Je druhý nejvyšší velitel Hamásu po smrti?
Muhammad Dajf na archivnim snímku
Izraelská armáda provedla v sobotu 14. července atentát na druhého nejvyššího velitele teroristického Hamásu Muhammada Dajfa a dalšího vysokého velitele Rafáha Salámího. Smrt Salámího Hamás potvrdil, ale o Dajfovi prohlásil, že je „živ a zdráv“ a „nadále řídí operace“.
Izraelské bezpečnostní služby to však považují za prakticky vyloučené. Jsou přesvědčeny, že Dajf při cíleném atentátu zahynul také a Hamás jeho smrt záměrně tají. Pozorně sledovaly místo mohutného výbuchu a nezaznamenaly nikoho, kdo by útok přežil. Konkrétní důkaz však nemají.
Jestli se Dajfova smrt potvrdí, půjde o nejvýznamnější událost celé více než devět měsíců trvající izraelské odvety za brutální masakr Izraelců Hamásem ze 7. října. Spravedlnosti sice dosud uniká vrchní velitel Jahjá Sinwár, ale ztráta Dajfa by měla na členy Hamásu velmi demoralizující účinek.
Izrael už podle své armády zlikvidoval asi 180 vyšších velitelů Hamásu a Palestinského islámského džihádu, ale dva nejvyšší dosud unikali.
Muhammad Dajf se narodil jako Muhammad Masrí a Dajf je jeho přezdívka, která arabsky znamená „host“ – podle toho, že se neustále stěhuje z místa na místo. Byl velitelem Brigád Izz ad-Dína al-Kassáma, podílel se na řadě teroristických útoků i na únosu izraelského vojáka Gilada Šalita v roce 2006 a strávil řadu let v izraelském vězení, než byl propuštěn v rámci výměny vězňů. Přežil nejméně sedm izraelských pokusů o atentát, byl mnohokrát vážně zraněn a říká se o něm, že má „devět životů“. Vždycky se důsledně vyhýbal telefonům a dalším elektronickým zařízením, aby ho Izraelci nemohli vypátrat.
K nejhledanějším teroristům patří už 31 let. Právě on proměnil nevelkou skupinu Hamás v nebezpečnou armádu, nechal vybudovat rozsáhlou síť útočných tunelů a zdokonalil výrobu bomb a raket. Právě on vymyslel sebevražedné atentáty na autobusy, které v devadesátých letech a po roce 2000 připravily o život stovky Izraelců. A rovněž je strůjcem masakru v izraelských kibucech 7. října, při kterém teroristé povraždili na 1200 izraelských mužů, žen a dětí a 250 dalších odvlekli do Gazy jako rukojmí.
Od začátku války ho však Izrael nedokázal vypátrat; Dajf nevycházel z tunelů, kde mu izraelští zajatci sloužili jako lidské štíty. Teď ale musel z nějakého pádného důvodu ven a uchýlil se do vily svého blízkého spolupracovníka Salámího ve čtvrti al-Mavásí v Rafáhu. Všechny izraelské bezpečnostní složky o tom získaly přesné informace, které pak pečlivě vyhodnotila vláda s armádou a rozhodla se cílený atentát povolit – i proto, že podle zpravodajských služeb se v Dajfově a Salámího okolí nenacházeli žádní rukojmí. Na rozdíl od dezinformací v tisku však útok neproběhl v humanitární zóně, ale vedle ní v nedaleké vilové čtvrti. Nějací civilisté při úderu možná zahynuli, ale většinu obětí tvořili teroristé z Dajfovy a Salámího ochranky. Armáda použila pět mohutných přesných bomb a rakety odpálené z letounů i dronů; výbuch byl mimořádně silný, vytvořil široký kráter a je v podstatě nemožné, že by ho někdo přežil.
Izraelská vláda se obávala, že atentát na Dajfa zastaví probíhající jednání o výměně rukojmích, ale Hamás po několika dnech potvrdil, že v nich hodlá pokračovat. Je to další důkaz, že je pod velkým tlakem, jak potvrzují i americké zpravodajské služby.
Dajfova smrt by znamenala výrazné narušení schopnosti Hamásu rozhodovat o bojových operacích a koordinovat je. Může také poškodit jeho celkovou schopnost bojovat, povzbudit odpor proti Sinwárovi a posílit výzvy k ukončení války. Pro Sinwára, který se podle Američanů skrývá v tunelech v oblasti Chán Júnisu, je to vzkaz, že se blíží i jeho konec.
Zda a jak útok ovlivní osud izraelských rukojmích zatím není jasné. V zajetí jich podle izraelských odhadů zůstává naživu padesát až sedmdesát a jsou tam i těla desítek dalších Izraelců, které teroristé zavraždili nebo jim přivodili smrt svým zacházením. Šance těch živých na přežití se však každým dnem zmenšují.
