den propuštění. Většinou jedli jen čtvrtinu pity denně. Byli biti, mučeni a psychicky týráni a trpěli žízní, nedostatkem lékařské péče i samotou.
Izraelští lékaři po prvním vyšetření konstatovali, že všichni tři jsou silně podvyživení, ztratili až třetinu své váhy, trpí srdečními poruchami a neléčenými záněty a jsou ve vážném zdravotním stavu, nejhorším ze všech propuštěných rukojmích. Léčba bude dlouhá a některé následky věznění budou možná nezvratné, varovali odborníci. Zdravotní stav propuštěné trojice navíc vzbuzuje velké obavy o život zbývajících rukojmích.
Izrael musel na oplátku propustit 183 palestinských vězňů, včetně 18 s doživotními tresty. Je mezi nimi člen Hamásu, který v roce 2004 zosnoval teroristický útok v Beerševě s 16 mrtvými nebo člen Mučedníků od al-Aqsá odsouzený za vraždu šesti Izraelců. Sedm vrahů má být deportováno. Není však jisté, kam – dvacet teroristů propuštěných při předchozí výměně uvázlo v Gaze, protože Egypt je odmítá přijmout i coby pouhá tranzitní země. Důvodem je, že je žádný stát nechce. Výslovně je odmítly Jordánsko, Tunisko a Maroko a ostatní země neprojevily o palestinské teroristy zájem.
Přitom jsou velmi bohatí, protože palestinská samospráva jim během mnohaletého věznění vyplácela pravidelné tučné renty, jejichž výše závisí na počtu zabitých Izraelců – čím víc jich při teroristických útocích zemřelo, tím víc peněz jejich vrahové dostávali. Mnozí propuštění jsou tak milionáři. Nevládní izraelská skupina Palestinian Media Watch spočítala, že 734 teroristů, kteří mají být propuštěni v první fázi dohody, dostalo od samosprávy dohromady skoro 142 milionů dolarů. Vraždit Izraelce je tak na palestinských územích nejvýnosnější povolání. Samospráva nemá peníze na platy svých zaměstnanců, ale vězňům platí pravidelně.
Hamás už celkem propustil 16 Izraelců a pět Thajců. V první fázi má ještě vyjít na svobodu 17 rukojmích, ale osm z nich je podle Hamásu mrtvých.
Po skončení první fáze by v Pásmu Gazy mělo zůstat ještě 59 rukojmích, z nichž je 35 po smrti. Jednání o druhé fázi ještě nezačalo. Obě strany o ní mají velmi odlišné představy – Hamás chce v Gaze dál vládnout a požaduje ukončení války, zatímco Izrael obojí kategoricky odmítá.
Jestli se druhou fázi dohody nepodaří vyjednat, mohla by podle jednoho nejmenovaného izraelského představitele válka trvat ještě nejméně další rok.
