Dobrodinec Báruch od Ilse Weberové
Dětských pohádek je vždycky málo. Tím víc potěší, když se objeví knížka hezkých židovských pohádek. Jednotlivé příběhy jsou neotřelé, v národních pohádkách ne vždy obvyklé. Například hrdinovo vlastní já jako pohádková postava. I chudá babička prosící v českých pohádkách o krajíc chleba, aby mohla prince obdarovat, se v příběhu o Rebece promění v hlavní hrdinku. Všechny pohádky jsou laskavé, někdy je jejich kulisou sám život. Obraty jsou neotřelé, dovolte aspoň jeden: „Smála se a smála, až se uzdravila“. Je z něj cítit optimistickou radost ze života. Autorka Ilse Weberová zemřela v koncentračním táboře v Osvětimi.
Publikace je zajímavá i svými ilustracemi blízkými dětské duši a margináliemi, jež vysvětlují některé židovské pojmy, s nimiž se čtenář při četbě setká. Také plátěná tkanička, jíž znavení rodiče mohou založit stránku, aby nazítří mohli pokračovat v četbě dětem, není dnes už v dětských knížkách obvyklá. Pohádky sepsané v němčině do češtiny přeložila Zlata Kufnerová. Ta odpověděla na několik otázek, jež se netýkaly pouze knížky ale i její práce.
Dobrodinec Báruch není první autorčina kniha, již jste přeložila. Jak jste autorku objevila?
Je to téměř již deset let stará historie. Syn Ilse Weberové, ve Švédsku žijící Hanuš Weber, v roce 2007 chystal vydání českého překladu matčiných básní, které napsala v terezínském ghettu. Podílelo se na něm několik překladatelů, a v této souvislosti mu někdo doporučil také mne. Knížka pod titulem Nedokončené verše vyšla v roce 2008. Poté co jsme se s Hanušem Weberem poznali, ujala jsem se velkého svazku autorčiny korespondence a poezie, který v Německu připravila, biografickou studií doplnila a vydala Ulrike Migdal. Většinu básní jsem přeložila znova. U nás nebylo snadné najít nakladatele, ale nakonec se českého překladu pod titulem Kdy skončí naše utrpení ochotně ujalo nakladatelství Academia a v roce 2012 jej vydalo.
Autorka napsala několik knížek pro děti. Kterou jste přeložila?
Ilse Weberová vydala v Československu na přelomu 20. a 30. let německy celkem tři pohádkové knížky. Měly velký úspěch a dočkaly se několika vydání. Svůj výbor jsem pořídila ze všech tří svazků, ale v jeho knižní podobě jsem byla nakladatelsky značně limitována, takže jsem bohužel všechny přeložené pohádky ani neuplatnila. Jinak vyšly pohádky Ilse Weberové v posledních letech v originále v Německu, v překladech pak v Izraeli, Itálii, USA, Portugalsku, a v Polsku některé zdramatizovali a hráli ve Wroclavi.
Jaký smysl mají vysvětlující marginálie? Dala je tam autorka nebo vy?
Nejsem psycholog, abych dokázala přesně určit, pro který věk jsou tyto pohádky vhodné, ale řekla bych, že mohou zaujmout jak děti v předškolním věku, tak i školáky, kteří si je budou číst sami, a že upoutají děti židovské i jiné. Sama jsem je původně doplnila slovníčkem, který potom redaktorka rozšířila a po dohodě s vydavatelkou opatřila text vysvětlujícími margináliemi. Pokládám je za dobrý nápad,..
Kolik knih jste za svůj život přeložila a z kterých jazyků?
Za léta překladatelské činnosti mi přesně vyšlo 131 knižních překladů, dva další jsou v tisku a na 134. právě pracuju. Vystudovala jsem sice slavistiku (protože na germanistiku, na niž jsem žádala, mě z kádrových důvodů nepřijali), ale kromě slovanských jazyků jsem se němčinou a také angličtinou zabývala soukromě, takže nyní mám knižní překlady celkem z pěti jazyků, jež uvedu v pořadí podle počtu přeložených knih: němčina, angličtina, bulharština, makedonština, ruština.
Překládáte některý žánr raději než jiný?
Zkušenost mám s překladem prakticky všech žánrů, poezie, prózy, literatury faktu a také encyklopedií. Je těžké říct, co člověk překládá nejraději, neboť každý žánr (kromě banálních próz) má svůj půvab. Nejméně mě lákají snadné texty, v nichž se nemusí nic řešit, nic ověřovat. Překládání básní, hlavně v klasické formě, mě však často doslova okouzluje. To se mi naposled stalo v případě poezie prvního laureáta Nobelovy ceny za německy psanou literaturu, Paula Heyseho, jehož sonety mě zaujaly natolik, že jsem jich přeložila kolem 60, aniž jsem měla jistotu, že je někdo vydá. Několik těchto básní vyšlo u příležitosti 100. výročí autorovy smrti také v Židovských listech. Přiznám se, že jsem se při jejich překládání cítila šťastná, a teď mám dokonce naději, že vyjdou.
Vy sama také píšete knihy?
Ano, vydala jsem pět vlastních knih, vesměs odborných: Bulharština pro samouky (s Petrem Panevem, 1987), Stručná mluvnice bulharštiny (1990), Překládání a čeština (s kolektivem autorů, 1994, 2003), Člověk Edvard Beneš (s Karlem Novotným, 2006, 2010) a Čtení o překládání (2009). Kromě praktického překladu se totiž zabývám také translatologií.
Často překládáte židovské autory a knihy o holokaustu. Co vás k tomu vede?
Vždycky mě velmi zajímaly (i dojímaly) osudy Židů a lákal mě intelekt židovských autorů. Tento můj vztah k židovské kultuře se přirozeně projevuje také v překládání. Mezi mými knižními překlady je zatím 28 svazků, od židovských autorů i prací o holokaustu, z nichž mnohé byly vydány z mé iniciativy; z autorů k nim patří např. Rose Ausländerová, Nelly Sachsová, Simon Wiesenthal, Herbert Lom, Ewald Osers, Joseph Roth, Jakob van Hoddis, Victor Klemperer nebo Marcel Reich-Ranicki. Doufám, že se tento počet ještě rozroste.
Karel Wichs
