Historii židovské menšiny ve Skřivanech reprezentuje zejména rod Hahnů, který patřil k jedněm z nejvýznamnějších a nejbohatších rodů v této obci. Hahnové se zde objevují nejpozději od sklonku 18. století, když se zde roku 1794 Benediktovi Hahnovi narodil jeho prvorozený syn Jakub. To proč si Benedikt Hahn vybral ke svému pobytu právě Skřivany a jeho potomci zde poté zůstali a vedli prosperující podniky zřejmě souvisí s polohou obce poblíže Nového Bydžova někdejšího královského věnného města, kde se konali pravidelné trhy. Ve Skřivanech fungoval cukrovar, který se později přeměnil na rafinerii cukru. Rafinerie v kampani vyrobila 350 000 q cukru. Za první republiky v době kampaně zaměstnávala 650 mimo kampaň 230 dělníků. Údaje z roku 1902, ale uvádějí, že se zde vyrobilo 3500 q cukerného zboží denně a zaměstnáno tu bylo dokonce 1200 osob[i]. Podmínky tedy byly příznivé a obchody Hahnových prospívaly.
Zakladatel rodu Benedikt Hahn (nar. 1766) zemřel ve Skřivanech 28. 10. 1844. Měl celkem deset dětí. Mimo nejstaršího syna Jakuba i syny Izáka a Abraháma. Právě Izák a Abrahám zůstali ve své rodné obci a založili zde postupem času stále více se rozvětvující rodiny. Izák (1811 – 1883) měl syna Karla (13. 2. 1858 – 1922), který se oženil s Marií (nar. 16. 3. 1857) a spolu měli děti Viktora nar. 7. 9. 1882, Arnošta (nar. 23. 4. 1885), Bedřicha (1886) a Richarda (1890). Viktor se oženil s Markétou roz. Engelovou nar. (1892) a měli spolu děti Editu (nar. 9. 9. 1917) Evu Marion (nar. 26. 2. 1921) a Věru Alici (nar. 26. 2. 1921). Arnošt se oženil s Marií (nar. 11. 3. 1896). Bedřich (1886) měl se svou manželkou Růženou rozenou Vrbovou děti Jiřího (1914), Editu (4. 1. 1917) a Karla (1925). Mudr. Jiří Hahn (2. 12. 1914) se stačil ještě, oženit s Věrou rozenou Šulhofovou (nar. 29. 4. 1922). Abrahámova větev rodu Hahnů byla rovněž početná neboť jeho syn Ludvík ( 21. 6. 1867) se svou manželkou Annou (nar. 20. 3. 1872) rozenou Krausovou měl syny Josefa (28. 8. 1895) a Františka (1900). Josef se oženil s Josefou (11. 12. 1903) rozenou Munkovou se kterou měl syny Františka (4. 11. 1928) a Jaroslava ( 11. 5. 1931). Jedna rodina bydlela v č. p. 40, ke kterému později přikoupili i č. p. 41. Další rodina Hahnů bydlela v č. p. 85. Jedna z rodin Hahnů zakoupila později i č. p. 50, ale toto číslo popisné patřilo ještě v roce 1910 cukrovaru. Všichni popisovaní Hahnové vyjma jejich manželek se narodili ve Skřivanech.
Rodina Hahnů č. p. 40
Toto číslo popisné patřilo nejprve Abrahámovi Hahnovi nar. 6. 8. 1822 (chybně se uvádí též jako rok narození 1820) a jeho manželce Františce nar. 1837 (uvádí se datum narození i 1842, ale spíše to bylo v roce 1837 neboť kdyby byla narozena v roce 1842 měla by syna Juliuse již v 15 letech) Malé Zboží okres Poděbrady. Abrahám se živil jako kramář a hostinský. Začínal ovšem jako podomní obchodník s kramářským zbožím, které nakupoval po vesnicích a prodával v Novém Bydžově[ii]. Ve svém hostinci měl výčep piva a kořalky. Abraham měl děti Viléma nar. 29. 12. 1851 jenž se stal sedlářem. Julia (nar. 10. 9. 1857) učil se v obchodě se střižním zbožím. Ludvíka (nar. 21. 6. 1867) a Rudolfa nar. 16. 3. 1877. Abraham nebyl v obci příliš oblíbený neboť „němčil“ – jako obcovací řeč uváděl německý jazyk (že se hlásil k německému jazyku dokládá i sčítání obyvatelstva pro obec Skřivany). Nicméně patřil k uznávaným občanům Skřivan což dokazuje i to, že v letech 1873 až 1882 zastával v obci funkci „početvedoucího“.
Z jeho dětí vynikl Ludvík Hahn hostinský a majitel obchodu se smíšeným zbožím, ten se narodil 21. 6. 1867 jeho manželkou byla Anna rozená Krausová nar. 20. 3. 1872. Ti měli syny Josefa nar. 28. 8. 1895 a Františka nar. 24. 1. 1900. Z nichž úspěšnější co se týče hmotných statků byl Josef [Josef se dostal v roce 1937 i do pozornosti zemského úřadu v Praze. Ten stahoval z oběhu pohlednice, které zobrazovaly objekty důležité pro obranu státu. J. Hahn si někdy v roce 1934 nechal na svůj náklad natisknout pohlednice, které zobrazovaly místní cukernou rafinerii a ta byla vyhodnocena jako objekt důležitý pro chod státu. Pohlednice vyhodnoceny jako neškodné.[iii]]. Do počátku protektorátu provozovala své živnosti rodina Hahnů sama. V č . p. 40 obchod smíšený a galanterní a v č. p. 41 hostinec a řeznictví. Poté vedl jejich podniky nucený správce. Mimo obchodů vlastnili k roku 1941 ještě i zahradu, pole a louky a stavební parcelu 144/28 o výměře 1391 m2 na hlavní ulici[iv]. Mimo tento majetek stačili ještě 14. května 1941 prodat Václavu Nagelovi louku o výměře 0, 41 ha za 10 000 K[v].
Rodina Hahnů č. p. 85
Hostinec a výrobu lihovin v č. p. 85, vlastnil nejprve Izák Hahn nar. 18. 11. 1811 ve Skřivanech jeho manželka byla Františka nar. 16. 3. 1833 Kosmonosy okres Mladá Boleslav. Měl děti Josefa (nar. 1. 5. 1856) obchodníka. Karla (nar. 1858), který nejprve působil jako mydlář a Annu (nar. 6. 1. 1877) jež provozovala šenkovní živnost. Na rozdíl od Abraháma Hahna se Izák považoval za Čecha. Zajímavostí je, že u něho pracovala jako služka jiná Židovka Karolina Grünová (nar. 1850). Z jeho dětí vynikl Karel Hahn (nar.13. února 1858) ten se oženil v roce 1881 (?) se svou manželkou Marií roz. Steinerovou (nar. roku 1857 v Třebešicích, zápisy o tom v jakém měsíci i dni se narodila se rozcházejí). Ten provozoval jako hlavní povolání hostinec a jako vedlejší výrobu lihovin a polní hospodářství. Měl děti Richarda (nar. 1. uvádí se též 2. 11. 1890), jenž provozoval velkoobchod s jižním ovocem a Bedřicha (nar. 19. 10. 1886), který provozoval tovární výrobu koňaku. Další děti byli Viktor (nar. 7. 9. 1882) zaměstnaný u firmy Topper a spol. v Terstu v dopravě. Arnošt (nar. 23. 4. 1885), Eugenie (nar. 7. 2. 1884) a Anna (nar. 24. 7. 1889).
Karel Hahn vlastnil i hospodářství (na rozdíl od Hahnů v č. p. 40), které nebylo nijak malé. V roce 1910 choval 2 koně, 9 kusů hovězího dobytka, 20 slepic. V hostinci zřejmě sám nepracoval neboť jako hostinského a výčepního lihovin zaměstnával Josefa Ráliše (nar. 1894).
Podle reklamních materiálů z první republiky, vznikla ve Skřivanech Likérka Karel Hahn a syn v polovině 19. století údajně v letech 1850 až 1854. Jestli likérka skutečně vznikla již v této době se mi nepodařilo zjistit. V roce 1923 působili ve Skřivanech obchodník Ludvík Hahn. Hostinští Bedřich Hahn a Ludvík Hahn. Výrobu likérů provozoval Ing. Arnošt Hahn a Bedřich Hahn. Bedřich Hahn byl zároveň i majitelem zemědělského hospodářství.
V roce 1922 využil Ludvík Hahn nabídky a část svých vydělaných peněz si uložil „do půdy“ když z pozemků velkostatku si koupil „část pole“.
Z Židů žijících v novobydžovském okrese vlastnil největší doložitelný pozemkový majetek právě rod Hahnů ze Skřivan. Dědicové Karla Hahna vlastnili nemovitosti čp. 58 a 85 a 4, 99 ha polí a luk. Ludvík Hahn čp. 40 a 41 0, 7 ha polí a luk a Josef Hahn z č. p 40 0, 51 ha polí a luk. V dalším dokumentu týkající se pozemkového majetku Židů ve Skřivanech se uvádí, že Josef a Josefa Hahnovi z čp. 40 vlastnili 70 arů půdy – 56 arů polí a 14 arů zahrady a o půdu se vzorně starali sami. Ludvík a Anna Hahnovi vlastnili 82 arů – 44 arů polí a 42 arů luk. Komplikovanější situace byla u dědiců Karla Hahna neboť těmi byli: Viktor, ing. Arnošt, Bedřich a Richard Hahnovi, Anna Weissová a Eugenie Löwová zdědili celkem 7 ha a 81 arů půdy z čehož bylo 5 ha a 53 arů polí. Polnosti vzorně obhospodařoval Bedřich a Ing. Arnošt Hahn bytem Skřivany čp. 58 a zaměstnávali k obhospodaření této půdy i dvě pracovní síly[vi].
Právě jejích poměrně velký majetek, byl zřejmě příčinou proč měli nacisté tak velký zájem na jejich likvidaci. Protože se ve Skřivanech nemohli uplatnit, museli Richard a Viktor Hahnovi (oba z č. p. 50) odejít ze Skřivan. Usadili se v Praze a zde provozovali velkoobchod. Po příchodu nacistů v roce 1939 se velkými germanizátory ve Skřivanech stali Gustav Flögel bývalý skladník v rafinerii a jeho syn Josef Flögel původním povoláním zámečník. Gustav získal moc v cukrovaru. Syn Josef se stal členem NSDAP a zastával různé funkce ve státní správě. Jak popisuje skřivanský kronikář: „… jeho moc sahala i v peněžních ústavech, kde všude byl placeným funkcionářem a běda tomu na kterého padla „nemilost“ Gustava Flögla, který byl dohlédacím funkcionářem i v mlékárně novobydžovské, kde mimo financí „fasoval“ veliké množství másla a různých mléčných výrobků přičemž se měli i skřivanští Němci dobře. Do židovských obchodů Karla Hahna byl dán komisař Karel Mauder, odkud zase měl příležitost bráti likéry a do druhého obchodu Josefa Hahna byl dosazen komisař Blaschke s dohodou Flöglů a takovým způsobem se němectví ve Skřivanech zmáhalo…“. Oba správci židovského majetku jak Mauder tak i Blaschka, jak se později prokázalo byli agenty SD. Dle dobových materiálů měl být, ale vnuceným správcem Bašus z Jiřic (Jirschitz)[vii]. Ještě před deportaci Hahnů firmu Karel Hahn převzal Josef Bašus a firmu Josef Hahn konzumní družstvo[viii].
12. srpna 1940 z nařízení gestapa v Kolíně zatčeno ve Skřivanech 6 osob pro nepřátelské chování k Němcům a sice Václav Klor, starosta obce a učitel, Josef Futera st. hostinský a jeho syn Josef, ing. Arnošt Hahn, Bedřich Hahn a Václav Piroutek, truhlář. Obviněni, že nápis na dveřích kanceláře komisaře Karla Maudera, byl přemalován hrozbou proti Němcům. Všech 6 odvezeno do Kolína a poté do Kutné Hory a vězněni po dobu 9 týdnů. 10. června 1942 vystěhováni ze Skřivan do Terezína všichni Židé – tj. 4 rodiny Hahnů. Celkem šlo o 12 osob.
Skřivanský rod Hahnů byl transportován z Kolína do Terezína 13. června 1942. Z této rodiny téměř nikdo nepřežil. Jednalo se o tyto rodinné příslušníky: Ing. Arnošt Hahn nar. 23. 4. 1885, transport Be 1. 9. 1942 Raasika, Hahn Bedřich nar. 19. 10. 1886, Es 19. 10. 1944 Osvětim, Hahn František, nar. 4. 11. 1928, Bx – 22. 10. 1942 Treblinka, Hahn Jaroslav, nar. 11. 5. 1931, Bx 22. 10. 1942 Treblinka, Hahn Josef nar. 28. 8. 1895, Bx 22. 10. 1942 Treblinka, Hahn Karel nar. 5. 5. 1925, Dz 15. 5. 1944 Osvětim, Hahn Ludwig nar. 21. 6. 1867, zemřel v Terezíně 22. 8. 1942, Hahnová Anna nar. 12. 3. 1872, zemřela v Terezíně 23. 9. 1942, Hahnová Josefina nar. 11.12. 1903, Bx 22. 10. 1942 Treblinka, Hahnová Marie nar. 11. 3. 1896, Be 1. 9. 1942 Raasika, Hahnová Růžena 29. 8. 1894, Es 19. 10. 1944 Osvětim. Nejdéle přežil Mudr. Jiří Hahn nar. 2. 12. 1914 Skřivany. Ten byl odvezen z Terezína 1. ledna 1944 a zemřel až v dubnu 1945 v Bergen – Belsenu. Patrně jedinou, která se podařilo peklo holocaustu přežít byla paní Edita Hahnová – Feldmannová (nar. 4. 1. 1917). Do Terezína byla odvezena transportem Ca – Praha 24. 10. 1942. Odtud transportována 18. 5. 1944 do Osvětimi. Přežila pochod smrti a osvobozena byla v pobočce koncentračního tábora Gross -Rosen v Christianstadtu [dnes Krzystkowice v západním Polsku]. Po válce se vrátila do Skřivan když, ale zjistila, že mimo ni nikdo nepřežil, odešla nejprve do Prahy a později emigrovala do Švýcarska odkud odešla do Kanady a posléze do Chile, kde žije doposud. Její sestry Eva a Věra se usadily v Izraeli.[ix]
V roce 1938 požádali o příslib domovského práva v obci Skřivany i dva další Židé a to Dr. Božena Stejnarová – Katzová a dále příslušník velmi známé a bohaté židovské rodiny Otto Rothschild. Domovské právo jim mělo být uděleno pod podmínkou jestliže Stejnarová – Katzová složí ve prospěch chudinského fondu 5000 Kč a Rothschild 10 000 Kč[x]. Na návrh Jana S., ale v případě Rothschilda tato částka navýšena na 25 000 Kč. Tyto částky měli zaplatit pokud jim bude přiznáno státní občanství. Zdali se Hahnovi zasloužili o to, aby oba výše jmenovaní požádali o udělení domovského práva právě ve Skřivanech se mi bohužel nepodařilo dohledat žádné materiály. Je ale pravděpodobné, že jim nebylo ani státní občanství ani domovské právo uděleno. Československo se v roce 1938 snažilo omezit narůstající počet uprchlíků snažících se dostat do Československa. Např. již 9. února 1938 vydalo prezidium ministerstva vnitra nařízení ve věci vypovídání sovětských státních příslušníků, zejména pak židovského původu z Německa. Poté co jim Marie Schmolková, předsedkyně židovské podpůrné organizace „Hicem“ sdělila, že Německo vypovídá ze svého území i takové sovětské příslušníky, kteří byli držiteli pouze vystěhovaleckých pasů a vzhledem k tomu, že policejní ředitelství v Praze potvrdilo, že v Praze se nachází již 5 takovýchto sovětských Židů. Rozhodlo ministerstvo, aby jim nebyly vydávány vstupní ani tranzitní víza, pokud nebudou mít v pasu i platné vízum třetího státu!