Novinky ze života komunity

Gita Zbavitelová: Donald Trump začal pracovat na obnově izraelsko-palestinských mírových jednání

Jason Greenblatt

Tento týden poprvé navštívil Izrael zmocněnec Donalda Trumpa pro Blízký východ Jason Greenblatt, aby prozkoumal možnosti obnovy izraelsko-palestinských mírových jednání. Sešel se odděleně s izraelským premiérem Binjaminem Netanjahuem i s předsedou palestinské samosprávy Mahmúdem Abbásem a dokonce i s izraelskými osadníky nebo jordánským králem Abdulláhem. Třebaže nepřivezl žádné konkrétní návrhy a přijel si jen vyslechnout názory, Netanjahu i Abbás po setkání s ním vyjádřili nebývalý optimismus, naději i ochotu k obnově rozhovorů, které neprobíhají už tři roky. Izraelská vláda na znamení vstřícnosti odložila hlasování o kontroverzní anexi osady Maale Adumim, aby Američany nerozladila, a Abbás prohlásil, že za Trumpa bude možná „historická dohoda“. Podle palestinského vyjednavače Saíba Irikáta přijme Trump v dubnu Abbáse v Bílém domě a navrhne obnovu jednání s tím, že Izrael zmrazí výstavbu osad a Washington nepřestěhuje velvyslanectví do Jeruzaléma. Podle Irikáta by Abbás takovou nabídku zřejmě přijal, protože prý „nemá jinou možnost“. Izraelci ani Američané však tuto zprávu nepotvrdili a Netanjahu se s Greenblattem na osadách nedohodli ani na dvou dlouhých jednáních.

          Pokud by se nadlidský úkol obnovení rozhovorů podařil, jednalo by se o vzniku Palestiny vedle Izraele, tedy koncepci dvou států. Trump sice na únorové tiskové konferenci s Netanjahuem prohlásil, že je mu jedno, zda se izraelsko-palestinský konflikt vyřeší dvěma státy nebo jen jedním, ale jeho lidé později potvrdili, že vznik Palestiny podporovat nepřestal.

Existují i jiné možnosti, ale jsou krajně nerealistické. Nejjednodušší by bylo nechat věci, jak jsou, tedy mít jediný dvounárodnostní Stát Izrael, kde by žili i Palestinci. Tato varianta má však řadu problémů, kvůli kterým je neproveditelná. Palestinci by přirozeně požadovali stejná práva jako Izraelci, jenže kdyby je měli, mohlo by v důsledku vyšší arabské porodnosti jednoho dne žít v židovském státě víc Arabů než Židů. A kdyby měli volební právo, mohla by být arabská i vláda. Izraelská pravice ovšem Palestincům stejná práva dát nehodlá, a to by zas bylo nepřijatelné pro Palestince, arabské země i mezinárodní společenství. Jediný společný stát také podporuje pouhá čtvrtina Izraelců.

Dalším řešením je přičlenění Západního břehu k Jordánsku a vytvoření konfederace. To by se zamlouvalo Izraelcům i 46% Palestinců – na Západním břehu dokonce nadpoloviční většině. V Jordánsku je však podpora mizivá.

Čtvrtá, poněkud nevšední, ale pro Izrael ideální varianta navrhuje vznik samostatné Palestiny na Sinajském poloostrově. Jejím jádrem by bylo pásmo Gazy, k němuž by Izrael Palestincům přidal část Negevské pouště a dalším územím by přispěl Egypt. Ten však zprávy o své údajné podpoře tohoto řešení vždycky vehementně popře. Odmítá ho i Mahmúd Abbás, protože by se musel vzdát Západního břehu a východního Jeruzaléma.

Netanjahu naznačil ochotu k jakémusi „prozatímnímu palestinskému státu“, kdy by samospráva získala jen zhruba 80% Západního břehu s tím, že o zbytku by se obě strany dohodly později. Palestinci však odmítají i tento návrh, protože se bojí, že by k dalšímu jednání už nikdy nedošlo a prozatímní stát by byl definitivní.

Problémem Palestiny na Západním břehu a v pásmu Gazy je, že si ji každá strana představuje jinak. Palestinci požadují, aby měla hranice z roku 1967 a východní Jeruzalém jako hlavní město, ale obojí je pro Netanjahuovu vládu i mnoho jiných izraelských politiků nepřijatelné. Jeruzalém vždycky odmítali znovu rozdělit všichni premiéři s výjimkou Ehuda Baraka a Ehuda Olmerta a ani Jicchak Rabin s tím nesouhlasil. Netanjahu navíc chce, aby Palestinci uznali Izrael za stát Židů, a hodlá si podržet vojenskou kontrolu nad východním Jordánským údolím, aby jím Palestinci nepašovali zbraně. Obojí zase odmítá samospráva. A nepřekonatelných problémů je víc.

Přesto je vznik Palestiny po boku Izraele jediným realistickým řešením. Podporuje je 55% Izraelců a 47% Palestinců. Prosadit je však mohou jen osvícení vůdci s nadhledem, kteří se nebudou bát vlastních voličů a budou ochotni přijmout bolestné kompromisy i politické riziko, a takový není ani Netanjahu, ani Abbás. Současnou pozitivní atmosféru může zmařit už případná anexe osady Maale Adumim – jestli ji Izrael schválí, Palestinci jednat odmítnou. Není také jasné, jak by Netanjahu obhájil zmrazení výstavby osad před svými koaličními partnery, kteří žádají anexi celého Západního břehu. Obnova rozhovorů zkrátka ještě neznamená, že obě strany najdou ochotu ke kompromisům.

Existuje však i mizivá možnost, že Netanjahu a Abbás na Trumpovo záchranné lano čekají, aby mohli přijetí dosud odmítaných ústupků prezentovat jako projev dobré vůle vůči americkému prezidentovi a „neztratili tvář“. Kdyby se Trumpovi podařilo mírová jednání obnovit, byl by to jeho první zahraničně-politický úspěch.

Gita Zbavitelová, ČRo

Sdílet:

Comments are closed.

Powered by WordPress | Designed by Elegant Themes
WP Twitter Auto Publish Powered By : XYZScripts.com