Novinky ze života komunity

Před 70 lety zemřel spisovatel, novinář a literární kritik Ludwig Winder

Ludwig_WinderSpisovatel, novinář a literární kritik Ludwig Winder se narodil 7. února 1889 v jihomoravském Šafově v rodině vrchního učitele na židovské škole, básníka a dramatika Maximiliana Windera, autora česky psané veselohry a sbírky básní. Již během středoškolského studia psal mladý Ludwig poezii, kterou vydal na vlastní náklady v roce 1906 ve svazku Gedichte (Básně).  Po maturitě začal pracovat jako novinář, v letech 1907-1909, která strávil ve Vídni, působil v redakci liberálního deníku „Die Zeit“, po návratu na Moravu a později do Čech pak v několika regionálních listech (např. v Teplicích, v listu „Teplitzer Zeitung“) a od roku 1914 pracoval v pražském deníku „Bohemia“, v němž během 25 let uveřejnil na 3000 článků, fejetonů a literárních kritik. Druhou básnickou sbírku, Das Tal der Tänze (Údolí tanců), vydal v roce 1910.

Své prozaické dílo zahájil Winder románem o novinářské práci Die rasende Rotationsmachine (Zuřivá rotačka), který vyšel v Berlíně v roce 1917 a získal takovou pozornost, že se ještě téhož roku dočkal druhého vydání. Po dalším úspěchu se svým patrně nejslavnějším expresionistickým románem Die jüdische Orgel  (Židovské varhany, 1922) se Winder již zcela přirozeně zařadil mezi pražské německy píšící spisovatele a po smrti Franze Kafky se stal členem „Pražského kruhu“, v němž Max Brod kolem sebe soustředil několik židovsko-německých intelektuálů. V polovině 20. let se Winder prezentoval také jako dramatik hrou Doktor Guillotin, která měla premiéru v Karslruhe a poté se dočkala opakovaných inscenací v Německu, Československu a Rakousku. Ludwig Winder napsal celkem 13 románů a novel, z nichž v pořadí sedmý román Dr. Muff (1931, česky 1935) prohlásil německo-francouzský spisovatel René Schickele za nejkrásnější knihu roku 1931. V roce 1934 vydal román Steffi oder Familie Dörre überwindet die Krise (v překladu Heleny Malířové Štefka vpadá do rodiny, 1935), za nějž získal ve stejném roce Československou státní cenu za literaturu.

Po vzniku tzv. druhé republiky již ztratil veškeré iluze, ale zatímco jeho přátelé Max Brod a Felix Weltsch opustili bývalé Československo v den jeho okupace, Winderovi se útěk podařil až koncem června 1939, kdy s rodinou přešel hranice do Polska a poté se přes Skandinávii dostal do Anglie. Tam ho po šestitýdenním pobytu v Londýně čekala evakuace do hostelu pro uprchlíky. V roce 1941 mu lékaři zjistili koronární trombózu. Ačkoli si uvědomoval, že jeho dny jsou sečteny, pokračoval v práci na románech Der Kammerdiener (Komorník) a Geschichte meines Vaters  (Příběh mého otce), oba vyšly až mnoho let po jeho smrti. Své srdeční chorobě podlehl 16. června 1946, v pouhých sedmapadesáti letech.

Winderovo literární dílo je zčásti ovlivněno vědomím o dřívějším neblahém životě Židů, což se projevilo především v románu Židovské varhany: „Všechno, co nenávidím, je ve mně, jsem uvězněn ve své kůži z ghetta, a i když si tu kůži strhám z těla, nemám vyhráno, pod ní tluče srdce mých předků a můj mozek je mozkem mých předků.“ Touhu po uplatnění a potřebu lásky ponižovaného člověka vyjádřil v románu Hugo: Tragödie eines Knaben (Hugo: tragédie chlapce, 1924). Posledním autorovým pražským románem, výraznou kritikou habsburské minulosti, je Der Thronfolger: ein Franz-Ferdinand-Roman (1937), který vyšel v českém překladu Růženy Grebeníčkové pod názvem Následník trůnu (1997).

Z Winderova literárního díla byl v předválečném období přeložen do češtiny kromě dvou již zmíněných románů jako první v roce 1929 Upír: román (Kasai: Roman, 1920), v nejnovějším období pak kromě Následníka trůnu také román Povinnost (Die Pflicht, přel. Lucy Topoĺská, 2007). Ukázky z Winderova básnického díla v českém překladu jsou zařazeny do dvoujazyčné antologie německých básní z Prahy Když se mnou nejsi ty…, již uspořádala Viera Glosíková (2009). V lyrice, která charakterizuje spíš počátek autorovy literární dráhy, je velmi široký stylový rejstřík od melancholie až po ironii, ve svých psychologicky propracovaných prózách se však Winder zabýval velmi závažnými společenskými problémy. I po sedmdesáti letech od jeho odchodu je proto třeba se k jeho odkazu vracet.

 

Zlata Kufnerová

Sdílet:

Comments are closed.

Powered by WordPress | Designed by Elegant Themes
WP Twitter Auto Publish Powered By : XYZScripts.com