Izrael nemá po více než sto letech vrchní rabíny
Bývalý aškenázský vrchní rabín David Lau
Začátkem července skončilo funkční období oběma vrchním rabínům Izraele, aškenázskému Davidu Lauovi a sefardskému Jicchaku Josefovi. Charedim, ultraortodoxní židé, se neshodli, koho mají volit a jak, a Izrael se tak poprvé po více než sto letech ocitl bez vrchních rabínů.
Orgán, který je volí, se skládá z 80 rabínů a 70 volených představitelů, jako jsou starostové měst a jiní činitelé nebo poslanci Knesetu. Volby zkomplikoval Nejvyšší soud, který toto volební shromáždění vyzval, aby jako své členy zvážil i ženy, a vyhověl tak Zákonu o rovnoprávnosti žen, a rovněž doporučil, aby jim uděloval titul rabínek. To ovšem pro ultraortodoxní židy nepřichází v úvahu; považují to za „nehalachické“. Navíc předseda ultraortodoxní vládní strany Šas Arje Deri marně požadoval, aby na místo sefardského vrchního rabína nastoupil jeho bratr, a odstupující aškenázský rabín Lau zase prosazoval dva svoje příbuzné. Do věci se však vložila nejvyšší státní zástupkyně Gali Baharav-Miara, která prohlásila, že odstupující vrchní rabíni nesmějí určovat své nástupce. Termín zvolení nových vrchních rabínů určený Nejvyšším soudem tak minul bez výsledku.
Vrchní rabinát vznikl už v roce 1921 za Britského mandátu Palestina jako nejvyšší halachický orgán a v jeho čele stanul slavný rav Avraham Jicchak Kuk, který se snažil překlenout propast mezi věřícími a sekulárními židy-sionisty.
Vrchní rabíni se volí na deset let, ale Kneset mandát těch posledních o rok prodloužil, aby volební proces nekolidoval s komunálními volbami.
Zejména v posledních desetiletích se díky vlivu, který charedi strany získaly ve vládách premiéra Binjamina Netanjahua, vrchní rabinát proměnil v baštu ultraortodoxie. Zavrhoval neortodoxní židovské proudy, komplikoval sňatky, rozvody i konverze nových přistěhovalců, neuznával jiné konverze než ultraortodoxní, prosazoval zákaz veřejné dopravy a zavírání obchodů o šabatu a snažil se vnucovat ultraortodoxní způsob života všem Izraelcům.
Utrpěla i pověst vrchních rabínů. Ovadja Josef, který byl sefardským vrchním rabínem v letech 1973–1983, se nechvalně proslavil pobuřujícími výroky, jako „šest milionů obětí holokaustu bylo vtělením duší hříšníků, kteří se měli kát“, nebo že „Hospodin lituje, že stvořil syny Izmaela“, tedy Araby. Aškenázský vrchní rabín Jona Mecger (2003–2013) měl zase problémy se zákonem kvůli korupci, podvodům a praní špinavých peněz, a syn Ovadji Josefa Jicchak, vrchní rabín sefardský, stejně jako jeho otec očerňoval Araby, nazýval černochy „opicemi“, navrhoval z Izraele vyhostit všechny nežidy a vyhrožoval, že se ze země vystěhuje, jestli budou charedim muset absolvovat povinnou vojnu jako všichni ostatní Izraelci.
Většině Izraelců příliš nevadí, že Izrael vrchní rabíny nemá. Hodně jich už dlouho považuje vrchní rabinát za zbytečný, asi jako „fax v době e-mailů“, jak napsal jeden novinář. Podle řady Izraelců vrchní rabinát společnost víc rozděluje, než sjednocuje, a od judaismu lidi spíš odrazuje, místo aby je k němu přiváděl. Podle červnového průzkumu Izraelského institutu pro demokracii uznává náboženskou a duchovní autoritu vrchního rabinátu jen 16,5 % oslovených, 54 % ji neuznává vůbec a pětapadesáti procentům respondentů je jedno, kdo vrchní rabinát povede. Přesto 77 % soudí, že by měl vrchní rabinát existovat, ale podle 42 % z nich by měl mít jinou, méně konzervativní podobu.
V pondělí byl prozatímním vrchním rabínem jmenován Jicchak Ralbag poté, co jeho předchůdce Jaakov Roža z této funkce odstoupil, protože odmítl vyhovět Nejvyššímu soudu a jmenovat ženy rabínkami.
