Šlomo Sand mezi vědcem a aktivistou
Židovský myšlenkový svět je plný extrémů a slepých uliček. Izraelský levicový historik Šlomo Sand navštívil poprvé Prahu, aby zde podpořil české vydání své knížky Jak byl vynalezen židovský národ. Ústav politologie FF UK mu 26. listopadu uspořádal přednášku a Lidové noviny s ním přinesly tuto sobotu rozhovor s titulkem „Pražský Žid je především Čech“. Sand je však mnohem více aktivista, než nezávislý badatel, proto byla jeho návštěva pro domácí příznivci levicové izraelské politiky malým svátkem. Ale budiž jim to přáno, vždyť pravicových aktivistů jezdí do Čech mnohem více.
„I dítě, které je plodem znásilnění, má dozajista právo žít, a tak je tomu i v případě Státu Izrael. Ale jestliže dítě vyrostlo a samo se stalo násilníkem, je třeba je přísně a bez ústupků soudit,” píše Šlomo Sand ve své předmluvě pro české čtenáře o svém pohledu na současný Izrael. Jako historik kritizuje umělý konstrukt židovského národa, s nímž pracovali sionisté, který se však nevymyká národním konstruktům jiných států, ale jako aktivista brojí proti hlavnímu proudu izraelské politiky (Bibiho určitě nemusí), ale i proti židovskému náboženství. Jeho knihu o vynálezu židovského národa je tak v nejlepším případě možné číst jako práci aktivistického historika.
Zajímavým paradoxem je pak titulek k jeho rozhovoru v LN, který měl vyvolat určitou kontroverzi. Sand tímto prohlášením reagoval na vcelku hodně hloupé tvrzení Břetislava Turečka, že se čeští Židé považují za potomky krále Davida. S ohledem na asimilaci a trvání předválečné generace členů české židovské komunity na psaní žid s malým „ž“, by se tradičních pražských židů dotklo právě jen to velké „Ž“. Pokud je někdo profesorem historie, který se věnuje židovským dějinám, pak by se měl umět orientovat v lokálních židovských identitách.
