Donald Trump ve čtvrtek oznámil, že zatím nepřemístí americké velvyslanectví z Tel Avivu do Jeruzaléma, jak sliboval v předvolební kampani. Odložil stěhování o půl roku; právě 1. června vypršel odklad jeho předchůdce Baracka Obamy. Američtí prezidenti jej musí potvrzovat každých šest měsíců, jinak by museli dodržet zákon z roku 1995, kterým Kongres vládě přestěhování ambasády nařídil. Možnosti tento krok odsunout využíval nejen Barack Obama, ale i mnohem víc Izraeli nakloněný George Bush. Tentokrát Bílý dům ale zdůraznil, že odklad neznamená, že Trump svůj slib nedodrží; údajně nejde o to, „jestli“ ho splní“, ale jen „kdy“ to udělá, a ujistil Izrael o trvající americké podpoře. Trump chce svým rozhodnutím posílit šance na obnovu mírových jednání. Volně přeloženo, nechce naštvat Palestince a arabské politiky, kteří s přestěhováním vášnivě nesouhlasí, protože by se dalo vykládat jako americké uznání Jeruzaléma za hlavní město Izraele. Po takovém kroku by Palestinci jistě odmítli mírová jednání obnovit.
Izraelci jsou velmi zklamaní, ale přestože to premiér Binjamin Netanjahu řekl, dal si dobrý pozor, aby Tumpa nekritizoval a nerozladil ho. Naopak opozice vyjádřila pro Trumpovo rozhodnutí pochopení. Podle předsedy Sionistického tábora (Machane cijoni) Jicchaka Herzoga má Netanjahuovi naznačit, že ten, kdo se dožaduje mezinárodního uznání, musí nejprve nabídnout odvážné politické řešení.
Palestinci samozřejmě jásají – podle nich Trump ukázal, že jeho vláda chce skutečně dosáhnout míru, a jeho krok šance na to posílí. Radovalo se i Jordánsko, jehož král Abdulláh zřejmě za Trumpovým rozhodnutím stojí. V únoru v Bílém domě prezidenta před stěhováním varoval s tím, že by v regionu vyvolalo nepokoje a násilí.
Znamená Trumpův krok, že prezident má přece jen nějaký plán, jak přimět obě strany k obnově mírových rozhovorů? To zatím stále jasné není. Vypadá to, že si jen připravuje příhodnou atmosféru. Rozhodně se mu podařilo pozitivně naladit Palestince – zejména potom, co na veřejnost pronikly zprávy o nepříjemné roztržce Trumpa s předsedou samosprávy Mahmúdem Abbásem v Betlémě 23. května. Prezident podle svědků na Abbáse křičel, že mu lhal, když mu v Bílém domě tvrdil, že samospráva nepodněcuje k násilí na Izraelcích. Trump mu v Betlémě pustil videonahrávku, na které to Abbás arabsky přiznává. Abbás tento týden připustil, že setkání v Betlémě bylo „nepříjemné“ a Trump „zuřil“.
Palestinské podněcování ještě zdůraznil nejnovější skandál okolo centra pro ženy v městě Burqa na Západním břehu. Na jeho výstavbu přispělo Norsko a OSN, ale město je pojmenovalo po teroristce Dalál Mughrábíové, člence skupiny, která v roce 1978 unesla autobus a zavraždila 38 Izraelců, včetně 13 dětí. Norsko se od projektu distancovalo a vyzvalo samosprávu, aby mu vrátila investované peníze, a plaketu o podpoře nechala z budovy odstranit i OSN, která má pod vedením nového generálního tajemníka Antónia Guterrese pro oslavování teroristů mnohem menší pochopení než za jeho předchůdců. Důkladnou prověrku svých finančních příspěvků samosprávě nařídilo také Dánsko. Radnice města Burqa ale prohlásila, že centrum nepřejmenuje, protože Dalál Mughrábíová je „hrdinka a vzor pro mladé Palestinky“.
Posílilo tedy Trumpovo rozhodnutí odložit stěhování ambasády šance na mír? U Palestinců rozhodně ano; jejich představitelé znovu zopakovali, že jsou připraveni jednání s Izraelci obnovit. A izraelská vláda je sice zklamaná, ale Netanjahu si netroufne dělat naschvály.
Výroky izraelského premiéra ani Abbáse z posledních dní ale nenaznačují ochotu k ústupkům, které budou nezbytné. Netanjahu po Trumpově odjezdu z Izraele zopakoval, že každá dohoda o míru musí obsahovat izraelskou vojenskou přítomnost v údolí řeky Jordán, která zajistí, že se z Palestiny nestane hnízdo terorismu tak jako po vyklizení pásma Gazy – a izraelské vojáky Palestinci kategoricky odmítají. Netanjahu rovněž zdůraznil, že Jeruzalém bude navždy nedělitelným hlavním městem Izraele. Abbás pro změnu prohlásil, že „východní Jeruzalém zůstane věčným hlavním městem Palestiny“, a navzdory skandálu kvůli podněcování vychválil vězněné teroristy jako „hrdiny“. Jeho vláda navíc znovu oprášila oblíbené falešně obviňování Židů z „útoků“ na mešitu Al-Aqsá na jeruzalémské Chrámové hoře, které nejvíc inspiruje Palestince k násilnostem – i kvůli němu přišlo za posledního půldruhého roku o život 43 Izraelců a šest cizinců. Bez odezvy zůstává i Trumpova implicitní výzva, aby samospráva přestala vyplácet renty vězněným pachatelům teroristických útoků. Podle nejnovější zprávy Jeruzalémského střediska pro státní záležitosti samospráva těmto vrahům a jejich rodinám za poslední čtyři roky vyplatila více než jednu miliardu dolarů. Zkrátka všechno při starém.
Američané se ale nevzdávají. Trumpův blízkovýchodní zmocněnec Jason Greenblatt pokračuje v jednáních a je jasné, že bude ústupky požadovat. Jak k nim ale přiměje Netanjahua, kterému by se rozpadla vláda, a Abbáse, jemuž by hrozilo svržení? Jeden nejmenovaný izraelský ministr citovaný místní televizí shrnul situaci slovy: „Všichni tancujeme na palubě Titaniku“.
Gita Zbavitelová, ČRo
Vždyť je to jen překrucování reality.
Nebýt neshod a nepřátelství mezi Židy a Palestinci, vyschly by penězovody oběma stranám. Co by si pak nébich počaly, kdyby se musely živit za své?
I když mír by byl krásný a obyčejnými lidmi kýžený, status quo politikům obou stran náramně vyhovuje.
Vzpomene si někdo na jakoukoli smlouvu, kterou uzavřela Palestina, nebo „Palestici“ a která byla naplněna alespoň zčásti, nebo dokonce zcela? Jakoukoli, to znamená j a k o u k o l i, třeba i s nějakou jinou skupinou Arabů , nebo s kterýmkoli státem?
Jan
Ti, kdož říkají, že VĚDÍ, že tancují na palubě Titanicu, jsou na tom pořád o něco kvalitativně lépe, než cestující, kteří ještě nevěděli, že jméno lodi, na níž tancují, se stane pojmem….
Ostatně, může se stát, že Donny za půl roku prodloužit prezidentský dekret o odkladu opomene …