Všichni živí izraelští rukojmí jsou doma
Hamás v pondělí propustil posledních 20 živých izraelských rukojmích – mužů, buď vojáků, nebo unesených návštěvníků hudebního festivalu. Poprvé po dvou letech teroristé nevězní ani jednoho živého Izraelce.
Po 738 dnech v teroristickém pekle jsou už v nemocnicích a podstupují vyšetření. Podrobnosti o jejich zdravotním stavu se dozvíme až časem; zatím jen víme, že se vrátili nesmírně vyzáblí. Budou mít závažné fyzické i psychické následky – strávili dva roky v temnotě, vlhku, izolaci, špatných hygienických podmínkách, v řetězech, bez lékařské péče, o hladu a s nedostatkem vody a byli vystaveni fyzickému i psychickému mučení.
O jejich návrat se zasloužil Donald Trump; zhruba polovina Izraelců je přesvědčena, že bez něj by premiér Binjamin Netanjahu válku neukončil.
Teroristé však nesplnili podmínku odevzdání všech 28 mrtvých rukojmích a předali těla pouze tří Izraelců a jednoho Nepálce. Hamás tvrdí, že neví, kde se ostatní mrtví nalézají, ale Izrael je přesvědčen, že teroristé jejich vydání schválně zdržují.
Přesto izraelská vláda propustila z věznic na 1900 Palestinců, včetně 250 nebezpečných teroristů, z nichž část přijal Egypt s tím, že odtamtud odjedou do jiných zemí. Ostatní se vrátili do Pásma Gazy, na Západní břeh a do Východního Jeruzaléma. Izrael nepodlehl tlaku Hamásu a nepropustil nejhorší vrahy.
Na svobodu však vyšli mj. strůjce tří sebevražedných útoků v roce 2002, které si vyžádaly 14 mrtvých, včetně dětí; organizátor sebevražedného atentátu se 17 oběťmi v témže roce; koordinátor útoku na autobus v roce 2004, který nepřežilo 11 cestujících; vrah izraelské matky šesti dětí, kterou v roce 2016 ubodal před očima její nezletilé dcery; nebo pachatel hrůzného lynče dvou izraelských záložníků roce 2000, kteří omylem vjeli do Ramalláhu, a další účastník tohoto brutálního lynče, který Palestincům hrdě ukazoval zakrvácené ruce z okna policejní stanice, kde Izraelce zavraždil. New York Times však nazval tyto sadistické vrahy „rukojmími“.
V Izraeli byl v době propouštění rukojmích Donald Trump, který se tam zastavil cestou na egyptský mezinárodní summit o poválečném Pásmu Gazy v Šarm aš-Šajchu, další zbytečnou konferenci o ničem.
Odletěl až po nekonečně dlouhých projevech předsedy parlamentu Amira Ochany a premiéra Netanjahua v Knesetu a po svém vlastním. Poslanci, politici, příbuzní rukojmích i obyčejní Izraelci mu vyjadřovali obrovské díky a lásku za záchranu rukojmích. Bez Trumpa by na svobodě nebyli a Izrael by pokračoval v operaci v městě Gaza.
Trump ve svém projevu řekl, že „válka skončila… a svět má teď Izrael zase rád“, ale to se bohužel mýlí, jak se ukázalo vzápětí. Trump pozval na summit do Egypta i Netanjahua, který na rozdíl od teroristického Íránu původně pozván nebyl. Jakmile byla zveřejněna zpráva, že přijede i Netanjahu, Irák a Turecko prohlásily, že účast zruší, a Írán pozvání odmítl. Netanjahu se nakonec vymluvil na svátek Šmini aceret a nikam nejel.
Podle amerického serveru Axios k dohodě zásadně přispěli Trumpův vyjednavač Steve Witkoff a zeť Jared Kushner, kteří se s představiteli Hamásu sešli osobně a zaručili jim, že Izrael válku neobnoví. Teprve potom teroristé souhlasili s propuštěním rukojmích.
Hned po vyhlášení příměří a stažení izraelských vojáků na určené linie Hamás obsadil vyklizené území a rozmístil v ulicích své muže. Začal si vyřizovat účty s údajnými „izraelskými kolaboranty“ a během tří dnů zavraždil 33 lidí. Popravy nepřátel začal provádět veřejně krátce poté, co Trump přiznal, že Hamásu nepochopitelně „povolil, aby udržoval vnitřní bezpečnost, jak uzná za vhodné“.
Hamás tvrdí, že válku vyhrál, protože „Izrael nedokázal rukojmí osvobodit vojenským tlakem“, a Izrael tvrdí, že vyhrál, protože rukojmí získal. Netanjahu to v projevu v Knesetu náležitě zdůraznil, připsal si hlavní zásluhu za návrat rukojmích a vyjádřil naději, že další arabské státy normalizují vztahy s Izraelem. Pravda je, že s ním bez přerušení spolupracovaly, zatímco západní země se od Izraele za války odvrátily. Egypt a Jordánsko ho sice navenek kritizovaly, ale dál s ním udržovaly bezpečnostní spolupráci stejně jako Saúdská Arábie, Spojené arabské emiráty a Bahrajn a dvě poslední jmenované s ním nezrušily smlouvu o normalizaci.
Další vývoj je nejasný, protože druhá fáze Trumpova plánu podmínky jednoznačně nespecifikuje. Požaduje však, aby Hamás složil zbraně a vzdal se vlády na Gazou. Ten to ale odmítá.
Trump také v projevu v Knesetu řekl, že Izrael teď bude žít „už navždy v míru“, ale Hamás už teď ukazuje, že to nemá v úmyslu. Větších útoků sice zatím není schopen, ale nepochybně se bude snažit své schopnosti vylepšit. V tomto ohledu Izrael svého cíle nedosáhl, protože Hamás má stále zbraně a odmítá z pásma odejít.
Málokdo v Izraeli čekal, že Hamás rukojmí vydá, protože byli jeho jediným prostředkem k vydírání. Jejich propuštění tak ukazuje, jak moc o ukončení konfliktu stál. Jestli nesplní další podmínky, válka sice znovu nevypukne, ale izraelská armáda se z Pásma Gazy nestáhne a Hamás se nedočká jeho rekonstrukce.
Ponechání teroristů u moci je pro Izrael bolestný ústupek, ale nejdůležitější je, že všichni rukojmí jsou zase doma.
