Novinky ze života komunity

Záchrana hrobu Anny a Zdeňka Auředníčkových a Ignáta Schika

Spolek Magen adoptoval v červnu 2021 na dobu deseti let společný hrob manželů Auředníčkových a Ignáta Schika v rámci projektu záchrany významných hrobů, který organizuje Správa pražských hřbitovů na Olšanech. Cílem spolku je zajistit opravu hrobového místa a zároveň připomenout význam těchto tří jedinečných osobností česko-židovských dějin 19. a 20. století.

Kamenické práce bude provádět restaurátor Milan Sturm. Sbírka na uhrazení potřebných nákladů probíhala od září 2021 do ledna 2022.  Díky podpoře Únie obhájců, American Friends of Czech Jewry, České advokátní komory a téměř tří desítek osobností se podařilo vybrat dostatek prostředků ná restuarování hrobu, ale i na vydání doprovodné publikace.

MAGEN, z. s.
č.u. 2402024987/2010  Fio banka
zpráva pro příjemce: dar Auředníčkovi

Spolek Magen nadále hledá partnery projektu, kteří by se chtěli aktivně podílet na popularizaci života i díla Anny a Zdeňka Auředníčkových a Ignáta Schika. Odhalení restaurovaného hrobu je plánováno na září 2022, kdy si připomeneme 90 výročí od úmrtí Zdeňka Auředníčka.

 

Ignát Schik (18.4.1841 – 1.9.1899)

Narodil se v židovské rodině v Novém Bydžově. Byl šéfredaktorem německy psaných, staročesky orientovaných novin Politik, které založil Jan Stanislav Skrejšovský. Psal hlavně politické a ekonomické články, stejně jako duchaplné a vtipné fejetony, které byly ve své době velmi populární. Vystupoval proti velkoněmeckým a propruským tendencím. V roce 1877 se stal předsedou nově vzniklého Spolku českých žurnalistů, první profesní organizace českých novinářů. Byl členem správní rady Národního divadla. Ke katolické víře přestoupil v Budyšíně v roce 1885. Zemřel krátce před hlavním líčením Hilsnerova procesu, ve vypjaté době, která zasáhla i jeho blízké.

 

JUDr. Zdeněk Auředníček (14.5.1864 – 21.9.1932)

Narodil se v Liberci ve vážené a známé rodině českého advokáta a zemského poslance JUDr. Antonína Auředníčka, po němž po dokončení studií převzal advokátní kancelář v Kutné Hoře.

V roce 1891 se Zdeněk Auředníček oženil s Annou Schickovou, dcerou I. Schicka. V roce 1894 se přestěhovali z Prahy do Kutné Hory a jejich domácnost se stala střediskem místního společenského, politického a vlasteneckého života.  Vše se však změnilo, když Auředníček převzal ex offo obhajobu v proslulém Hilsnerově procesu (1899 až 1900). Antisemitské předsudky zfanatizované části české společnosti se přetavily do útoků proti němu i jeho rodině. Jeho advokátní kancelář přišla o klientelu a manželé Auředníčkovi se na radu T.G.Masaryka rozhodli v roce 1902 přestěhovat do Vídně. Paradoxní situace pro české vlastence. Vídeňská advokátní praxe se rozeběhla po několika letech a Auředníček zastupovala např. spolek vídeňských Čechů Komenský a všechny ostatní české spolky. Nikdy se nepřestal věnovat Hilsnerově případu a dosáhl jeho propuštění v březnu 1918. Po vzniku samostatného československého státu mu byla z podnětu prezidenta Masaryka nabízena funkce senátního prezidenta Nejvyššího soudu, poté místo československého vyslance v Římě. Oba návrhy však odmítl, neboť se chtěl nadále věnovat svému povolání obhájce. Ve Vídni setrval až do konce života. Jeho ostatky byly převezeny a uloženy na Olšanských hřbitovech v Praze do hrobu tchána.

 

Anna Auředníčková (22.1.1873 – 19.7.1957)

Anna spojovala životní cesty Auředníčka a Schika. V mnohém naplňovala jejich odkaz, ale dokázala jít i svou vlastní cestou, v níž dosáhla nebývalého úspěchu. Narodila se do židovské rodiny, která se hlásila k češství. Získala velmi kvalitní vzdělání. V Drážďanech studovala dějiny umění, literaturu, hudbu, francouzštinu a angličtinu, po návratu do Prahy se v těchto oborech dále vzdělávala. Velmi těžce nesla protižidovské nálady české společnosti v době Hilsneriády. Ve Vídni začala překládat z francouzštiny a angličtiny do němčiny. Později se jí podařilo prosadit i překlady českých autorů a propagovat tak českou kulturu v Rakousku. Její překladatelská činnost představovala desítky přeložených knih a stovky povídek, fejetonů a článků, z nichž mnohé uplatnila i v dalších zemích, zejména v Německu a Švýcarsku. Kromě toho pokračovala ve Vídni v práci pro Ústřední Matici školskou, Červený kříž a další dobročinné, vlastenecko-sociální i politické instituce. V domácnosti Auředníčkových se scházeli čeští politici (mj. T. G. Masaryk), umělci (O. Nedbal) a spisovatelé (S. Čech, K. Čapek), jimž Auředníčková pomáhala se prosadit. Významně se podílela na práci světového ženského hnutí. Byla členkou Ženské ligy pro mír a svobodu, Amitiés Internationales, Federace mezinárodních pracujících žen, Spolku spisovatelek a umělkyň. Československé ženy zastupovala na mnoha cestách po evropských státech. Ještě za svého pobytu ve Vídni obdržela od prezidenta Masaryka československý řád Bílého lva. Za nacistické okupace byla vězněna v Terezínském ghettu, kde se starala o staré a nemocné lidi. O svých zkušenostech napsala knihu Tři léta v Terezíně, která vyšla v roce 1945. Po válce začala opět překládat, věnovala se drobné publicistice a rozhlasovému zpravodajství pro krajany v zahraničí.

Sdílet:

Comments are closed.

Powered by WordPress | Designed by Elegant Themes
WP Twitter Auto Publish Powered By : XYZScripts.com