Novinář, který koncentráčnická čísla změnil v lidské osudy
Trvalo dvanáct let co díky Zlatě Kufnerové, která přeložila knihu německého novináře Hanse-Joachima Langa „Jména čísel“ vyšlo v nakladatelství Ikar jeho dílo. .Identifikoval devět desítek rozkouskovaných obětí nacistického „vědeckého výzkumu“ zadané pavědeckou organizací SS Ahnenerbe – Dědictví předků a vrátil jim lidskou tvář. Je autorem též knihy vydané ve stejném nakladatelství z pera stejné překladatelky „Ženy z bloku 10“ která vydává svědectví o českých a slovenských vězeňkyní z Osvětimi, které byly oběťmi lékařských pokusů.
Lang narozený v roce 1951 studoval po složení maturity na tübingské univerzitě germanistiku, kulturní a politickou vědu. V roce 1976 dosáhl akademického stupně Magistr artium a v roce 1980 byl promován na doktora filosofie. Pak se věnoval redaktorské činnosti a vyučoval na tübingské univerzitě jako honorární profesor kulturní vědu. Zveřejnil regionální dějiny holocoustu a nacistické medicíny. Za své práce získal prestižní ceny, mimo jiné Medaili Leonharta Fuchse od lékařské fakulty Eberhard-Karls Universität Tübingen.
Alexander Mitscherlich a Fred Mielke sice oznámili již v roce 1948 ve své dokumentaci o Norimberském procesu s lékaři informaci o „sbírce židovských skeletů ve štrasburské říšské univerzitě“. Ale 86 zde nalezených obětí zůstaly až do roku 2004 neznámé, dokud německý historik a novinář Lang jejich jména nezjistil v obsáhlé knize vydané nakladatelstvím Campe v Hamburku. Podařilo se mu to vytěžením nacistických archiválií a rekonstrukcí vražedného programu dvou antropologů SS v koncentračním táboře Osvětim na židovských vězních s cílem vytvořit sbírku z jejich pozůstatků. Vedoucím tohoto zvrhlého „výzkumu“ byl profesor August Hirt SS-Hauptsturmführer na říšské universitě ve Štrasburku. Vybraní židovští vězni byli deportování do alsaského koncentračního tábora Natzweiler-Strutthof, kde byli zavražděni v plynové komoře. Po té bylo v anatomickém institutu univerzity konzervováno 29 žen a 57 mužů, jejichž vytetovaná koncentráčnická čísla byla zaznamenána. Těsně před osvobozením Štrasburku v říjnu 1944 vydal rozkaz spálit všechny „preparáty“ nacistických obětí, které rok ležely nepoužité ve sklepeních univerzity. Akce se však nepodařilo zcela provést a 16 pozůstatků a 225 lidských částí zůstalo zachováno. Díky autopsii francouzských soudních lékařů se podařilo zařadit lidské ostatky a odhalit nelidské lékařské pokusy na vězních. Byly pak pohřbeny v masovém hrobě na židovském hřbitově v štrasburském Cronenbourgu. Stal se tak památníkem žen a mužů, kteří se narodili v různých evropských zemích, kde prožili jako děti mírový život. Byli manželskými páry, z nichž někteří měli děti a všichni byli ve středu svého života.
I v současné době je prospěšné si připomenout, že extremisté neznají hranice lidské etiky a nemají morální zábrany. Navíc, když se na přelomu XX. a XXI. století objevil nový fenomén jako je obchod s lidskými pozůstatky za účelem transplantace, který je hmatatelně změnil ve výhodný prostředek obohacení.
Richard Seemann
.
