„Dneska už víc hrajeme Reinera než nás“

Květovaný kůň letos natáčel  v Magdeburských kasárnách

Skupina Květovaný kůň vznikla v roce 2012 ve složení Michal Hrubý (klarinety), Jaroslav Svoboda (harmonium), Petr Tichý (kontrabas) a Zuzana Hanzlová (flétna a zpěv). Od začátku je její repertoár věnován tvorbě Karla Reinera (1910 – 1979), který se narodil v Žatci v rodině vrchního kantora zdejší synagogy (zároveň místního učitele hudby). Stal se na pražské konzervatoři, kterou studoval vedle práv, žákem Josefa Suka a patří k nejvýznamnějším postavám české avantgardní hudby vůbec. Byl hlavním spolupracovníkem a pokračovatelem Aloise Háby, jehož nejznámějším dílem je čtvrtónová opera Matka. Jako pianista a skladatel spolupracoval i s Déčkem E. F. Buriana. Zde připravované představení staročeské hry Esther nakonec zhudebnil Reiner až v terezínském ghettu, kde byl podle norimberským zákonů vězněn v letech 1943 – 1944, poté se přes Osvětim dostal do pobočného tábora Dachau v Kauferingu, podobně jako jeho přítel Norbert Frýd, jenž byl režisérem terezínského představení Esther a autorem textů k cyklu Květovaný kůň.

Začátkem ledna 2016 Květovaný kůň natočil v terezínských Magdeburských kasárnách CD Ztracené písně, na němž je zachyceno šest nápěvů z Esther, šest písniček z Květovaného koně, píseň Starodávná milá z třípísňového celku Tři písně milostné a autorská skladba kvarteta Smutná. O hudební tvorbě jsme si povídali s vedoucím kvarteta Michalem Hrubým.

Z cyklu Květovaný kůň, který je poměrně rozsáhlý (jedná se o 22 písní) jste na CD nahráli pouze šest skladeb. Jaká byla kritéria výběru? Zpracujete i další části cyklu?

Nahráli jsme z tohoto cyklu pouze šest písní, neboť jich zatím víc nemáme nazkoušeno. Vybírali jsme ty kratší a jednodušší. Máme v úmyslu hrát i další písničky.

Cyklus Květovaný kůň byl původně zkomponován pro dětský sbor a klavír. Jak jste postupovali při úpravách pro vaše kvarteto?

Snažíme se dodržovat Reinerovy harmonie a vícehlasy, myslím tedy v instrumentálních pasážích. Zpívá většinou jen Zuzana, a ona bohužel umí jen jeden hlas, takže při zpěvu to nedodržujeme.

Nápěvy z Esther byly první, které jste z Reinerovy tvorby aranžovali. Hrály nějakou roli při zpracovávání i informace o tom, jak pravděpodobně v ghettu hudebně zněly? Bylo pro vás lehčí – snad i zajímavější, že se zachovaly pouze nápěvy? Proč jste nezpracovali zatím všech dochovaných 11 fragmentů? Zpracujete i nějaké další z nich? Proč některé zpíváte s původním textem a některé bez něj? Hrálo pro vás nějakou roli, že šlo o písně z divadelního představení?

 Některé písně hrajeme pouze instrumentálně z toho důvodu, že nejdříve se uvažovalo o tom, že bychom tento repertoár hráli k nějakému němému filmu, a nechtěli jsme rušit. Zpočátku jsme se moc neohlíželi na to, jak to Reiner napsal, takže se nám to asi dělalo lehčeji. Dneska už víc hrajeme Reinera než nás. Samozřejmě že bychom rádi hráli i další části Esther. Na poslední část otázky neumím odpovědět, takže asi nehrálo.

Jaké další písně z Reinerovy tvorby hrajete?

Hrajeme dvě části z jeho třípísňového cyklu Tři písně milostné (a to Milé a Starodávná milá, druhou z nich jsme nahráli na CD Ztracené písně) z roku 1937 a snad chystáme celý cyklus Listopadových popěvků na texty Jiřího Valji z roku 1937. To je cyklus osmi písniček-popěvků na listopadová témata: listí, déšť, draci, posvícení, soumrak, sníh, který využívá i některé tradiční lidové rytmy, například sousedskou.

Ve vašem repertoáru se nachází i vaše vlastní skladba Smutná (zařazena na CD) a skladba Prší s textem sester Válových a hudbou Martina Kopeckého. Jaký je jejich vztah k zbytku vašeho repertoáru?

Smutnou hrajeme od samého začátku. Asi proto, že jsem si tenkrát myslel, že bychom kromě Reinera mohli hrát i mě. Prší jsme zařadili, když jsme měli někde hrát, už nevím kde, a chtěli po nás delší produkci, než na kolik jsme měli repertoár. Je to písnička, kterou jsme někdy v roce 1996 složili s Martinem Kopeckým. Jeho je první část, já jsem k ní přidal druhou a vybral text. Hráli jsme ji s naší tehdejší kapelou Kapitán Kajman.

Od vašeho prvního vystoupení v květnu 2012 po nahrání CD Ztracené písně uplynulo poměrně hodně času. Mohl byste přiblížit, kde všude jste hráli a jak se nakonec podařilo CD vydat?

Hráli jsme hlavně v Terezíně. Náhodou to vyšlo tak, že jsme kapelu založili, když se blížila výročí mnohých nepěkných událostí, takže jsme hodně hráli na tryznách, vernisážích a tak. Párkrát jsme hráli v klubu Kaštan a letos na festivalu v Boskovicích. Kromě toho jsme několikrát hráli v pohřební místnosti židovského hřbitova v Lounech (první ze dvou tamních koncertů pro výstavu Tomáše Polcara vlastně inicioval naše hraní Karla Reinera vůbec), synagoze v Libni a na pražské matfyz, kde sídlí centrum Malach, pro jehož výroční konferenci jsme taktéž vystupovali.

Vloni na jaře jsme hráli v Terezíně v Magdeburských kasárnách na vernisáži výstavy kostýmů ke hře Esther, které vytvořili žáci teplické Střední školy služeb a obchodu, jejíž ředitel Zdenek Pešek za námi po koncertě přišel a řekl, že uděláme CD. Tak se i stalo.

Nahrávání CD probíhalo v lednu 2016 na půdě Magdeburských kasáren, tedy na jednom z míst, kde se v době ghetta provozovala koncertní činnost. Vnímali jste i tento kontext? Vnímali jste rozdíl tohoto místa a jiných míst v Terezíně, kde jste před tím již hráli (Muzeum ghetta, Malá pevnost)?

Já ne. Ostatních jsem se neptal. Sám za sebe musím říct, že vlastně nerad upozorňuju, že to jsou písničky z Terezína, protože jsou tak dobré, že to nepotřebují. Ale samozřejmě, že když si člověk uvědomí souvislosti, tak mu dojde, že písnička Květovaný kůň je o strašných věcech; strašně smutná.

Na CD (a občas i koncertně) s vámi vystupuje malý dívčí sbor Černá tílka. Je jeho zapojení určitou snahou zachovat alespoň část původní koncepce Květovaného koně, který byl určen pro dětský sbor?

Spíše šlo o snahu zapojit i žáky školy, aby to bylo i jejich CD. Vymyslel to Petr. Ale samozřejmě můžeme tvrdit, že je to, jak říkáš.

Jak se ztotožňujete s poetickými a jinotajnými texty Norberta Frýda k cyklu Květovaný kůň? Myslíte, že mohou oslovit pouze dětské publikum?

Jak už to tak u dětských písní, a nejen písní, i knížek atd., bývá, mají co říct i dospělému.

Písně k Ester jsou založeny na lidových textech z 18. století, myslíte, že mohou fungovat i dnes? Jak jsou pro vás důležité?

Některé z nich jsou myslím srozumitelné i bez kontextu té hry, například Čert mi tu radu dal či Ach můj milej muži. Ty právě hrajeme.

Pavel Straka

Comments are closed.