Bad Boy vyhrál volby v USA. Co bude dál v Evropě?
Zlý hoch Donald Trump vyhrál americké prezidentské volby, mezi prvními gratulanty byli představitelé evropských nacionalistických stran a Vladimír Putin. Také izraelští vládní politici projevili radost z jeho vítězství, důvodem byly Trumpovy předvolební sliby. Ta radost je však předčasná, všechny předvolební sliby ještě nikdo nikdy nesplnil.
Mainstreamová média roní slzy, protože předpokládané vítězství Hillary Clintonové se nekonalo. Tentokrát byly americké prezidentské volby přespolním během na dlouhé trati, na níž Donald Trump odstup Hillary Clintonové pomalu, ale jistě snižoval. Nakonec vyhrál. Již koncem září tohoto roku na tuto možnost upozornily německé hospodářské noviny Handelsblatt pod titulem Nevypočitatelný. V článku se píše, že je nejvyšší čas určité předsudky a z toho plynoucí předčasné závěry o kandidátu Republikánské strany revidovat. To se nestalo a tak se v médiích denně objevuje řada úvah, komentářů a mlhavých předpokladů, co ten „bad boy“ vše provede a co naopak ze svých předvolebních slibů nesplní.
Jedno je jisté, Republikánská strana již řadu let není jednolitým celkem a právě nyní po volbě Donalda Trumpa prezidentem se chaos jen zvýšil. Probíhá boj o moc, boj o získání důležitých ministerských křesel. Donald Trump nemá žádné politické zkušenosti, proto se musí spoléhat na rady svých poradců a jejich názory jsou skutečně různé. Zatím jediným jistým výsledkem je, že Paul Ryan zůstane předsedou Sněmovny reprezentantů. A co např. texaský senátor Ted Cruz, jeden z počátečních uchazečů na post prezidenta za Republikánskou stranu, o němž je známo, že přítelem Donalda Trumpa není? Pro něho je připraveno místo v nejvyšším soudu, avšak ani to není jisté.
Ovládne pravicový populismus Evropu?
Jisté jsou zato evropské poměry, kde se populisté těší stále větší oblibě. V řadě zemí jsou zastoupeni ve vládě – v Norsku, Finsku, Polsku, Švýcarsku, Slovensku (SNS) a Maďarsku. V dalších zemích sice ve vládě nejsou, ale jsou zastoupeni v parlamentu, a to ve Velké Británii, Švédsku, Dánsku, Nizozemsku, Belgii, Francii, Rakousku a Slovensku (Kotlebova Lidová strana Naše Slovensko) a v Itálii.
První prosincový víkend se v Rakousku opakují prezidentské volby a naději na vítězství má Norbert Hofer, kandidát pravicové Svobodné strany Rakouska. V březnu 2017 se konají parlamentní volby v Holandsku, kde se nejsilnější stranou může stát Strana pro svobodu známého blonďáka Geerta Wilderse. V květnu se konají ve Francii prezidentské volby a podle aktuálních průzkumů se Marine Le Penová sice nestane prezidentkou, ale postoupí do 2.kola. V Německu se konají parlamentní volby na podzim 2017. Jisté je, že pravicová populistická Alternativa pro Německo (AfD) bude v Bundestagu zastoupena. V Německu není spolkový prezident volen přímo, je volen parlamentem. Tyto volby se budou konat 12. února 2017. Se skřípěním zubů spolková kancléřka Angela Merkelová nakonec souhlasila s návrhem koaličního partnera sociálních demokratů SPD, aby společným kandidátem vládnoucí velké koalice CDU/CSU a SPD byl současný ministr zahraničí Frank-Walter Steinmeier, což bylo oficiálně oznámeno ve středu 16. listopadu. Je to zas pro jednou příjemná zpráva pro celou Evropu.
Denny
Paradoxně za všechno může Gorbačovova perestrojka a Jelcin. Iniciovali rozpad SSSR. Tím skončila studená válka. Jenže na Blízkém Východě setrvačností přetrvávaly vojensko-nacionálně-sekulární a autoritářské státy, které doposud těžily z bipolární rivality obou velmocí a licitovaly s Rusy a s Američany, kdo dá více, když se odkloní/přikloní k „socialistickému táboru“ nebo ke „kapitalistickému blahobytu“. Po skončení coldwar tyto země ztratily svůj strategický význam. To se nutně projevilo na snižující se životní úrovni dotyčných blízkovýchodních zemí. Proroci, vzešlí z obyvatelstva, začali kázat příklon k tradicím a odklon od sekulárního, heretického státu. Nastalo „arabské jaro“ s různými výsledky – jak kde. Následovaly náboženské války – boje sekt proti sektám. Nebyly to demokratické opozice stojící proti nedemokratickým tyranům – byli to malí tyránkové stojící proti velkým tyranům, neboť západní pojetí demokracie je v islámských zemích věcí neznámou. V důsledku těchto řeží všech proti všem se exponenciálně zvýšil počet blízkovýchodních uprchlíků.
Malé odbočení: Situaci zhoršuje ruská úporná snaha udržet si základnu na syrském pobřeží. Snaha celkem historicky pochopitelná, když si uvědomíme, že by Rusové nemuseli spoléhat na průjezdnost Bosporu a Dardanel, resp. na tureckou dobrou vůli, při průjezdech černomořské flotily do Středozemního moře. A přitom logistiku by bylo možno zajišťovat suchou cestou přes Kavkaz, Írán a vnitrozemí Sýrie…..
***
Germanofonní Evropa zejména, nikdy neměla ráda vandráky, tuláky, vaguse – nyní moderně nazývané „migranti“ a „uprchlíci“. Ostatní Evropa většinou taktéž. Čeho je moc, toho je příliš. A když má elektorát možnost se vyjádřit, tak se holt vyjádří. V r. 1933 v Německu se elektorát také vyjádřil. A tak jak to dopadlo, to dopadlo proto, že jako Hitler nepřemýšlel jenom Hitler, ale miliony malých Hitlerů.
Nyní jako Wilders, Hofer, Le Penová, Putin, Orbán, atd. přemýšlí tisíce jejich malých karikatur. Proč? Protože jsou naštvaní. Co udělaly establishmenty evropských zemí proto, aby občané jejich zemí nebyli naštvaní? Nic. Naopak je svojí pokryteckou politikou nahnaly do pravicových, extrémních postojů, rasistických afektů, nacionalismu resp. šovinismu.
Pomalu abych balil a sedl si na kufry. Má našinec vůbec kam v dnešní době utéct? Izrael je bojový stát v prvo-liniové, permanentní pohotovosti. U.S.A., jestli nestojí před výbuchem občanské války (Californian Rebels), pak stojí před výbuchem Yellowstonské kaldery, hypervulkánu, jehož výbuch zničí půl Ameriky a druhou půli zasype vrstvou popela, který zlikviduje veškerou vegetaci. Austrálie? Nechci skončit na Vánočním ostrově v době Chanuky.
Kanada? Tam lišky dávají nejen dobrou noc, ale i dobré ráno a někdy drží i poledne.
Tak kam? Nebo že bychom se to pokusili nějak upravit k obrazu svému ve středoevropském regionu?