Dopisy z Prahy
Americký velvyslanec pro Českou republiku a Slovensko Andrew Schapiro má k republice zajímavý vztah. Psal se rok 1939 a na Hradčanech již vlála vlajka s hákovým křížem, na obyvatele Československa, které již přestalo existovat, padla tíseň. Dvojnásobná na občany židovského původu, věděli o násilí křišťálové noci v Berlíně a antisemitických bojůvkách v Sudetech. V Praze žijící manželé Czernerovi s třemi dětmi hledali cestu, jak se dostat z nacistických chapadel. Byli to Schapirovi prarodiče. S německým důstojníkem udělali obchod, svobodu a životy za bydlení. Oberstovi se líbil jejich byt a chtěl v něm ubytovat svoji milenku. Pan Czerner, který v Československu zastupoval firmu Shell, oficírovi nabídl byt jako výměnu za povolení pro pět osob opustit velkoněmeckou říši. Byt změnil majitele, ale německý důstojník na poslední chvíli donesl výjezdní povolení jen pro tři osoby. Muselo to být srdcervoucí rozhodování, nebyl čas a tak odjeli rodiče a syn v peřince. Pětiletá Raja a sedmiletá Helga zůstaly v Praze se strýcem Edwinem a tetou, sestrou paní Czernerové. Jejich známý, americký konzul, slíbil, že obě děvčátka za rodiči během krátké doby pošle, no problem. Jenže byl, z americké strany. USA měly pro uprchlíky kvóty, ta pro české žadatele, tedy i pro obě v republice narozená děvčátka, byla beznadějně vyčerpaná. Pan Czerner se narodil v Rusku, dostal se do stanoveného počtu pro Rusy. Válka již vypukla a nacisté zastavovali možnost židovského vystěhovalectví. Czernerův bratr byl také narozen v Rusku, byl nachystán k odchodu a na poslední chvíli, koncem září 1939, se mu podařilo přesunout obě dívky do ruské kvóty. Stihly to na poslední chvíli. V Americe se sešly s rodinou. Raya vystudovala medicínu, vdala se a narodil se jí syn Andrew. V roce 2014 byl jmenován americkým velvyslancem pro Českou republiku a Slovensko a přijel do Prahy, kterou jeho maminka opustila v předškolním věku.
Paní Czernerová zemřela v roce 1990, její dcery Raya Schapiro a Helga Weinberg našly v pozůstalosti krabici se 77 dopisy psané jejich babičkou a dědečkem. S razítkem německé cenzury byly odesílané z Prahy do Ameriky v období 1939-1941. První dopisy líčily úzkosti, jak dostat vnučky do Ameriky k rodičům. Po jejich odjezdu matka a otec popisovali rodině v USA úsilí opustit protektorát, u nich se ukázalo marné. Také referovali o životě v nacisty okupované Praze. Samozřejmě těmito řádky prolínaly všelijak rozšiřované zprávy o budoucnosti židovských obyvatel, jak s nimi Hitler a poslušné kolaborantské české úřady naloží. Jedno nařízení stíhalo druhé. Museli se označit jak ve středověku a pogromů, tentokráte na oděvu viditelně našitou žlutou Davidovou hvězdou. Jejich byty byli zkonfiskovány. Byli propuštěni z práce. Jejich podniky a obchody násilně předány do ochotných českých rukou. V tramvajích mohli jezdit jen ve stoje na plošině, vlakem vůbec. Příděl potravinových lístků velmi omezen, mládež vyloučena ze škol všech stupňů včetně učňovských, ze sportovních klubů, ze Sokola a skautského hnutí. Vstup do parků, hřišť a koupališť zakázán. V židovských rodinách nesměl být pes, kočka, ani kanárek. Začal proces vedoucí ke zničení evropského židovstva. Židům v Čechách a na Moravě nastalo zoufale svízelné úsilí si zachovat alespoň základní životní úroveň, jedna restrikce následovala druhou, horší a horší. Úzkosti a napětí vzrůstaly den ode dne. Obsah dopisů se stával beznadějnější. Dohodnutým kryptickým výrazem “teta Štefi“ byli označováni Němci. Poslední dopis z Prahy říká: „Zachraňte nás, teta Štefi začíná být velmi zlá“. Osmdesát tisíc českých a moravských Židů se z likvidačních táborů do svých domovů nevrátilo. Jejich jména jsou vypsána na stěnách Pinkasovy synagógy v Praze, jsou mezi nimi i prarodiče velvyslance.
A tak Raya a Helga dopisy přeložily do angličtiny a s vysvětlivkami nabídly světu autentické svědectví o bezpráví, kterého se na jejich blízkých pokrevních příbuzných a všech souvěrcích dopustil antisemitismus a hitlerovský vražedný sadismus. Podle informace v říjnových Obecních novinách ŽOP již existuje český překlad této knížky a dá se tedy očekávat její vydání.
Miloš Ondrášek
Nechtěl by z tohoto materiálu někdo udělat scénář pro film? Má to prostor, zápletku, pointu – všechno …. Anebo epizodu z dokumentárního seriálu o židovských osudech?
Kniha je hezká věc, ale jeden obrázek vydá za 1000 stran …