Vzpomínka na Ludvíka Aškenazyho . Od jeho úmrtí uplyne zítra 30 let
Ludvík Aškenazy byl a dosud je oblíbeným českým spisovatelem. Začínal jako novinář, rozhlasový reportér a spolu s Arnoštem Lustigem byl válečným zpravodajem v Izraeli v roce 1948.
Narodil se 24.2.1921 v Českém Těšíně, přesněji řečeno v části Českého Těšína zvané Sachsenberg. Někdy slyšíme, že se Aškenazy narodil na území dnešní Ukrajiny, ale tomu tak není. Za 2. světové války byl příslušníkem 1. československého armádního sboru v SSSR, zúčastnil se bitvy u Sokolova a bojů o osvobození Československa. Po válce v květnu 1945 se seznámil a později oženil s Leonií Mannovou, dcerou spisovatele Heinricha Manna. Měli spolu dva syny Heinricha (Jindřicha) a Ludwiga. Jindřich Mann je autorem knihy Poste restante. Kniha byla představena v Pražském literárním domě, o akci informovaly Židovské listy.
Ludvík Aškenazy stejně jako mnoho jiných židovských intelektuálů byl členem „rodné“ strany a tomu ze začátku odpovídala i jeho tvorba. Byly to většinou reportáže psané v stalinistickém duchu. Jeho názory se změnily po antisemitském komunistickém procesu s Rudolfem Slánským, opouští rozhlas a volí cestu spisovatele na volné noze. Jeho tvorba, jeho knihy, filmové scénáře a rozhlasové hry se od jeho dřívějších reportáží radikálně liší a okamžitě si získaly obdiv a uznání čtenářů a literární kritiky.
Jeho první knihou, kterou vydal v roce 1955, byly Dětské etudy. Po úspěchu této knihy píše povídky, později divadelní a rozhlasové hry. Pohádka Putování za švestkovou vůní, je jediný autorův román. Ludvík Aškenazy je od této chvíle oblíbeným a čteným autorem. Vydal řadu knih, přispíval do Literárních novin. Významnou je kniha povídek Psí život o životě v protektorátu Čechy a Morava. Jsou to povídky určené pro dospělé, i když Aškenazy nějakou hranici mezi knihami pro děti nebo o dětech nikdy neuznával. Podle jeho scénářů byly natočeny úspěšné filmyTam na konečné (režie Kadár a Klos), Křik (režie Jaromil Jireš) a Májové hvězdy (režie Stanislav Rostockij, Stanislav Strnad).
Po srpnu 1968 emigroval Ludvík Aškenazy s rodinou do západního Německa,. kde psal nejdříve česky, pak německy, především knihy pro děti. Za knihu pohádek Wo die Füchse Blockflötte spielen získal Německou státní cenu za dětskou literaturu. Napsal řadu rozhlasových her pro Bavorský rozhlas BR.
Nakonec se rozhodl přestěhovat se do Itálie, zvolil Horní Adiži (Jižní Tyroly), kde v Bolzanu dne 18.3.1986, tedy před 30 lety, v poměrně mladém věku 65 let umírá.
Je škoda, že dnes žádné nakladatelství nevydává reedice Aškenazyho knih, alespoň některé jeho povídky by si to zasloužily.
Putování za švestkovou vůní je zamilovaná kniha všech generací.. Já jsem ho četla mnohokrát, potom svým dětem a teď i vnukům.. 😉
..už od malička jsem zbožňoval „Putování za švestkovou vůní“.
Je to mnohem hlubší, než se mi po prvním přečtení v šedesátých létech zdálo. Změnilo to moje dětsky naivní nazírání na svět…
Gugi, díky za komentář.