Equa bank: „Více, než čekáte“
Jak může být odškodnění z období holokaustu označeno za praní špinavých peněz?
Máme pro naše čtenáře dvě zprávy. Jak to již často bývá, tak jednu dobrou a druhou špatnou. Tou dobrou zprávou je, že i když Mezinárodní komise pro pojistné nároky z období holokaustu ukončila svou činnost v roce 2007, některé mezinárodní pojišťovny (Zürich, AXA, Generali, Winterthur, Basler Leben, Allianz a další německé ústavy) se zavázaly i do budoucna vyplácet podle stejných principů nároky ze životních pojistek obětí nacismu. Podmínkou je doložení existence smlouvy, což může být i záznam o konfiskaci, který se doposud skrývá v nějakém z českých archivů. Podle informací ŽL byla v letošním roce vyplacena životní pojistka uzavřená u předválečné československé společnosti Merkur, která patřila do skupiny švýcarské pojišťovny Zürich, a předválečné pobočky pojišťovny Generali. Pojištěnou osobou byl československý občan, jenž zahynul v tzv. Lodžském ghettu. Potomkům, z nichž někteří žijí i v ČR, tak byla po 75 letech přisouzena výplata.
Tou špatnou zprávo je skutečnost, že zahraniční platba za pojistný nárok z období holokaustu může být českou bankou považována za podezřelou transakci, která spadá pod zákon proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu. Ano je to absurdní, ale žijeme ve světě, který je plný různých podivných nařízení, a úředníků, kteří bez racionálního úsudku bdí nad jejich naplňováním. Klient Equa banky, jehož identita je redakci ŽL známa, a který bez nejmenších problémů zacházel se svými úsporami na korunových účtech, si pro potřebu výplaty životní pojistky svého příbuzného, který byl obětí holokaustu, na doporučení banky zřídil nový eurový účet. Equa bance oznámil, že očekává platbu od švýcarské pojišťovny, a její menší část musí jako smluvní odměnu následně převést na účet izraelského advokáta. Banka požádala o „smlouvu s advokátem“, kterou jí klient jako nepodnikající důchodce s odvoláním na důvěrný obsah neposkytl, ale vše podstatné o původu bezhotovostní platby popsal. Banka s odvoláním na zákon č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, nadále požadovala poskytnout „smlouvu s advokátem“. Klient ještě rozšířil své předchozí prohlášení o charakteru celé transakce včetně evidence advokáta u izraelské advokátní komory, ale smlouvu neposkytl. Mezitím došla platba od švýcarské pojišťovny a Equa banka se nadále dožadovala „obchodní smlouvy“. Klient podal elektronický příkaz k bezhotovostní platbě do izraelské banky advokáta. Požadovaná částka byla odečtena z účtu klienta, ale advokátovi neodešla.
Klient podal na postup Equa banky stížnost u ČNB. Následujícího dne uvolnila Equa banka platbu izraelskému advokátovi. O den později pak Equa banka zmrazila svému klientovi peníze na všech účtech a „pro ztrátu důvěry“ mu vypověděla Smlouvu o poskytování bankovních a platebních služeb. Klient, který měl u banky i své životní úspory, neměl tak přístup k žádnému ze svých kont, které byly převedeny na vnitřní účet banky. Mluvčí Equa banky Markéta Dvořáčková konstatovala, že banka má povinnost zjišťovat původ peněz při podezření na praní špinavých peněz a financování terorismu. „Pokud klient původ doloží, banka nemá důvod peníze nepřijmout. Banka ukončuje smluvní vztah s klienty, kteří odmítají bance poskytnout standardní součinnost dle zákona proti praní špinavých peněz a financování terorismu, a na oprávněný požadavek v souladu s obchodními podmínkami banky, které klienti při vstupu do smluvního vztahu přijímají, bance nepředloží podklady dokládající účel příslušné příchozí nebo odchozí platební transakce“, napsala Dvořáčková. Na doplňující dotaz, zda platby od pojišťoven AXA, Allianz, Generali, Zürich, Winterthur či Victoria mohou vyvolat podezření, že jde o praní špinavých peněz, doplnila, že to nelze takto zobecnit.
ŽL požádaly o vyjádření i ČNB, která je dohledovým orgánem nad činností bank. „Lze obecně uvést, že převod peněžních prostředků do ČR od zahraniční pojišťovny sám o sobě podezřelý obchod nepředstavuje. Podezřelost takovéhoto obchodu může být dána konkrétními okolnostmi vyvolávajícími podezření ze snahy o legalizaci výnosů z trestné činnosti nebo podezření, že v obchodu užité prostředky jsou určeny k financování terorismu, anebo jinou skutečností, která by mohla takovému podezření nasvědčovat,“ uvedl Tomáš Zimmermann ze sekce komunikace ČNB [1]. Podle Zimmermanna musí banka transakci posuzovat s ohledem na případné indikátory podezřelosti a rizikové faktory, které s konkrétním klientem a s konkrétní transakcí souvisejí. Podezřelou se transakce může zdát, pokud se např. klient odmítá podrobit kontrole nebo odmítá uvést identifikační údaje osoby, za kterou jedná.
Klient Equa banky však veškeré údaje i okolnosti uvedl, pouze odmítl bance poskytnout smlouvu, která se týká další desítky příbuzných, občanů cizích států. Postup banky považoval klient, jenž je členem židovské obce, za protiprávní vymáhání citlivých údajů o své osobě, které odhalují rasový či etnický původ, a které evropská legislativa zakazuje [2]. Hodlá se proto obrátit na orgány EU.
Podle ČNB mohou rizikové faktory transakce souviset např. i s rizikovou zemí původu klienta, transakce je poskytnuta do/z rizikové země, nejasný původ peněžních prostředků, neobvyklý způsob uskutečnění obchodu s ohledem na typ klienta, předmět, výši a způsob vypořádání obchodu. Podezřelou tak mohla být i platba ze Švýcarska a výplata odměny advokátovi do Izraele.
Otázkou je, čemu by úředníku Equa banky smlouva byla. Jaké jiné potřebné informace by banka o transakci získala, než již předené klientem? Mohlo by se nějak změnit věcné hodnocení? Smlouva obsahuje řadu citlivých informací o židovském původu klienta a jeho zahraničních příbuzných. Potřebuje banka tyto informace vědět, aby posoudila, zda jde o financování terorismu? Z dostupných informací se zdá, že banka již v době podání stížnosti klientem na ČNB nepovažovala transakci za podezřelou, protože odeslala peníze izraelskému advokátovi. Rozhodnutí Equa banky vypovědět klientovi své služby, následně schválené ČNB, pak jen potvrzuje historií ověřené chování finančních institucí. Stejně jako v dobách nacistické vlády nad Evropou, kdy banky svědomitě přeposílaly arizované finanční prostředky, prověřují nyní se stejnou grácií praní špinavých peněz. Není v tom skutečně nic osobního.
[1] Směrnice EP a Rady 2005/60/ES o předcházení zneužití finančního systému k praní peněz a financování terorismu, PŘEDMĚT, OBLAST PŮSOBNOSTI
Článek 1: Pro účely této směrnice se za „praní peněz“ považuje následující jednání, pokud je pácháno úmyslně:
- a) přeměna nebo převod majetku při vědomí, že tento majetek pochází z trestné činnosti nebo z účasti na takové činnosti, za účelem zatajení nebo zakrytí nezákonného původu majetku nebo za účelem pomoci jakékoliv osobě, která se účastní páchání takové činnosti, aby se vyhnula právním následkům svého jednání;
- b) zatajení nebo zakrytí skutečné povahy, zdroje, umístění, nakládání, pohybu, práv k majetku nebo jeho vlastnictví při vědomí, že tento majetek pochází z trestné činnosti nebo z účasti na takové činnosti;
- c) nabývání, držení nebo užívání majetku při vědomí, v době jeho obdržení, že tento majetek pochází z trestné činnosti nebo z účasti na takové činnosti;
- d) účast na spáchání, spolčení ke spáchání, pokus o spáchání, napomáhání, usnadňování a návod ke spáchání jakéhokoliv jednání uvedeného v předchozích písmenech.
Článek 2: Tato směrnice se vztahuje na … fyzické nebo právnické osoby obchodující se zbožím, pokud jsou platby v částce 15 000 EUR nebo vyšší prováděny v hotovosti.
[2] Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 45/2001 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů, Odst. 10(1) Zpracování osobních údajů, které odhalují rasový či etnický původ, politické názory, náboženské nebo filosofické přesvědčení, odborovou příslušnost, jakož i zpracování údajů týkajících se zdraví a sexuálního života je zakázáno.
Banka, krome prosetrovani puvodu penez z povinnosti zamezit prani spinavych penez ma i mene benigni „duvody“ k zasahum do pohybu penez podle prikazu zakazniku. Jeden z nich je ziskat co nejvice informaci, legalne ci ne, o vlastnim zakaznikovi, ale i o potencialnich zakaznicich nebo jejich financnich institucich, aby ziskane informace vyuzily ve svuj prospech nebo tyto informace prodaly pripadnym zajemcum, kteri by je pouzili pro sve marketing a jine ucely. Druhym duvodem muze byt u pruchozich transakcich snaha banky se drzet penez co nejdele a „pracovat“ s nimi vydelecne bez toho, ze by vlastnikum penez za to neco platila.