Skautská organizace Makabi Hacair vznikla před devadesáti lety

Skautské hnutí vzniklo na počátku XX. století, kdy se výrazněji začala objevovat potřeba přirozené výchovy a blízkého vztahu člověka k přírodě. Přestože se skauting definoval jako apolitická organizace otevřená pro všechny bez ohledu na původ, rasu a vyznání, vyprofilovaly se postupně jednotlivé směry na národnostním, sociálním a náboženském základě. První židovské skautské organizaci u nás byly zakládány v předvečer první světové války. V historických zemích pod názvem Blau-Weiss a na východě monarchie pod názvem Kadimah. Po vzniku Československa se postupně etablovala celá paleta skautských organizací, mezi nimiž nechyběly ani židovské. Ty se diferencovaly podle ideového zaměření. Vedle levicově zaměřené organizace Blau-Weiss, která od roku 1919 přijala hebrejský ekvivalent Tchelet Lavan a Hašomer Hacair, který byl založen v roce 1923 jako Ústřední organizace židovských skautů pro Slovensko a Podkarpatskou Rus. (pozn. autora: název Hašomer Hacair přijala oficiálně v roce 1930 na své výroční schůzi v Žilině) Dále to byly v roce 1926 v Bratislavě založena liberální Makabi Hacair, pravicová Brit-Trumpeldor, známá jako Betar, byla oficiálně založena v Trnavě v roce 1929 až po ortodoxně laděnou Bnej Akiva, která byla založena v Sobrancích v roce 1935. Všechny židovské skautské organizace spojovalo jedno a tím bylo programové úsilí o přesídlení svých členů do Palestiny. Samozřejmě, že ani v tomto nevládla absolutní jednota a každá organizace prosazovala vlastní způsob realizace tohoto cíle. Zde je třeba říci, že do intenzity realizace uvedeného cíle výrazně vstupovala geopolitická situace, která se radikálně začala měnit zejména po roce 1933.

Vraťme se ke kořenům organizace Makabi Hacair. Přestože historické země a Slovensko byly součástí jednoho státu již před rokem 1918, vyvíjel se společenský život na jejich území výrazně odlišně zejména po rakousko-uherském vyrovnání. Na rozdíl od Předlitavska, kde mohly vznikat spolky na národním základě, v Zalitavsku mohly jen maďarské. Po vzniku Československa začaly tělovýchovné organizace jako Sokol a Orel přenášet prostřednictvím úředníků, učitelů, vojáků a policistů své působení i na Slovensko a Podkarpatskou Rus. I v případě Makabi můžeme zaznamenat takový proces a to zejména na západním Slovensku. Makabi však neměla tak masivní funkcionářskou podporu jako v případě zmíněných organizací a také narážela na nezájem, někdy až odpor obyvatelstva židovského původu, které se hlásilo zejména k ortodoxii. Proto ve východních částech nového státu vznikaly zejména sportovní kluby a skautské organizace, které nebyly ideově vyhraněné a jejich vznik byl spíše projevem sounáležitosti mladé generace jako výsledek procesu národního sebeuvědomování. Tuto skutečnost si uvědomoval i Adolf Jelínek, rodák z Unína, který přišel po vzniku nového státu do Bratislavy. Zde se stal zakládajícím členem tělocvičného odboru SK Makabea Bratislava. V roce 1926 se tento zapálený tělocvikář stal předsedou Zemského svazu Makabi na Slovensku. Aby přitáhl do Makabi i mladou generaci, rozhodl se z jedné ze skupin místního Hašomeru založit první skupinu Makabi Hacair-Mladý Makabejec, která zpočátku používala i název Hašomer Makabi. Významnou událostí, která oficiálně schválila vznik Makabi Hacair, bylo zasedání vedení svazu Makabi ve dnech 29.-30. října 1927 v Brně, na níž Adolf Jelínek vystoupil s požadavkem kulturní práce s mládeží v hnutí a vytvořením osobitých skupin mládeže. Již v roce 1927 se poprvé uskutečnil letní tábor Makabi Hacair. Později se začaly organizovat i zimní tábory.

V roce 1928 se vedení Makabi Hacair přesunulo do Trnavy a do Bratislavy se opět vrátilo až v roce 1933. Dne 16. listopadu 1928 se uskutečnila první výroční schůze, na níž byl prezidentem zvolen Ernst Diamant a výkonným předsedou se stal Adolf Jelínek. V roce 1929 pracovalo při základních organizacích Makabi již 12 skautských skupin. O pět let později bylo již evidováno dva tisíce členů, kteří působili v 50 skupinách. Vnitřní struktura organizace Makabi Hacair byla následující: základní organizační jednotkou byla gdudin- místní organizace. Základní organizace se vnitřně členila na skupiny podle pohlaví a věkových kategorii: od 6-10 let-Benjamin, od 10-14 let- Chaverem alef, od 14-18 let-Chaverem bet. Členem Makabi Hacair se mohl stát každý Žid, který po zkušební době obstál ve zkoušce. Tato byla podle odstupňována podle věku a skládala se z tělesného školení, skautingu, židovských dějin, nauky o Palestině, sionistiky a hebrejštiny. Základní organizace byly podle území spojovány do žup, které organizačně vedla a koordinovala Moaca harašit– vedení, na čele jehož byl našij- předseda. Nárůst počtu základních skupin našel odezvu i ve změně struktury předsednictví svazu Makabi. Na výroční schůzi svazu Makabi konané 3. listopadu 1929 v Praze, byla ve vedení Makabi vytvořena funkce referenta pro mládež, do níž byl kooptován Leo Lederer z Brna. V roce 1930 funkci předsedy republikového Makabi Hacair převzal Ing. Pavel Hein z Trnavy. Na konci roku 1931 byla založena i první organizace Makabi Hacair mimo území Československa ve Vídni. Ve dnech 8.-10. července 1932 se ve Vídni uskutečnil sjezd Světového svazu Makabi. Jedním ze závěrů sjezdu byl úkol propagovat zakládání skupin Makabi Hacair. Současně byl zvolen zástupce této organizace v prezídiu Světového svazu Makabi, kterým se stal Marx z Berlína.

Roky hospodářské krize a následné vlny nacionalismu vyvolaly řadu otázek dalšího směřování Makabi Hacair. Tyto otázky se staly předmětem úvah, které představitelé Makabi Hacair prezentovali ve stejnojmenném časopise, který začal vycházet od roku 1932. V roce 1933 převzal republikové vedení Makabi Hacair Desider Reich z Trnavy. Koncem roku 1933 se členem Makabi Hacair stal svaz židovských skautů Německa a zájem o členství projevily i další státy. Ve dnech 3.-4. dubna 1934 se v Budapešti uskutečnila konference Světového svazu Makabi. Vedle množství organizačních otázek, které se týkaly příprav II. letní Makabiády se na sjezdu řešila otázka poměru hnutí k Makabi Hacair. Na sjezdu odezněla informace o uzavření smlouvy hnutí Makabi se svazem Chaluců- průkopníků a s ním spojených otázek rozdělení certifikátů jednotlivým členským zemím hnutí Makabi. Poprvé byla projednána i otázka Kfar (osada) Hamakabi. Ve dnech 2-3. června 1934 se v Praze konala schůze rozšířeného vedení svazu Makabi. Kromě závěrů konference Světového svazu Makabi v Budapešti byla téměř celá schůze věnována otázce Chug Makabi. Šlo o dělnickou mládež, která měla mít v Makabi Hacair autonomii a měla mít název Chug Hamakabi. Po bouřlivé debatě bylo vytvoření této skupiny většinou schváleno. Na dny 1.-2. září 1934 se svolala do Brna schůze vedoucích skupin Makabi Hacair. Na schůzi odezněla informace, že mezinárodní členskou základnu Makabi Hacair tvoří tyto země: Německo, Rakousko, Litva, Rumunsko, Egypt, Palestina a Československo. Současně se začala řešit otázka Hanhala Olamit- mezinárodního vedení svazu Makabi Hacair. Dočasné vedení bylo stanoveno v Bratislavě. Výrazem zvýšení zájmu o činnost s mládeží bylo i vytvoření funkce referenta pro mládež v technickém vedení svazu Makabi a v každé jednotě měla být vytvořena funkce referenta pro chalucin a tento měl být ve spojení s vedením Makabi Hacair. Funkce zástupce Makabi Hacair byla vytvořena i v župních výborech svazu Makabi. Od začátku roku 1935 začalo vedení Makabi Hacair vydávat časopis pro mládež pod názvem Doar hacofim, který redakčně vedl Beda Brüll. Dne 10. února 1935 se v Bratislavě uskutečnila porada Světového svazu Makabi Hacair, která byla věnována přípravě Jambor- světový sjezd Makabi Hacair, který se měl uskutečnit u příležitosti II. Makabiády. Na nejvýznamnější národní sportovní svátek Makabiádu odcestovala spolu s reprezentací československého svazu Makabi i 25členná výprava Makabi Hacair, kterou vedl Adolf Jelínek. Jak již bylo naznačeno, ve dnech 5.-6. dubna 1935 se v Tel Avivu uskutečnil sjezd Světového svazu Makabi Hacair. Na sjezdu vystoupil Adolf Jelínek s ideovým referátem. Na závěr sjezdu bylo zvoleno světové vedení Makabi Hacair. Jeho složení bylo následující: Adolf Jelínek- Bratislava, Hardi Swarschensky- Berlín, Richard Müller- Vídeň, zástupci pro Erec Israel- Leo Czuczka, Cvi Nišri a Cheim Wein- všichni Tel Aviv, Jezechiel Fuss, Boby Löwenstamm, Polda Reiss-všichni Ra‚anana a Strega Eidelmann-Jerusalem. Sídelním městem vedení se stala Bratislava. Při příležitosti prvního Jambor Makabi Hacair byl položen základní kámen Kfar Hamakabi. Jak kvalitativní pokračovala práce v Makabi Hacair lze dokumentovat na počtu pořádaných letních táborů pro mládež. V roce 1935 se na letní období naplánovaly letní tábory v Prachovni u Dukovan, Bezpráví u Brandýsa nad Orlicí, Lokcu u Oravského Podzámku, Počičavách u Vranova nad Topľou a v Kováčpataku. Ve dnech 11.-15. září 1935 se v Brně uskutečnil kongres Světového svazu Makabi. Jedním z bodů programu byla otázka Makabi Hacair. Některé členské státy se vyslovily proti působení této organizaci v rámci hnutí Makabi. Jako důvod uvedli, že Makabi Hacair je vnímáno jako organizace obecných sionistů a oni chtějí zachovat apolitický charakter Makabi. Po živé diskusi bylo přijato, že Makabi Hacair může jako jediné působit v Makabi jako kolektiv. Na kongresu byl do vedení Světového svazu Makabi kooptován Adolf Jelínek jako vedoucí světového Makabi Hacair. Nebyla to jediná změna. Na sjezdu nebyli ve vedení svazu potvrzení někteří funkcionáři z Izraele. Jako důvod se uvádí nedostatečné výsledky jejich práce. Nové vedení Světového svazu Makabi Hacair od roku 1936 tvořili: Adolf Jelínek-Bratislava, Hardi Swarsensky- Berlín, Leo Czuszka- Brno a Adolf Brunner-Vídeň. V rámci kongresu se uskutečnil sjezd československého Makabi Hacair. Na sjezdu bylo zvoleno nové vedení. Předsedou se stal Jicchak Rosenberg a do vedení byli zvoleni Adolf Jelínek, Mosche Glasner, Tibor Sereikus a Fred Bernfeld. Postavení Makabi Hacair jako kolektivu byla ukotvena i v nových stanovách svazu Makabi v Československu, které byly oficiálně schváleny v roce 1936. Tímto právním ukotvením Makabi Hacair ve svazu Makabi došlo k ještě výraznějšímu propojení s hnutím Makabi, co se v následujícím období projevilo zejména v přenosu úkolů vyplývajících ze závěrů výročních schůzí svazu Makabi. K dalším posunem v práci s mládeží došlo na zasedání předsedů svazu, které se uskutečnilo ve dnech 27.-28. října 1935 v Praze. Na zasedání bylo odsouhlaseno vytvoření kulturní komise ve vedení Makabi, přičemž byl dán pokyn k vytvoření funkce kulturního referenta při každé jednotě. Konec kalendářního roku se nesl ve znamení příprav oslav 10leté existence Makabi Hacair. Oslavy začaly 24.-25. prosince 1935 po zasedání vedení Makabi Hacair, které se uskutečnilo 21.-22. prosince 1935 v Bratislavě. Na tomto zasedání se řešily otázky ideového zaměření, politického postoje a působení v Erec Izrael. Oslavy měly mít vyvrcholení během sletu v Žilině. Za významný průlomový moment ve vývoji hnutí Makabi byl považován jeho X. sjezd, který se uskutečnil ve dnech 27.-28. září 1936 v Brně. Na sjezdu podal zprávu o činnosti Makabi Hacair jeho předseda Jicchak Rosenberg. Kromě množství organizačních otázek přijal sjezd usnesení, že přijetí do Hašhará (školicího střediska pro přípravu mládeže na život v Palestině) je podmíněno splněním sportovního odznaku Makabi. Na závěr sjezdu bylo zvoleno nové předsednictví. Do užšího vedení svazu Makabi byl do funkce místopředsedy zvolen Adolf Jelínek a funkcí vzdělavatele byl pověřen Jicchak Rosenberg. Ve dnech 4.-6. června 1937 se v Žilině uskutečnil III. celostátní slet Makabi, na kterém vyvrcholily oslavy 10leté činnosti. Na sletu vystoupila 500členná skupina Makabi Hacair v nových krojích. Kromě vlastní gymnastické skladby se prezentovali s kulturním programem. Další vývoj výrazně determinovala geopolitická situace. Dne 1. července 1937 byl schválen pod č. 184 Sb. dlouho očekávaný zákon O branné výchově. Předsednictví svazu Makabi se krátce na to přihlásilo ke spolupráci při branné výchově mládeže. Tyto skutečnosti se promítly i do závěrů sjezdu svazu Makabi, který se uskutečnil 31. října- 1. listopadu 1937 v Břeclavi, kde se kladně hodnotil kurz brannosti, který pro Makabi zorganizoval pplk. Vladimír Wiedermann. Jedním ze závěrů sjezdu byla role prohloubení kulturní práce, přičemž byla činnost rozdělena na dva obory pro kategorii dospělých a mládež. Ve dnech 6.-7. března 1938 se v Paříži uskutečnil IX. kongres Světového svazu Makabi. Jedním ze závěrů kongresu bylo vytvoření zvláštního odboru pro mládež při exekutivě Světového svazu Makabi. V exekutivě za Makabi Hacair byl potvrzen Adolf Jelínek, kterému přibyla zodpovědnost za Kfar Hamakabi. V rozšířeném vedení se personálně posílil referát pro Oscar Hamakabi, ke které přibyla kompetence za Alija. Ve dnech 13.-15. srpna 1938 se uskutečnil XII. sjezd Makabi Hacair, jehož se zúčastnilo 750 členů. Ze zveřejněných závěrů je cítit, že vedení si plně uvědomovalo vážnost mezinárodní situace. Posledním bodem sjezdu bylo zvoleno nové vedení Makabi Hacair ve složení Benjamín Neuman, Leo Glasner a Moše Baumgarten. Sjezd byl ukončen rozloučením se s členy hnutí, kteří nastoupili na Alija.

Dramatické události konce léta 1939 našly odezvu v sbližování se ideově různorodých organizací židovského skautingu. Po přijetí mnichovského diktátu došlo k úmluvě, že dojde ke spojení všech skupin židovské mládeže pod Markes Lonar- ústředí mládeže. Hlavním garantem se stal svaz Makabi, který považoval ústředí mládeže pouze za přechodnou formu a počítal se vstupem jednotlivých subjektů do Makabi. Předsednictví svazu Makabi stanovilo dnem 12. října 1938 stálý výbor svazu. Situace v zemi se však velmi rychle měnila. Jako první zareagovaly na změny jednoty Makabi na Slovensku, které 23. října 1938 v Novém Městě nad Váhom založili Svaz židovských tělocvičných a sportovních jednot na Slovensku. Současně s touto informací bylo zveřejněno, že Makabi Hacair je složkou této organizace a sídelním městem Makabi Hacair na Slovensku se stalo Nové Mesto nad Váhom. Jeho předchozí předseda Jicchak Rosenberg byl v předsednictví Makabi na Slovensku zvolen úřadujícím místopředsedou. Dodejme, že k rozběhnutí činnosti Svazu židovských tělocvičných a sportovních jednot Makabi na Slovensku nakonec nedošlo, protože autonomní Slovenská vláda dnem 5. prosince 1938 rozpustila všechny tělovýchovné organizace na Slovensku. O tom, že tato situace nebyla jednoznačná, signalizují další publikované informace, které informují o činnosti Makabi na Slovensku i v roce 1939. Dne 19. února 1939 se v Brně uskutečnila XI. valná hromada hnutí Makabi. Na schůzi podal Ferdinand Eisler informaci o činnosti Makabi Hacair. Na změněnou situaci po odstoupení pohraničního území Československa Německu zareagovalo i vedení Makabi, které upravilo organizační struktury svazu. Z publikovaných informací je zřejmé, že záměr realizovat spojení všech židovských mládežnických skautských organizaci do Makabi se nenaplňuje podle představ vedoucích hnutí. Předsednictvím hnutí zřídilo samostatný odbor Mechlet halucinovat, který ve spolupráci s Makabi Hacair a ústředím Hechalucu začal intenzivně připravovat členství na hašhará. Na Slovensku, kde 13. března 1939 byl vyhlášen samostatný stát, začaly vycházet Židovské noviny. Ty přinesly 29. srpna 1939 informaci, že Odbor mládeže I. zorganizoval ve dnech 11.-13. srpna 1939 setkání mládeže v Černohorských lázních. Ze struktury vedení, které toto setkání zorganizovalo- Janko Wohlstein, Nandy Eisler, Šošana Brüllová, Eli Sajo, Josef Rot a Jakob Trauber je zřejmé, že nová organizace navázala na práci Makabi Hacair. Po rozpuštění židovských spolků na Slovensku a v Protektorátu přešlo Makabi Hacair do ilegality podobně jako i další židovské skautské organizace. Jeho hlavním úkolem byla pomoc mladým lidem při odchodu do zahraničí, které se stávalo postupem času čím dál složitějším. Po válce už Makabi Hacair činnost neobnovilo. Vzhledem k poválečné situaci se jedinou organizací, která převzala úkoly pomoci mladé generaci, stal Hašomer Hacair. Někteří autoři uvádějí, že Hašomer Hacair bylo v meziválečném období nejpočetnější židovskou skautskou organizací. V počátečním období tomu skutečně tak bylo, ale postupně se mu Makabi Hacair vyrovnávalo a jak je patrné, na konci první Československé republiky mělo již dominantní postavení. To vyplývalo zejména ze skutečnosti, že ve svých aktivitách se mohlo opřít o hnutí Makabi, které bylo mezinárodně etablované s celosvětovou členskou základnou. Od svých partnerských organizací se lišilo i tím, že významné postavení v činnosti základních organizací měla tělesná výchova a sport.

Po skončení války Makabi Hacair už svoji činnost v Československu neobnovil. Jedinou židovskou skautskou organizací, která převzala starostlivost o mládež, byl Hašomer Hacair, co bylo způsobené levicovým příklonem většiny přeživších z řad mladé generace. I tato organizace musela po roce 1948 ukončit svoji činnost. Skauting jako nadčasová myšlenka může i dnes být jednou z alternativ při hledání odpovědi na otázku výchovy mladé generace, která v pluralitní demokratické společnosti nebude pravděpodobně nikdy zcela zodpovězenou. V listopadu proběhlo v Lauderových školách v Praze slavnostní zahájení činnosti nově vzniklého židovského skautského oddílu Tuvia. Zatím by měl fungovat pouze oddíl světlušek a lvíčat pro děti z prvního stupně základní školy. Příští roky ukáží, zda se tradici židovského skautingu podaří dlouhodobě obnovit.

Andrej Bučka, psáno pro ŽL40

Comments are closed.