Izraelský varovný útok v Sýrii
Izrael v úterý provedl nečekaný letecký útok v Sýrii. Cílem byla letecká vojenská základna Abú Duhúr nedaleko Aleppa, na kterou se měli nastěhovat turečtí vojáci nebo jejich vyspělý radarový systém, rakety země-vzduch, drony či jiné útočné zbraně. Izraelské letouny provedly osm úderů na ranveje a místní sklady. Zásahy byly přesné a nikdo nebyl zabit ani zraněn. Podobný izraelský útok zmařil rozmístění Turků na letecké základně T4 ve střední Sýrii už loni v dubnu.
Úřad premiéra Binjamina Netanjahua vydal zprávu, podle které „Sýrie málem porušila dohodu s Izraelem“ tím, že chtěla na základně povolit rozmístění turecké armády. Izrael opakovaně Sýrii varoval, že by to pro něj představovalo bezpečnostní hrozbu, ale Sýrie ho nevyslyšela.
Ředitel Mosadu Roman Gofman dokonce předem telefonoval syrskému ministrovi zahraničí Asaadovi Šíbánímu a obavy z přítomnosti Turků nedaleko izraelských hranic mu vysvětlil. Ministr prohlásil, že takové nebezpečí nehrozí. Po útoku však připustil, že turečtí vojenští důstojníci základnu Abú Duhúr navštívili, ale prý jen „kvůli cvičení a výměně odborných znalostí“.
Izrael na základnu záměrně zaútočil v době, kdy tam Turci nebyli, protože případné oběti mohly vyvolat odvetu Ankary a takovou eskalaci si Izrael nepřeje. Bylo to jen varování. Nešlo jen o vzkaz Sýrii, že Izrael nepřipustí tureckou přítomnost u svých hranic, ale i o první vzkaz Turecku. Ankara izraelský útok ostře odsoudila a prohlásila, že bude se Sýrií spolupracovat dál.
Izrael má z Turecka, které je sponzorem nové Sýrie, velké obavy. Vycvičilo džihádistickou Frontu an-Nusrá dnešního syrského prezidenta Ahmada Šary, který si tehdy říkal Abú Muhammad al-Džaulání, dodalo jí zbraně i poradce a dovedlo ji až k dobytí Sýrie. Džihádisté úspěšně svrhli režim prezidenta Bašára Asada a převzali moc. Turecko už v roce 2016 obsadilo sever Sýrie, kde vytlačovalo a vraždilo místní Kurdy, a dodnes oblast okupuje. Když Izrael jednal s novou Sýrií o bezpečnostní dohodě, která nakonec nevznikla, vyjádřil největší obavy právě z možnosti, že by se turečtí vojáci a jejich vyspělé zbraně nastěhovali na syrské základny, z nichž mnohé jsou nedaleko izraelských hranic. Letos v lednu Izrael vyjádřil znepokojení i z instalace tureckého radarového systému HTRS-100 na mezinárodním letišti v Damašku; zařízení může sledovat cíle v okruhu až 200 kilometrů, a může tak omezit svobodu izraelských vojenských zásahů.
Izrael novému syrskému režimu stále nevěří. K žádnému konfliktu sice zatím nedošlo, ale Turecko Sýrii pomáhá vybudovat armádu, která má mít 200 000 mužů a jejími členy jsou i teroristé džihádistických skupin, z nichž některé byly stejně jako Šarova Fronta an-Nusrá napojené na al-Káidu.
Sýrie však chvályhodně spolupracuje s Mezinárodní agenturou pro atomovou energii (MAAE) na likvidaci nedávno nalezeného jaderného materiálu, což zprostředkovaly USA a Izrael. MAAE se s Šarovou vládou nakonec dohodla, že uranový koncentrát v zemi ponechá a bude ho pravidelně kontrolovat. Vláda jí povolila volný přístup i do Dajr az-Zauru, kde MAAE zkoumá jadernou činnost Asadova režimu. Izrael mu tam v roce 2007 zničil rozestavěný jaderný reaktor a většinu jaderného programu, ale Šarův režim našel jeho zbytky – a nahlásil je MAAE.
Syrská vláda Izrael nijak neprovokuje, a dokonce brání libanonskému Hizballáhu v pašování íránských zbraní. V dubnu také zmařila pokus buňky napojené na Hizballáh, která se chystala odpálit několik raket na Izrael z Kunejtry u izraelsko-syrských hranic, a nedávno tam zadržela devět členů Islámského státu.
Přesto je Ahmad Šara pro Izrael stále nečitelný a představuje strategické dilema. Donald Trump mu však věří a zrušil protisyrské sankce. Obdivuje ho, přestože Šara odmítl jeho žádost, aby syrští vojáci pomohli zlikvidovat Hizballáh v Libanonu. Šara se dohodl i s Ruskem a povolil mu v Sýrii menší vojenskou přítomnost, přestože podporovalo Asada. Šarova Sýrie má sice blíž k Západu a USA, ale nechce vztahy s Ruskem úplně přerušit, protože od něj může dostávat zbraně a zboží. Šara si počíná uváženě a umírněně, ale Izraelce ještě nepřesvědčil. Stále si nejsou jistí, jestli je pro ně Sýrie bezpečnou zemí.
Šara dokonce projevil ochotu uzavřít s Izraelem mírovou dohodu, ale podmiňuje ji navrácením Golanských výšin – a ty Jeruzalém nevrátí. Rovněž chce, aby izraelská armáda opustila nárazníkovou zónu, kterou si vytvořila na syrském území, ale i to Izrael zatím odmítá. Izrael obsadil jen 0,1 % syrského území, zatímco Turecko už deset let okupuje 5 %.
Turecko pro Izrael představuje bezpečnostní hrozbu. Prezident Erdoğan veřejně vyzývá k „osvobození Jeruzaléma“, obviňuje Izrael z genocidy tu i onde, finančně podporuje teroristy Hamásu, chce své vojáky ponechat v Sýrii natrvalo a jeho ministr zahraničí Hakan Fidan označil nedávno Izrael za „břemeno, které lidstvo už nedokáže snášet“. A v pátek Erdoğan vyzval Interpol, aby obvinil premiéra Netanjahua z genocidy.
Prezident Erdogan je nevypocitatelny, prez. Putin jej zachránil před pucem. Premiér Netanjahu balancuje na ostří noze, už má jen špatné karty v rukach. Kam odejde, toť otázka, oč tu bezi.