Výzkum dlouhodobých následků šoa
Stejnojmennou přednášku profesora MUDr. Ivana Rektora, CSc. z Lékařské fakulty Masarykovy university v Brně uspořádal Spolek akademiků Židů (SAŽ) v listopadu loňského roku. Zdravotní následky válečných traumat u židovské populace nebyly doposud u nás předmětem žádného důkladného výzkumu a je jedním z identifikovaných „bílých míst“ výzkumu holokaustu. Profesor Rektor během přednášky zmínil, že jen velmi nerad přednáší o nedokončeném výzkumu, ale pražskou prezentací na židovské obci se pokusil oslovit i nové zájemce, kteří by se mohli přihlásit do výzkumu. V prosinci se v médiích objevily články, které na projekt brněnského vědeckého centra CEITEC upozorňovaly. Deník Právo psal, že pobyt ve vyhlazovacích táborech poznamenal psychiku přeživších dvěma typy reakcí. „U některých se vytvořila posttraumatická stresová porucha a přenesla se i na jejich děti. Jinými slovy reagují na stres velmi citlivě. Na druhé straně u jiných lze pozorovat zcela opačnou reakci. Jsou proti stresu mnohem odolnější,“ shrnulo názor vědců Právo.
Změnil se nám mozek?
Cílem ambiciosního třígeneračního výzkumu je zjistit, zda prožitý stres u lidí, kteří za války přežili koncentráky či ukrývání, zanechal stopy ve struktuře mozku nebo na úrovni epigenetické, které by bylo možné vystopovat i u jejich potomků druhé a třetí generace.
V rámci semináře SAŽ bylo v diskusi konstatováno, že akutní i chronický stres ovlivňuje psychiku, biologické ukazatele i chování. Jde o komplikované interakce, které jsou individuální a mají různou intenzitu nejen mezi různými lidmi, ale i u každého jednotlivce v závislosti na okolnostech, různé aktivační hladině, náladě, zdraví a celé řadě dalších podmínek. Rovněž zazněl názor, že i vnější podmínky mají různý význam pro jednotlivé osoby, proto osobní historie a zkušenost, sociální, motivační a vyrovnávací strategie hrají rozdílnou roli ve variabilitě použitých indikátorů při srovnávání jednotlivců.
Tým profesora Rektora se pokouší zodpovědět velmi cennou otázku. Z jeho prezentace na semináři SAŽ se však zdá, že nebyla dostatečně vzata v úvahu metodologická omezení, která je nutné respektovat při snaze o hledání subjektivních a objektivních ukazatelů stresu a určení jejich dopadu na organismus. Experimentální a kontrolní skupinu nelze definovat jen tím, zda jednotlivci prošli nebo neprošli holokaustem, pohlavím, věkem, vzděláním. I lidé z kontrolní skupiny mají svou historii, pokud jde o prožitý stres. Vstupní pohovor a použití dotazníku nebývá dostatečné zejména při tak malém vzorku vyšetřovaných osob. Pracoviště CEITEC má k dispozici špičkové vybavení, které může být pro projekt využito. Ale ani sebelepší přístroje nezajistí ověření hypotéz, pokud projekt není metodologicky dobře postaven.
Profesor Rektor říká, že jeho tým přichází s projektem v hodině dvanácté. Lze s ním plně souhlasit, že za pár let nebude výzkum možné uskutečnit. Proto by bylo správné věnovat přípravě metodologie celého experimentu více pozornosti a třeba i formou mezinárodních konzultací, aby tato poslední šance byla plně využita.
