Stávkující palestinská poslankyně a korupce samosprávy
Už třetí týden stávkuje poslankyně palestinského parlamentu Nadžát Abú Bakr na protest proti snaze palestinských úřadů ji zatknout. Skrývá se v budově Legislativní rady v Ramalláhu a hájí se poslaneckou imunitou. Provinila se pouze tím, že poukázala na korupci palestinské samosprávy.
Palestinské bezpečnostní složky se ji pokusily zadržet, když obvinila ministra místní správy Husajna Arádže, že z rozpočtu nezákonně odčerpal více než 200 000 dolarů na projekt soukromých studen a že vodu spolu s dalšími politiky prodává obyvatelům Západního břehu. Poslankyně zvolená za vládní hnutí Fatah rovněž vyzvala samosprávu ke zveřejnění výdajů rozpočtu. Výsledek byl jen ten, že na odbojnou zákonodárkyni začal hon. Podle prokurátora se má zodpovídat z údajných „trestných činů“. Abú Bakr se však dopustila jen toho, že podpořila stávku učitelů, která probíhá už pět týdnů. Více než 20 000 jich požaduje zvýšení platů, které jim samospráva slíbila v dohodě z roku 2013. Jde o jeden z nejmohutnějších protestů v posledních letech a do školy nechodí tři čtvrtě milionu studentů. Samospráva však tvrdí, že stávka má politický motiv, dala nejméně 20 učitelů zatknout a řadu dalších zastrašuje. Učitelé tvoří druhou největší skupinu státních zaměstnanců po bezpečnostních složkách, ale na ty samospráva vynakládá víc než na školství a zdravotnictví dohromady.
Palestinská legislativní rada se nesešla od roku 2007, kdy Hamás vyhnal z pásma Gazy hnutí Fatah předsedy samosprávy Mahmúda Abbáse a pučem se zmocnil vlády. Rok předtím vyhrál parlamentní volby a většina ze 132 poslanců je z Hamásu. Obě hnutí se dodnes neusmířila a poslanci nezasedají. Přesto každý z nich dodnes dostává plat ve výši 3000 dolarů měsíčně a peníze na auto, kancelář, cestování a další výdaje. Jen vloni dosáhly výdaje rozpočtu za nefunkční parlament 15 milionů dolarů. Všechny zákony však vymýšlí, přijímá a uvádí do praxe Mahmúd Abbás a jeho vláda bez souhlasu poslanců, stejně jako rozpočet.
Korupce palestinských představitelů není nic nového. Už Jásir Arafat považoval mezinárodní pomoc Palestincům za prostředky k vlastnímu obohacení. Jen v roce 1997 se „ztratilo“ 40 % rozpočtu samosprávy. Po Arafatově smrti se jeho majetek odhadoval na tři miliardy dolarů a většina tajných kont se nikdy nenašla. Před návratem z exilu byli palestinští politici chudí revolucionáři, ale dnes má každý několik luxusních vil a stamiliony dolarů v bankách. Každé obvinění z korupce se však vždycky zametlo pod koberec.
Kromě výdajů na bezpečnostní složky, které tvoří neuvěřitelných 35 % rozpočtu, a více než sto padesáti milionů dolarů ročně vyplácených palestinským teroristům vězněným v Izraeli a jejich rodinám plynou značné částky na soukromé projekty ministrů a jejich rodinných příslušníků, do fondů a komisí s nejasným účelem nebo na cestování politiků v čele s Abbásem, který tráví víc času ve světových metropolích než v Ramalláhu. Samospráva rovněž hradí platy státním zaměstnancům Fatahu v Gaze, kteří od roku 2007 nepracují. Deficit trvale roste a vloni podle palestinského ministra financí Šukrího Bišáry činil 1,5 miliardy dolarů. Podle nejnovějšího palestinského průzkumu je o korupci svých politiků přesvědčeno 81 % Palestinců.
Zmizení stamilionů dolarů potvrdil už v roce 2003 Mezinárodní měnový fond. Sedm let nato zřídil Abbás pod tlakem protikorupční komisi. Její předseda Rafík Natší letos v únoru prohlásil, že od té doby „našel“ 70 milionů dolarů. Jinak však žádnou „závažnou korupci“ nezjistil, přestože Spojené státy postrádají jednu miliardu svých příspěvků. Aspoň za posledních pět let tuto pomoc snížily z 1,3 miliardy ročně na loňských 440 milionů.
Evropská unie, nejštědřejší dárce Palestinců, si palestinské korupce dlouho nevšímala. Až v roce 2013 si nechala udělat audit prostředků vyplacených v letech 2008–2012 a zjistila, že samospráva není schopna doložit dvě a tři čtvrtě miliardy dolarů. Penězi ji však zahrnovat nepřestala, protože Mahmúd Abbás přičte každý deficit „izraelské okupaci“ a pohrozí, že se samospráva zhroutí; naposledy začátkem letošního března schválila EU dalších více než 250 milionů eur na „podporu každodenního života Palestinců“.
Teď ale blíže neupřesnění západní dárci požádali samosprávu o jména všech státních zaměstnanců, kterým hradí platy. Stávkující učitelé totiž upozornili, že vláda jejich počet nafukuje a navíc dárcům tvrdí, že platí zaměstnancům víc, než kolik ve skutečnosti dostávají. Proto samospráva s učiteli nejedná a snaží se je umlčet. V sobotu jen nabídla těm, kdo přestanou stávkovat, čtvrtinu částky slíbené před třemi lety. Učitelé to odmítli a v pondělí před sídlem premiéra v Ramalláhu znovu protestovaly tisíce lidí.
A poslankyně Nadžát Abú Bakr dál odmítá opustit budovu parlamentu, dokud na ni nebude zrušen zatykač a vyšetřovací komise neprověří korupci ministra Arádže. Její prohlášení, že na palestinských územích „krvácejí lidská práva kvůli omezování svobody“, zatím nikdo neslyší.
Gita Zbavitelová, ČRo
Z peněz evropských daňových poplatníků se platí různé nesmysly (ptačí hnízda),takže mě finanční podpora neexistujícího státu nepřekvapuje. Izrael má zase sekyru u jednoho městečka v Německu,kde místní vytahovali dva jeho pistolníky z bahna .