První bod programu prvního dne plenárního zasedání Evropského parlamentu (EP) ve Štrasburku byl toto pondělí věnován osobnosti zesnulého izraelského státníka Šimona Perese. Peres byl slovy předsedy EP, sociálního demokrata Martina Schulze, neobyčejný státník a neúnavný bojovník za mír, jehož celoživotní vizí bylo mírové soužití Izraelců s Palestinci a arabskými sousedy. Byl rovněž přítelem Evropy, jenž svou přítomností několikrát poctil evropské poslance (naposledy v březnu 2013, poz. red.) a pokaždé je svým charismatem a silou osobnosti inspiroval. Odkaz, který zanechal, je obrovský a je nyní na odpovědnosti další generace izraelských politiků, aby na jeho cestě diplomacie a dialogu postupovali dál. Schulz vyjádřil soustrast jeho rodině, přátelům a izraelskému lidu a všichni europoslanci uctili Peresovu památku minutou ticha.
První bod programu každého zasedání EP je tradičně vyhrazen „sdělením předsedy“, volba témat a jejich pořadí jsou tudíž zcela v režii Martina Schulze.
Budoucnost židovských komunit v Evropě
Minulý týden se pod záštitou předsedy Schulze konala v Evropském parlamentu v Bruselu konference na téma „Budoucnost židovských komunit v Evropě“ . Zúčastnili se jí zástupci evropských židovských obcí, Evropského židovského kongresu, několik rabínů (např. vrchní bruselských rabín Albert Guigui a předseda Evropské konference rabínů Pinchas Goldschmidt a bývalý vrchní rabín Velké Británie lord Jonathan Sachs), francouzský filozof Bernard-Henri Lévy a řada europoslanců.
Účastníci se vesměs shodli na existenci rostoucího antisemitismu a antisionismu coby jeho nové tváře,
v důsledku čehož se podle Židovské agentury v roce 2015 vystěhovalo z Evropy do Izraele dvakrát tokik Židů jako v roce 2014: celkem 10.000, z toho 8.000 jen z Francie.
Představitelé EP však svorně zdůrazňovali, že židovská přítomnost je pro Evropu nepostradatelná, stejně tak jako židovské kulturní, historické a ideové dědictví, a Evropa je bez svých židovských komunit nemyslitelná. K jejich bezpečí mohou přispět i europoslanci – mimo jiné komunikací i konkrétními zákony.
Ve svém závěrečném projevu uvedl předseda Schulz s viditelným pohnutím, že pro něj coby příslušníka poválečné generace Němců je zdrcujícím poznání, že každý pátý evropský Žid je vystaven verbálnímu či fyzickému útoku a že předseda Ústřední rady Židů v Německu musí být 24 hodin denně pod dohledem osobní ochranky. Na přítomné pak apeloval slovy: „Pokud nechceme, aby Evropa sama sebe zničila, musíme se všichni semknout, politici i duchovní vůdci. Zvítězíme-li v boji o srdce našich občanů, podaří-li se nám vytěsnit nenávist, pak můžeme zachránit duši Evropy.“
Martin Schulz rovněž oznámil, že v současnosti vede jednání o rehabilitaci starých židovských hřbitovů v odlehlých částech Evropy, tedy v místech, kde se již žádná židovská komunita nenachází a o údržbu hřbitovů nemá kdo pečovat. Podle něj je nutno učinit vše pro to, aby se toto neocenitelné historicko-kulturní dědictví nevytratilo z evropské mapy.
D.T.