Novinky ze života komunity

Jan Fingerland: Azarjův případ aneb Izrael zkoumá vinu

Izraelská společnost netrpí nedostatkem debat, ale jen málokterý problém vyvolal takový ohlas jako proces s Elorem Azarjou. Jeho případ je dostatečně známý i v Evropě. Před necelým rokem v Hebronu zastřelil Palestince, který 15 minut před tím zaútočil spolu se svým kamarádem na jiné izraelské vojáky. Jeden z útočníků byl zabit na místě, druhý, jedenadvacetiletý Abdal Fattáh Šaríf, byl jen zraněn.

V okamžiku, kdy na místo dorazil Azarja, ležel už na zemi. Azarja na něj namířil zbraň, pravil cosi o tom, že nemá žít a střelou do hlavy ho zabil. Krátce na to ho izraelská hlídka zatkla. Tuto středu ho tři soudci vojenského soudu uznali vinným, a to ze zabití. O výši trestu bude rozhodnuto později.

Velká debata

Celý proces má několik zajímavých rysů. Jedním z nich je debata o tom, kde leží hranice legitimního násilí. Azarja nezastřelil kohokoli, ale muže, který se krátce před tím pokusil někoho zabít a šel do tohoto útoku v přesvědčení, že ho nepřežije. V horký den měl na sobě podezřele teplé oblečení, což bývá znakem, že se pod ním může něco skrývat.

Sám Azarja tvrdí, že Šarífa zastřelil, aby zabránil případnému odpálení nálože, kterou mohl mít útočník na sobě. Na jednom ze záznamů někdo skutečně volá cosi o tom, že ležící muž se hýbe a má možná bombu. Tuto argumentaci soud neuznal a Azarjův čin označil za chladně vykonanou pomstu.

Rozdílné části izraelské společnosti celou věc vnímají velmi odlišně. Někteří se domnívají, že je potřeba zachovat naprostou legalitu a nestrannost, a odvolávají se také na princip „čistoty zbraní“, o který opírá izraelská armáda svou legitimitu.

Jiná část společnosti se domnívá, že je v první řadě potřeba podpořit „naše hochy“ a souzením vojáka základní služby, který jednal v napjaté situaci, jen podlomí morálku armády. Vzhledem k tomu, že na vojně byl v Izraeli skoro každý a skoro každý má nebo bude mít na vojně také své děti a vnuky, je tato argumentace velmi častá. Tyto dva názory jsou velmi těžko slučitelné a vynesení rozsudku provází velké napětí. Předsedkyně senátu dokonce dočasně dostane ochranku.

Trhlina přitom vede zhruba mezi pravicí a levicí, ale ne úplně. Někteří nacionalističtí politici, jako je ministr Naftali Bennett, žádají pro odsouzeného okamžitou milost. Jiný nacionalista, Avigdor Lieberman, který je nyní ministrem obrany, sice odsouzeného vojáka hájí, ale staví se za přijetí rozsudku. Naopak bývalá vůdkyně levicové Strany práce Šeli Jachimovičová vyzvala prezidenta Rivlina, aby milost zvážil.

Armáda se mračí

Jiný zajímavý rys tohoto procesu spočívá v tom, že za Azarju se sice postavila řada lidí z širší společnosti, ale už od počátku je patrná značná nechuť armády vůči němu. Ještě během vyšetřování se o jeho činu negativně vyjádřil tehdejší ministr obrany Jaalon i náčelník generálního štábu Eisenkot, proti Azarjovi svědčila i řada důstojníků.

Důvod spočívá ve víře, že armádu v tak obtížných podmínkách lze provozovat jen tehdy, pokud vojáci jednají striktně podle pravidel. Mezi ně patří to, že nepoužijí zbraň, aniž by k tomu dostali rozkaz. Výjimkou jsou situace, kdy čin nesnese odklad, ale málo kdo věřil, že taková situace loni v Hebronu nastala.

Náčelník generálního štábu odmítl argumentaci, že Azarja je „dítě všech“, jak zněla omluvná fráze, a prohlásil, že není žádné dítě: je prý mužem, který má jako voják své závazky. Azarjova rodina je však zdrcena a namítá, že Izraelci posílají své potomky na vojnu s důvěrou, že se o ně armáda v těžký okamžik postará, a ta byla podle nich porušena.

Podobné otázky znějí u nás exoticky, snad se mohou týkat vojáků nasazených v Iráku nebo Afghánistánu. Vzhledem ke stále častějším úvahám o tom, jak mají Češi používat osobní zbraně proti případným teroristům, možná se také dočkáme procesu s někým, kdo střílel moc rychle.

Jan Fingerland, Názory a argumenty ČRo Plus

Sdílet:

4 Responses to “Jan Fingerland: Azarjův případ aneb Izrael zkoumá vinu”

  1. gugi napsal:

    Eyewitness: Hesitation to shoot may have cost lives
    http://www.israelnationalnews.com/News/News.aspx/222977

    …ostatně životní realita sama dává odpověď …

  2. gugi napsal:

    RELEVANTNÍ JE VERZE Z 8:30

  3. gugi napsal:

    Zcela se přikláním k argumentaci Elora. Z vojenského hlediska útok (i poté co Abdal ležel zraněn na zemi) pořád trval a Elor musel útoku (vysoce pravděpodobné explozi bomby) zabránit. Soud se snaží tvrdit něco v tom smyslu, že voják Palestince jaksi s rozmyslem “dorazil”, a představuje si, že patrně měl Elor Palestince dříve prohledat, zda nemá na sobě bombu, nebo počkat na rozkaz k použití zbraně. Takový postup je ovšem v armádní praxi (v boji) nepředstavitelný a nejsem si jist, zda opravdu nachází oporu v izraelském armádním kodexu. Stanovisko soudu činí z operativně jednajících vojáků obyčejné civilisty, spadající do režimu jakési “nutné obrany”, kdy je nutno hodnotit případ od případu přiměřenost použití zbraně. Něco jiného je voják, jednající zkratově v časové tísni vzniklé v bojové situaci a musející se bleskově rozhodovat, a něco jiného je blb, neschopný odhadnout přiměřenost své ozbrojené odpovědi, který odpráskne v hospodské hádce jiného blba u barpultu. Zatímco u vojáka lze omluvit, když jedná v boji pudově, resp. („střílí příliš rychle“), je u civilisty podobné jednání trestné. A do tohoto stadia hodnocení se soud dostal, když pohlíží na vojáka jako na civilistu, nebo jako na pitomce, který jednal bez rozkazu.
    Elor Azarja jednal zcela správně jako voják. Právě toto byl bojový úkon, který nesnesl odkladu a nebylo proto nutno čekat na befehl k použití zbraně. Azarja jednal iniciativně, korektně a legitimně. Jsem velmi rozčarován ani ne tak (očekávatelnými) postoji justičních intelektuálů, nýbrž názory pedantských oficírů, svědčících proti Azarjovi.

  4. gugi napsal:

    Zcela se přikláním k argumentaci Elora. Z vojenského hlediska útok (i poté co Abdal ležel zraněn na zemi) pořád trval a Elor musel útoku zabránit. Soud se snaží tvrdit něco v tom smyslu, že voják Palestince jaksi “dorazil”, a představuje si, že patrně měl Elor Palestince dříve prohledat, zda nemá na sobě bombu. Takový postup je ovšem v armádní praxi (v boji) nepředstavitelný. Stanovisko soudu činí z operativně jednajících vojáků obyčejné civilisty, spadající do režimu jakési “nutné obrany”, kdy je nutno hodnotit případ od případu přiměřenost obrany. Něco jiného je voják, jednající v časové tísni vzniklé v bojové situaci, a něco jiného je občan, který je neschopen odhadnout přiměřenost své ozbrojené odpovědi a odpráskne v hospodské hádce chlápka u barpultu.
    Elor Azarja jednal správně jako voják. Jsem velmi rozčarován ani ne tak (očekávatelnými) postoji justičních intelektuálů, nýbrž názory oficírů, svědčících proti Azarjovi.

Powered by WordPress | Designed by Elegant Themes
WP Twitter Auto Publish Powered By : XYZScripts.com