Den pro Izrael v Břeclavi
Břeclavská synagoga
Příležitostí, kdy česká veřejnost, a zdaleka nejen ta oficiální politická, vyjadřuje svoji podporu a sympatie prvnímu židovskému státu novodobé historie – Státu Izrael, každým rokem přibývá. Nejsou to poze tradiční akce ICEJ (Křesťanské velvyslanectví Jeruzalém), ale podílí se na nich řada dalších iniciátorů a organizátorů, začasté z církevních kruhů, zejména mimopražských. Nejnověji se k nim přiřadil i „Den pro Izrael“, uspořádaný Apoštolskou církví v Břeclavi. Jeho časové zarámování bylo symbolické, mezi dvěma z nejvýznamnějších dat židovských osudů minulého století, Jom-ha´Šoa (27. Nisan), výročí povstání ve varšavském ghettu v roce 1943, které letos připadlo na 5. květen, a Jom-ha´Acmaut (5. Ijar), Den nezávislosti, vyhlášení židovského státu v roce 1948, letos 12. května. A břeclavské setkání se uskutečnilo rovněž ve výroční den, v neděli 8. května, kdy před 71 lety skončila v Evropě II. světová válka. Místo nebylo možo zvolit příhodněji, bývalá synagoga, za komunistické totality téměř zdevastovaná, po roce 1990 navrácená židovské obci v Brně a po složitých jednáních postoupena městu Břeclavi za symbolickou 1 Kč, když se město zavázalo synagogu opravit a využívat jako kulturní stánek. Svému slibu dostálo a tak citlivě renovovaná budova, částečné dílo v Prostějově narozeného stavitele Maxe Fleischera z roku 1888, se v onu májovou neděli zaplnila do posledního křesla i místa na stání břeclavskou veřejností, představiteli vedení města, pozvání přijal i izraelský velvyslanec Gary Koren, zástupci KKL, kteří v prostorách synagogy instalovali malou výstavku z činnosti fondu, nechyběli ani hosté z blízkého rakouského příhraničí.
Po úvodním hebrejské lidové písni Hava nagila (Radujme se) v přednesu smíšené vokálně instrumentální skupiny (šestičlenný dívčí sbor včetně klávesistky a kytaristky, na muže zbyly housle a perkuse a jak později prozradili organizátoři, skupina je čerstvě ustanovena pod prozatímním názvem „Hagana“) přívital přítomné pastor Apoštolské církve v Břeclavi Karel Káňa. Krátce zmínil hlavní motiv setkání, vyjádřit přátelství k národu Izraele, a pozval k mikrofonu starostu města, Pavla Dominika (sdružení Pro Region). Ten, jak hned na počátku svého vystoupení zdůraznil, se nechystal přednést projev, ale pozdrav. Zmínil historii židovské komunity v Břeclavi, která se datuje už od 16. století, a byla prakticky ukončena holokaustem. Z významných židovských rodů připomněl zejména dynastii Kuffnerů, zakladatelů cukrovarnického průmyslu ve městě a v okolí. Válečné události dramaticky ovlivnily téměř 400 břeclavských souvěrců, přežilo z nich jen několik desítek a pouze dva se vrátili ještě do osvobozené Břeclavi. Poblahopřál izraelskému velvyslanci k nastávajícímu Dni nezávislosti státu, který patří k nejvyspělejším na světě, a zdůraznil, že s Izraelem nás spojuje mnohé. Návštěva prezidenta Masaryka, jako prvního evropského státníka v tehdy ještě mandátní Palestině v roce 1927, vojenská pomoc právě se zrodivšímu státu v roce 1948 i současné živé hospodářské, kulturní a politické vazby. A v neposlední řadě, jak tvrdí mnozí, nás s Izraelci spojuje i smysl pro humor.
Izraelský ambasador, který se ujal slova jako hlavní host večera, poděkoval všem, kteří pomáhali a pomáhají dnešnímu Izraeli. Připomněl, právě v souvislosti se souběžně instalovanou výstavou v synagoze, záslužnou činnost české pobočky KKL, díky níž byl vybudován Český les v Negevské poušti, dnes místo, které nemine žádná oficiální delegace a neopomine zasadit další stromy do již více než šestitisícové „rodiny“. Podtrhl výjimečné a nadstandardní vztahy obou států a národů, které ilustruje i skutečnost, že česká ambasáda v Izraeli patří k největším v zemi. „Děláme mnoho věcí dohromady, tedy (se zjevnou narážkou na právě probíhající světový šampionát v Rusku) s výjimkou hokeje“. Přednesl stručnou rekapitulaci situace na Blízkém východě, formální studený mír s Egyptem a Jordánskem, Írán, Sýrie, Hizballáh a největší hrozba regionu, ale nejen jeho, t. zv Islámský stát – Daesh. Z tohoto pohledu, jak zdůraznil, bezpečnost Izraele není něco, v čem by mohl být učiněn kompromis. A na druhou stranu, nebýt Izraele, situace v Evropě, byť si to mnozí nechtějí přiznat, by mohla být dnes mnohem dramatičtější s uprchlickou vlnou. Jakkoliv to vyznívá pesimisticky, nevěří, že by děti našich dětí mohly žít v míru. Ale současný Izrael je garancí toho, že se nemůže již nikdy opakovat pro židovský národ tragédie holokaustu, ostatně polovina dnes ještě přeživších žije právě v Izraeli. Říká se, že Židé jsou věčně nespokojeni, ale světový žebříček míry spokojenosti staví Izraelce na 111. místo, daleko před ČR na 127. pozici.
Zoša Vyoralová ze zastoupení KKL pro Českou republiku a Slovensko seznámila přítomné se vznikem myšlenky shromažďovat prostředky na výkup půdy v tehdejší osmanské Palestině. Datuje se k pátému Světovému sionistickému kongresu v Basileji v roce 1901 a od té doby se modrobílé pokladničky „puške“ staly neodmyslitelnou součástí každé židovské domácnosti, každého šabatu či jiné významné události. V devadesátých letech tato tradice znovu ožila i v českém prostředí. Nejen peněžní prostředky, shromážděné v KKL a díky nimž vyrostl již zmíněný Český les, ale i ruce dobrovolníků, kteří každoročně přijíždějí pomáhat, kde je zapotřebí, to vše představuje zcela hmatatelnou a konkrétní pomoc pro Izrael. (Dodejme i nevyřčené, mezi tyto dobrovolníky se opakovaně zařadil i pastor Káňa a jeho přátelé, kteří pomáhali např. při obnově po zničujícím požáru lesů na Karmelu v roce 2010, pozn. autora). Zakončila pozváním na instalovanou výstavu o činnosti KKL a upozorněním na knihu „Tanky, které zachránily Izrael“ izraelského generála a jednoho z hrdinů jomkipurské války v roce 1973, Avigdora Kahalaniho. Její zakoupení je právě příspěvkem na vysazení jednoho českého stromku v Negevské přírodní reservaci Jatir, jejíž součástí je Český les.
Kulturní část obstaralo komponované pásmo hebrejských biblických žalmů na starozákonní texty v podání skupiny Hagana. Na závěr předal pastor Káňa velvyslanci Korenovi symbolický dar – shora zmíněnou pokladničku „puške“, druhá bude ponechána v místmím sboru, obě pak nechť na svých místech připomínají dnešní setkání. A jeho závěrečná slova učinila tečku za zdařilým večerem: „Proč toto setkání? Apoštolská církev vždy podporovala Izrael a modlila se za něj. Vždy jsme vnímali, že oni jsou v Zemi zaslíbené a náš úkol je žehnat jim. A žehnání je nejen slovem, žehnání je i skutkem. Budiž toto setkání skutkem, kterým se připomene jejich výročí, skutkem, kterým připomeneme i naší veřejnosti, že je Izrael a že ho je třeba podporovat“.
Petr Weber
