S Arnoštem Lustigem jsem se seznámil v roce 2004 v Praze. Setkání bylo zcela náhodné a opravdu jsem ani nepředpokládal, že bychom se mohli sejít. Došlo k tomu v Paláci Lucerna na Václavském náměstí, kdy jsem Arnošta Lustiga zahlédl, jak jde přímo ke mně, tak jsem ho oslovil. V té době jsem psal knihu: Jsme hrdi na svou zemi?, takže moje otázka byla jednoduchá – Pane Lustigu, jak vnímáte hrdost na svou zemi? Vzpomínám si, že mi bez rozmyšlení odpověděl:
„Čechy jsou líbezná země. Není příliš chudá, není příliš bohatá, ale má všeho víc, než potřebuje, a nikdy to nebudete vědět, dokud neprojezdíte kolem světa z východu na západ, ze západu na východ, z jihu na sever, ze severu na jih. Je to nádherná země a každý, kdo se tu narodil a žije, by měl děkovat Bohu.“
Později jsme se setkali ještě několikrát, naposledy, když jsem mu předával jednu ze svých dalších knih. Arnošt Lustig patří nepochybně k těm velkým osobnostem, kterých si nesmírně vážím, a které mají v mé knize čestné místo.
Snad bych mohl ještě dodat, že od té doby věřím na náhody a že k několika setkáním s vzácným člověkem Arnoštem Lustigem zkrátka mělo dojít , aby zůstal v mém srdci.
Petr Majer
Bystřice nad Olší 4.12.2016