OSN poprvé internacionalizovala konflikt v Gaze
Trumpův plán se kvůli Hamásu nevyvíjí podle očekávání a dodnes nepokročil k druhé fázi, kdy by měly vzniknout mezinárodní stabilizační síly. Mají je tvořit vojáci muslimských zemí, ale těm se do Pásma Gazy nechce, protože se bojí Hamásu, odmítají ho odzbrojovat a nechtějí vypadat jako okupanti. Účast potvrdila jen Indonésie, zvažuje ji Ázerbájdžán a Američané jednají také s Egyptem, Spojenými arabskými emiráty, Katarem a Tureckem. Emiráty však odmítají účast Kataru a Turecka, které mají podle nich už teď příliš velký vliv na budoucnost enklávy. Účast Turecka si nepřeje ani Izrael, protože prezident Erdoğan podporuje Hamás a Turci v Gaze by znamenali přítomnost ochotného spojence teroristů.
Stabilizační jednotky by podle USA měly mít až 20 000 mužů. Američané své vojáky vyslat nechtějí.
Některé státy navrhly, aby Trumpův plán zaštítila OSN, a americká vláda proto předložila Radě bezpečnosti rezoluci, která by jejich zřízení nařídila. Navzdory pokusům Ruska zdržet proces schvalování vlastním návrhem nesmyslné rezoluce, který podpořila i Čína, RB v pondělí schválila americkou verzi. Hlasovaly pro ni i arabské země a 13 členů RB z patnácti. Rusko a Čína se hlasování zdržely.
Je to vůbec poprvé v dějinách, kdy RB nařídila rozmístění zahraničních ozbrojených sil v Pásmu Gazy. Rezoluce znamená výrazný posun – poprvé bude v této enklávě hrát významnou roli mezinárodní společenství. Jestli to bude dobré, nebo špatné, se teprve ukáže.
Izraeli se rezoluce příliš nelíbí; na jejím znění se podílely i arabské státy, takže v ní figuruje i „cesta k sebeurčení Palestinců“ a jejich budoucímu státu, jehož vznik Izrael odmítá. Formulace je však vágní: „Podmínky k věrohodné cestě vedoucí k sebeurčení Palestinců by mohly být splněny, až palestinská samospráva realizuje reformní program“; potom USA „zahájí dialog mezi Izraelem a Palestinci s cílem dohody o politickém horizontu mírového soužití“. Palestinská samospráva však žádné reformy neprovede, takže tento bod nemusí Izrael trápit.
Izraelská vláda se také obávala, že jí rezoluce neumožní vetovat členy stabilizačních jednotek, ale ta se o tom výslovně nezmiňuje; říká jen, opět vágně, že jednotky vzniknou „v těsné spolupráci s Egyptem a Izraelem“.
Stejně jako „Rada míru“, která by měla Pásmo Gazy dočasně řídit pod vedením bývalého britského premiéra Tonyho Blaira s řadou „palestinských technokratů“, mají i Mezinárodní stabilizační jednotky (International Stabilization Force – ISF) mandát OSN až do konce roku 2027. Kromě udržování pořádku a ochrany civilistů by měly „zajistit proces demilitarizace Pásma Gazy“, zabránit „obnově vojenské, teroristické a útočné infrastruktury“ a „odebrat zbraně nestátním ozbrojeným skupinám“. Izrael se však obává, že to neudělají. Bude to muset udělat sám.
Hamás rezoluci okamžitě odsoudil a prohlásil, že zbraně nesloží, protože je jeho „legitimním právem vzdorovat okupaci“. Nikdy prý odzbrojení neslíbil.
Izrael znepokojuje i sílící vměšování Donalda Trumpa. Hamás protahuje první fází příměří a vrací velmi pomalu ostatky rukojmích – v Pásmu Gazy stále zůstávají tři těla. Soustavně porušuje klid zbraní a vstupuje do zakázaného prostoru, kde působí izraelská armáda, ale Izrael proti němu nemůže ostře zasáhnout, protože americký prezident si přeje, aby příměří vydrželo, a Izrael si ho nechce rozhněvat. Nesměl ani rozšířit obsazené území v odvetě za říjnové zabití vojáka.
USA se v současné válce staly poprvé rozhodující silou; až do masakru ze 7. října 2023 šlo vždycky jen o dvoustranný konflikt Izraele s Hamásem. Američané mají v jižním Izraeli velitelské středisko, které „kontroluje dodržování příměří“, plánují výstavbu vojenské základny u izraelsko-gazanských hranic a momentálně nutí izraelskou vládu, aby dovolila asi 200 teroristů Hamásu vyjít ven z tunelu v Rafáhu, v němž uvízli. Vláda to samozřejmě odmítá, ale Američané tvrdí, že Hamás projevil vstřícnost a vydal ostatky vojáka Hadara Goldina, kterého zabil před 11 lety. (Nešlo však o vstřícnost, protože teroristé měli všechny mrtvé vydat zároveň s propuštěním živých rukojmích.) V současnosti Izrael a USA jednají o možnosti, že by teroristé vyšli z tunelu živí a z Gazy odjeli, ale zatím se nenašla země, která by je chtěla přijmout.
Hamás dál opakuje, že neví, kde se nalézají ostatky zbylých rukojmích, přestože to ví moc dobře, a dokonce byl jednou nafilmován, jak jednoho mrtvého zakopává do země, potom přivolává Červený kříž a mrtvého „nachází“.
Celý proces zdržuje proto, aby získal čas na dozbrojení, reorganizaci a upevnění moci. Kontrolu má už nad vším, co do Gazy vjede, a na všech silnicích jsou jeho kontrolní stanoviště, kde musejí všechny humanitární kamiony absolvovat prohlídku. Znovu vybírá daně a vyplácí žold svým ozbrojencům. Sbírá nevybuchlou munici po izraelské armádě, vyrábí z ní bomby a pašuje zbraně z Egypta pomocí dronů. Objevila se i zpráva, že hromadí zbraně ve „spřátelených“ afrických zemích a Jemenu, aby je měl k dispozici, až je bude potřebovat. Ve své polovině enklávy, kterou neovládá Izrael, už vládne jako před válkou.
