Potřebuje Izrael zahraniční pomoc?
Jeden z přírodních zákonů říká, že nikdo nikdy nikde nebude mít tolik peněz, aby nemohl utratit víc. Izrael je schopen si vystačit s vlastními zdroji, proč ale nepřijmout peníze zvenčí, jsou-li k mání? Americká vojenská pomoc zlikvidovala významnou část izraelského průmyslu. Nejen zbraně a munice, ale i stany, obvazy a dokonce i izraelské uniformy je lacinější dovážet z USA než je vyrábět v Izraeli (americká pomoc může být použita pouze na nákup amerického zboží, v letech, kdy izraelské letectvo nenakupuje bojové letouny v USA, má ministerstvo obrany potíže s utracením 3 miliard dolarů ročně). Jakmile se Begin v roce 1987 stal premiérem, prohlásil, že Izrael se vzdá americké vojenské pomoci a bude na USA nezávislý. Brzy mu vysvětlili, že to není dobrá myšlenka odmítat peníze zadarmo a že stejně Izrael zůstává na USA závislý. Izraelský státní rozpočet každým rokem stoupá, ale relativní podíl vojenských výdajů v něm naopak klesá. Před 50 lety činil 70 %, nyní tvoří vojenské výdaje „pouhých“ 26 %, takže americká vojenská pomoc je v rámci rozpočtu méně významná (v roce 2015 představuje 3,4 %).
Příspěvky od židovských soukromníků jsou v dnešní době značně kontroverzní. V minulosti byly velké dary honorovány rozsáhlými výhodami, jako daňovými prázdninami po dobu 20 let a podobnými benefity, které jsou dnes považovány za nezákonné, tudíž trestně postižitelné. V současnosti většina peněz směřuje do organizací, které je nepotřebují a utrácí je na mzdy a výdaje politiků, jejich příbuzných a přátel, kteří dostávají nominace bez jakýchkoliv výběrových kriterií a aniž by splňovali alespoň základní požadavky. V Izraeli je přes 40 000(!) neziskových organizací. Každá má nějakou agendu a všechny sbírají peníze. Některé z nich platí 50% odměn těm, kdož příspěvky získají, a další polovina výdajů jde na platy. Kolem 5000 z těchto spolků je dobročinných. Některé z nich se starají o chudé (místo, aby tak činil stát). Obrovská většina z nich patří ortodoxním stranám a hnutím. Ti dostávají státní podporu a tak se legálně podplácejí ortodoxní koaliční strany.
Tak například Židovský národní fond (JNF) nashromáždil za léta miliardy a je nejbohatší společností v Izraeli. Vlastní většinu půdy v Izraeli a ta je dále rozprodávána za nejvyšší možnou cenu, takže tím třeba ceny bytů šplhají do závratné výše. Přesto JNF odmítá doposud jakýkoliv audit a placení daní. Má statut neziskovky (odtud ta odpustka daní) a argumentuje tím, že spravuje majetek židovského národa, nikoliv Státu Izrael. JNF stále shromažďuje příspěvky, zejména od bohatých amerických Židů. Fond Vaad Lemaan Hachayal (Výbor pro izraelské vojáky) shromažďuje peníze na nákup svetrů, dek a televizorů pro vojáky, jako by to byly náklady, které si armáda nemůže dovolit. Jeho ředitel má měsíční plat 8000 EUR. Mám mnoho důvodů se domnívat, že přispívající, zejména bohatí američtí Židé, tak činí i proto, aby si udržovali kontakt s Izraelem a chlácholili své svědomí za to, že nežijí ve Svaté zemi.
Mám velmi vysoké mínění o Židech, kteří přišli z bývalého Sovětského svazu. Jejich tvořivost, která byla v SSSR silně potlačována, inteligence a pracovitost, to vše významně přispělo k k rozvoji Izraele. Je skutečností, že většina z nich je geneticky židovská jen částečně. Mnoho z nich má pouze jednoho židovského rodiče nebo prarodiče, což je postačující z hlediska současného izraelského práva (Zákon návratu, chok ha-švut, z roku 1950, který dal právo na izraelské občanství všem Židům, aniž by pojem Žid definoval, a jeho novelizace z roku 1970, která rozšířila možnost alija i na děti židovského otce, vnoučata židovského dědečka, a na jejich manžele, tedy nežidy). Sotva kdo z nich je Židem podle Halachy. Takže jsou nuceni uzavírat sňatky v cizině (Praha je např. jednou z nejpopulárnějších destinací pro sňatky ruských párů). Mám osobní zkušenost, že z 15 mých dřívějších i současných ruských zaměstnanců ani jeden nebyl schopen díky klerikálnímu diktátu uzavřít sňatek v Izraeli.
Evropští Židé přicházejí obdařeni stejnými schopnostmi jako ruští, ale navíc mají kapitál. Židé z Francie nakoupili v Izraeli tisíce bytů, sami obývají ale jen část z nich. Jeden mladý francouzský podnikatel založil telekomunikační firmu Golan Telecom, která má nyní 900 000 zákazníků. To je to, co Izrael potřebuje: nápady a investice. Ne podporu a sympatie. To neznamená, že by finanční pomoc odkudkoliv, z Ameriky obecně, od amerických Židů zvláště, nebyla užitečná. Ale moje neochvějné přesvědčení je: více než příspěvky prospějí Židé z galutu tím, že se vystěhují do Izraele.
Arie Gillon, Givataiym (překlad Petr Weber)
