Rabín Daniel Mayer o Vysokých svátcích
„Jak bychom se měli chovat v období mezi Roš hašana a Jom kipurem? Otázka by měla spíše znít: „Jak se máme chovat celý rok? Odpovědí je: Tak jako mezi Roš hašana a Jom kipurem, během deseti dnů pokání, říká rabín Daniel Mayer v rozhovoru k Vysokým svátkům.
Blíží se Nový rok židovského kalendáře. Jak se mají židé na svátek Roš ha-šana připravovat? Co je smyslem tohoto svátku, i sekulární členové naší pospolitosti vědí, že to nesouvisí se Silvestrem?
Ano, blíží se začátek nového židovského roku 5777. Náš Nový rok neboli Roš hašana, doslova „Hlava roku“ má svůj původ v Mišně, traktát Roš hašana 1:1, kde se uvádí, že máme vlastně čtyři Nové roky: 1. nisanu – Nový rok pro krále a pro tři poutnické svátky (Pesach, Šavuot a Sukot). 1. eulu – Nový rok pro desátek ze skotu (v době existence Chrámu), 1. tišrej – Nový rok pro roky, pro sedmé roky odpočinutí a pro jubilejní roky. Toto je náš Nový rok – Roš hašana. Konečně čtvrtý Nový rok je 1. švatu, jak uvádí Šamajova škola a tím je Roš hašana la’ilan – Nový rok stromu. Avšak škola Hilelova tvrdí, že 15. švatu.
Jak uvádí midraš Vajikra Raba 29:4-5 Nový rok pro roky počítáme od šestého dne stvoření světa, kdy Hospodin stvořil prního člověka Adama . Šestý den stvoření odpovídal 1. dni měsíce tišrej. To je náš Nový rok 5777. V Tóře tento název „Roš hašana“ nenalezneme, ale zato zde nalezneme „Jom teruá – Den troubení “ (Nu 19,1) nebo „Jom zichron teruá – den památky troubení“ (Lv 23,24).
Mám za to, že každý Žid, i ten neortodoxní, prožívá blízkost nástupu nového roku o něco více intenzivněji než ostatní období židovského kalendáře. Vždyť poslední měsíc našeho roku, měsíc elul by se dal přirovnat k „měsíci otevřených nebeských dveří“. Od prvního elulu (4. září) na konci raní bohoslužby troubíme ve všední dny na šofar. Zvuky šofaru nás mají upozornit na skutečnost, že Roš hašana neboli též Jom haDin – Den soudu se přibližuje. Měli bychom proto vyvinout veškeré úsilí k tomu, abychom v tomto měsíci ještě napravili naše chyby, chcete-li hříchy, kterých jsme se dopustili během právě končícího roku. Jedná se především o zlepšení mezilidských vztahů, které jsme naší vinou narušili. Učinit pokání lachzor bi-tšuva, t.j. najít opět tu správnou cestu, s níž jsme během roku kdesi sešli. Tradice říká, že v měsíci elulu je nám Hospodin blíže a vyslyší naše přání a prosby.
Náš Nový rok – Roš hašana není dnem bujarého veselí podpořeného alkoholem, jako u jiných národů, ale je Dnem soudu, kdy Hospodin zahajuje soud s každým z nás a zvažuje naše dobré i špatné skutky, kterých jsme se během minulého roku dopustili. Řekl bych, že to je však den, kdy každý z nás, pokud napravil alespoň část svých chyb, může s optimismem hledět do právě začínajícího roku 5777.
Roš ha-šana je však jen prvním dnem Vysokých svátků, které jsou zakončeny Jom kipurem. Jak bychom se měli v tomto období chovat?
Jak bychom se měli chovat v období mezi Roš hašana a Jom kipurem? Otázka by měla spíše znít: „Jak se máme chovat celý rok? Odpovědí je: Tak jako mezi Roš hašana a Jom kipurem, během deseti dnů pokání (aseret jemej tšuva). Jak jsem uvedl, poslední měsíc židovského roku elul je stvořený pro pokání, nápravu chyb a křivd a pro dobrá předsevzetí. Avšak to, co jsme nemohli či nestihli napravit v elulu, máme možnost napravit během oněch deseti dnů pokání.
V předvečer Jom kipuru se potkali dva konkurenti Kohn a Roubíček před templem. Kohn způsobně pozdraví Roubíčka slovy: „Pane Roubíček, přeju jim přesně to, co voni přejou mě.“ Roubíček na to: „Co?! Už zase Kohn začínají?!“
Žijete již řadu let se svou rodinou v Izraeli. Mění se nějak izraelská společnost v tomto období?
Mám dojem, že v Izraeli se v období Vysokých svátků lidé k sobě chovají ohleduplněji, méně nervózně a jako by si uvědomovali, že někdo přece jenom zvažuje jejich skutky. Samozřejmě především jde řeč o sekulárních Židech.
(celý rozhovor najdete v ŽL39)
Rád čtu úvahy rabína Daniela Mayera, jsou rok od roku LEPŠÍ.
Vždy si rád přečti něco od rabína Mayera.
יישר כוח
☺☺
Gugi, dík za komentáře. Kdy přispěješ vlastním článkem?
Vše již bylo řečeno, vše již bylo napsáno. Píši-li toto, naplňuje mne to pocitem, že z pěti milionů třistapadesáti devíti článků generuji článek pětimiliontý třistašedesátý.
Jak psát fejeteno (či dokonce knihy) když na světě existují takoví autoři jako Lubaviče Rebe, Henry Kissinger, Jorge Luis Borges, Antoine de Saint-Exupéry, Phillip Roth, Woody Allen, John Updike, & jiní & jiní ….
*****************************************************
Pohled mimo Zemi.
================
Kdyby neustále žili lidé, pamatující alespoň 1. i 2. světovou válku, popřípadě ještě jim předcházející regionální střety, kontinuita paměti lidstva by zůstala nepřerušena a časem nesetřeno by zůstalo z ní pramenící poučení, že nikdy nikdo nad nikým nevyhraje. Od toho by se pak odvíjel permanentní mírový stav, vynucený poznáním, nedojde-li k rozumné dohodě, bývá mír vykován v peci chaosu. Kdyby …
Nejsme nesmrtelní a lidstvo zapomíná. Mladší generace nemůže mít zkušenosti starší generace; zkušenosti jsou nepřenosné stejně jako průkazka MHD.
S každou novou generací se cyklicky objevují sice moderní konflikty, avšak jejich scénář je obvykle středověký. Protože nejsme nesmrtelní, zdáme se být jako lidstvo nepoučitelní. V každé nové generaci se objevují znovu a znovu primitivní psychické atavismy politického, ekonomického i kulturního charakteru, způsobující společenské deformace, vedoucí k válkám, minimálně k drobným konfliktům. A tak se musí znovu a znovu opakovat didakticko – osvětová činnost, umožňující soudobému člověku projít za krátký vzdělávací cyklus historií člověka od pazourkového pěstního klínu až po binární matematiku, virtuální realitu a distinguovanost euroamerického civilizačního okruhu. Mnohdy s výsledkem nulovým, o čemž svědčí všeobecný nárůst agresivity, konfliktnosti, egocentrismu, absence empatie ve společnosti.
Řešení? Rozhodně nikoliv s efektem minutového lepidla. Freud nás učil, že jakékoliv psychologické podněty v dostatečné míře opakované, se nutně objevují v genech příštích generací. Řešení, resp. splnění požadavku zrodu jakéhosi konstantně historicky se chovajícího člověka, proto nutně musí spočívat v neměnné, avšak velmi propracované edukaci se zaměřením na vytváření nulově (či aspoň minimálně) konfliktního jedince. Nabízí se i cesta jakéhosi klonování, zásahu do DNA řetězce člověka, ale to by byl velice dubiózní a rizikový proces, riskující vznik jakéhosi huxleyovsko-orwellovského „nového světa“. A tak si na řešení prapříčin vzniků všemožných světových konfliktů musíme počkat v loudavém vláčku evoluce, namísto rychlé, bravurní změny genomu světových národů … Je však zapotřebí vláček evoluce trochu popohnat, neboť války o zdroje energie, o vodu a životní prostředí různých národů se nezadržitelně blíží.
Tolik by bylo hezké, kdyby lidstvo myslelo jednotně, tváří tvář výzvám vesmíru, a vystupovalo jednomyslně v otázce záchrany pozemské civilizace a jejího transportu na jiné, pro život vhodné vesmírné těleso. Namísto toho sledujeme reprízu třicetileté, konfesně motivované války na středním Východě, kde nejde o boj tyrana s demokracií, ale o boj tyrana s jinými, mimo demokratické myšlení stojícími exoty. A teprve až všichni aktéři (lépe řečeno – jejich zbytky) pochopí svými zafačovanými hlavami, že jeden nad druhým nezvítězí, pak zavládne možná po dvaceti, možná po třiceti, možná po šedesáti letech obdoba vestfálského míru.
V trvalé úctě
Gugi☺♥
Gugi, děkuji mnohokrát.