Můj otec Hanuš Rezek. Rabín v československé zahraniční armádě
JUDr. Hanuš Rezek sehrál důležitou roli při obrození židovského života po druhé světové válce. Byl vedoucím tajemníkem Židovské náboženské obce v Praze, náměstkem vrchního rabína v ČSR, předsedou Svazu Makabi v ČSR, předsedou Kruhu židovských účastníků československého odboje, členem oblastního vedení Ústředního svazu sionistického v Praze. Za války působil jako polní duchovní československé armády na Středním východě a 1. tankové brigády. Byl nositelem československé medaile Za zásluhy I. stupně a československé medaile za chrabrost. V roce 1946 obdržel Československý válečný kříž. Čtenářům ŽL přinášíme vzpomínku jeho syna Jehošui.
Můj otec se stal rabínem hříčkou osudu, a to v poválečné Praze – ve městě, kde kdysi žil uznávaný Rabi Löw. Otec Hanuš ( Šmuel) Rebenwurtzel se narodil v lednu 1903 ve Strážnici u Hodonína. Jeho otec, Sigmund (Jehošua) Rebenwurtzel, tam byl obchodníkem a též působil v městské radě. Můj otec, povoláním advokát, byl aktivní v různých politických funkcích: v Sionistické organizaci, v Sociálně demokratické straně a byl také předsedou místního tělocvičného židovského spolku Makabi, ačkoliv sám nesportoval.
Kvůli své politické činnosti byl po příchodu nacistů zatčen. Na svobodu mu pomohla jeho manželka Dita (Judit), která podplatila gestapo velkou sumou peněz. Vzhledem k jeho funkci v Sionistické organizaci obdrželi oba manželé tzv. certifikáty – to jest povolení k vystěhování se do tehdejší Palestiny.
V rámci britské armády se tam utvořila jednotka českých uprchlíků, do které narukoval. Generál Klapálek, velitel této jednotky, jej požádal, aby se ujal funkce duchovního jednotky, to jest rabína, což se zdráhal převzít, jelikož rabínem nebyl.
Před válkou byl otec advokátem ve Vsetíně. Byl sice pobožný žid, ale nebyl vůbec školený v náboženství. Klapálek potřeboval židovského duchovního a školení rabíni odmítli sloužit na vojně, tak se ptal, kdo by byl schopen tuto úlohu vykonávat. Tatínek byl politicky aktivní a pobožný, proto se mu zdál vhodný, ale on se zdráhal to přijmout. Teprve po poradě s prof. Hugo Bergmannem a prof. Martinem Buberem nakonec souhlasil. Pak byl ještě na šestitýdenním školení u rabína Dr. Arje.
Tuto funkci vykonával Dr. Rebenwurtzel po dobu války. Zúčastnil se bitev v Tobruku, Dunkerque a jinde, a dostal se až k branám koncentračních táborů, kde na vlastní oči spatřil hrůzy spáchané nacisty. Všude vykonával funkci rabína neohroženě a statečně, o čemž svědčí všechny válečné kříže za chrabrost, které obdržel po návratu do Prahy od vrchního velitele a ministra obrany generála Svobody v roce 1945.
Ihned po příchodu do Prahy začal působit v organizacích, které se staraly o spoustu zubožených lidí vracejících se z koncentračních táborů. Dr. Rezek (po válce si změnil německy znějící jméno, jak to ostatně udělalo i mnoho jiných Židů) byl požádán židovskými organizacemi v zahraničí, aby převzal vedení Židovských náboženských obcí v ČSR se sídlem v Praze. Coby vedoucí tajemník a kultovní referent rady pracně obnovil zaniknuvší kehilot a během půl roku, do doby hagej Tishre, obstaral více než padesáti židovským obcím nutné kultovní potřeby. Jelikož stařičký vrchní rabín Dr. A. Deutsch, nemocí a utrpením v koncentračním táboře oslabený, již nemohl vykonávat všechny funkce plynoucí z jeho postavení, nezbývalo, než aby Dr. Rezek přijal funkci náměstka.
Po demobilizaci zastával i různé jiné funkce, byl členem oblastního vedení Sionistické organizace, členem vedení Keren Hayesod, předsedou kruhu židovských účastníků odboje a předsedou Svazu Makabi v ČSR.
V Palestině se zatím začal organizovat nový židovský stát Israel a tehdejší vláda ČSR byla při jeho zrodu velice nápomocná, hlavně díky ministru zahraničí Janu Masarykovi. Němci ukradený židovský majetek, tak zvaná Terezínská masa (pozn. ŽL terezínská podstata), se měnil za zbraně posílané Haganě. I při této “transakci” byl Dr. Rezek velmi aktivní.
Oznámení o tragickém úmrtí JUDr. Hanuše Rezka
Po komunistickém převratu v únoru 1948 se připravoval Dr. Rezek k emigraci do Israele. Byl v té době předsedou Makabi ČSR a byl pozván ještě se dvěma dalšími členy vedení na přípravná jednání o konání první Makabiády ve svobodném státě Israel. Letadlo, které je tam vezlo, se zřítilo v prosinci 1948 v Řecku. Členové vedení Makabi, Dr. Rezek, Miki Kanner a Ervin Diamant bohužel zahynuli.
Půl roku poté jsme my, má matka, sestra a já, vycestovali do Israele. Maminka pracovala jako sekretářka a celá ta léta nás sama živila a vychovávala. Zemřela na rakovinu v roce 1969, týden před mou svatbou (narodila se jako Dita Wintrová v Olomouci v roce 1914).
Já jsem se narodil v Haifě (Palestina) v roce 1940. V roce 1945 jsme se moje matka a já spojili s otcem v Praze, kde jsme žili až do roku 1949, kdy jsme udělali „Aliya“ do Eretzu. Já jsem v Israeli vystudoval chemii a později jsem přešel na metalurgii. Od roku 2006 jsem již v důchodu. Bydlím v městečku Karmiel na severu Israele. Máme se ženou dvě děti: dceru Noa a syna Jaira a jsme trojnásobnými prarodiči.
Moje sestra Daniela se narodila v Praze v roce 1947. Měla jenom 2 roky, když jsme se vrátili do Israele. Zpočátku žila mimo domov, u cizích lidí, jelikož maminka musela chodit do práce a nemohla se o ni celý den starat. Vrátila se domů, když jí bylo devět let. Stejně jako maminka pracovala celý život jako sekterářka. Teď žije v kibucu Nirim, na jihu Israele. Má tři děti: syna Ofera, dceru Michal a Atelet a pět vnoučat.
Jehošua Rezek, Izrael
O rabínu Rezkovi se v naší generaci ještě vědělo dost. Žili pamětníci, působil v Praze bohužel krátce a teď se objevil i film, kde jej můžeme vidět při bohoslužbě ve Staronové synagoze. https://www.facebook.com/aborygen1/videos/10153942180892853/?pnref=story
Je škoda, že se o rabinovi Rezkovi ví tak málo.