Pásmo Gazy si v těchto dnech připomíná deset let vlády teroristického Hamásu. V roce 2007 provedl krvavý puč, svrhl palestinskou samosprávu a hnutí Fatah, chopil se moci a zahájil rozkol v palestinských řadách, jehož urovnání je čím dál těžší. Jak situace v Gaze vypadá dnes?
Stále hůř, třebaže Hamás má novou chartu i nové vedení. Hlavního politického vůdce Chálida Mišála nahradil po 21 letech ve funkci Ismaíl Haníja a pozici druhého nejvýznamnějšího muže zaujal radikální velitel ozbrojeného křídla Jahjá Sinwár. Přestože je však Haníja považován za relativně umírněného a nová charta odpoutala hnutí od egyptského Muslimského bratrstva, z něhož vzešlo, žádnou změnu jeho programových cílů to nepřineslo – tím hlavním zůstává dál zničení Izraele a vznik Palestiny na celém jeho území.
Během své desetileté vlády Hamás vyprovokoval Izrael ostřelováním jeho území ke třem válkám. Zvlášť ta poslední v roce 2014 zasadila velkou ránu hnutí i celé Gaze. O tu se však Hamás ani v nejmenším nestará. Jen on má na svědomí tamější katastrofální podmínky – zajímají ho pouze vlastní ozbrojenci a hromadění zbraní k boji proti Izraeli. Na zlepšení života obyvatel nevydává žádné prostředky, ale zato jim nařizuje stále nové daně, aby získal peníze, zatýká všechny, kdo se odváží ho kritizovat, a popravuje své odpůrce. Platy Gazanů jsou nízké a ceny zboží vysoké, protože většinu pašovacích tunelů zničil Egypt. Nezaměstnanost dosahuje 43%, pravidelný příjem nemá 58% obyvatel a stále víc jich žije v chudobě. Elektřina fungovala normálně naposledy před deseti lety – v poslední době jí Gazané měli nanejvýš šest hodin denně. Mimo provoz je i všech pět čističek odpadních vod, které znečišťují podzemní vody, pláže i Středozemní moře. Gaza je tři roky po ničivé válce stále neopravená, protože Hamás zabavuje stavební materiál na budování útočných tunelů a mezinárodní dárci věnovali na rekonstrukci pásma jen třetinu slíbené částky. Někteří komentátoři říkají Gaze „největší vězeňský tábor na světě“. Podle průzkumů by polovina jejích obyvatel odešla, kdyby mohla.
Po celou dobu vlády Hamásu trvá blokáda Izraele a posledních pár let i Egypta. Izrael je však jediný, kdo do Gazy pouští humanitární pomoc. Do pásma přijíždí denně až 300 kamionů s potravinami, léky a stavebninami. Egypt se tolik nestará – dal Hamásu na srozuměnou, že blokádu neuvolní, dokud hnutí nepřestane podporovat islámské teroristy na Sinaji a nevydá Káhiře ty, kteří v Gaze pobývají. A to Hamás dosud neudělal.
Situace v Gaze je dnes nejhorší za uplynulých deset let a lepší nebude ani v budoucnu. Palestinská samospráva po mnoha marných pokusech o usmíření přestala doufat, že jí Hamás vládu nad Gazou vrátí, a začala podnikat kroky k jejímu úplnému oddělení od Západního břehu. Dosud do Gazy posílala 40% svého rozpočtu, přestože tam nevládne a předseda Mahmúd Abbás se tam od převratu neodvážil vstoupit. Podle premiéra Ramího Hamdalláha samospráva za posledních deset let na Gazu vynaložila 17 miliard dolarů. Kromě úhrad za elektřinu vyplácí i renty 60 000 bývalých státních zaměstnanců z řad Fatahu, kteří přišli při puči o místo a nedělají nic. Teď jim samospráva snížila výplaty o třetinu a o polovinu zredukovala i částku, kterou hradí Izraeli spotřebu elektřiny v Gaze. Hamásu vzkázala, ať si ji platí sám. Gazané tak nebudou mít elektřinu déle než dvě až čtyři hodiny denně.
Situaci zřejmě ještě víc zhorší přerušení styků Saúdské Arábie, Egypta, Bahrainu a Spojených arabských emirátů s Katarem, jedním z hlavních podporovatelů Hamásu. Katar zaujal místo tradičního sponzora hnutí Íránu, který Hamásu před šesti lety přerušil finanční a vojenskou pomoc za to, že odmítl podpořit syrského prezidenta Bašára Asada. Katar posílal do Gazy miliony dolarů na rekonstrukci, poskytoval útočiště vysoce postaveným členům hnutí, včetně Mišála, a v zimě Gaze vypomohl dvanácti miliony dolarů, když byl ohrožen provoz tamější elektrárny. Saúdská Arábie požaduje, aby Katar přestal podporovat terorismus, zejména Hamás a Muslimské bratrstvo, a další katarská finanční pomoc je tak nejistá. Země už musela vyhostit několik členů ozbrojeného křídla Hamásu, včetně Sáliha Arúrího, jenž má na svědomí řadu krvavých útoků proti Izraeli, včetně vraždy tří izraelských teenagerů v roce 2014, která vedla k letní válce.
Haníja se ale v květnu usmířil s Íránem a ten hnutí obnovil finanční a vojenskou podporu. To může ještě víc zhoršit vztahy Hamásu s Egyptem – jestli dá hnutí Íránu v Gaze větší prostor, Egypťané blokádu ještě přitvrdí. A kdyby se Hamás obrátil k Íránu zády, aby vyhověl Káhiře, ztratí posledního sponzora, který mu zbývá. Nepřízeň Egypta se však prohlubuje – minulý týden si předvolal vedení Hamásu a vyzval je, ať okamžitě předá vládu nad Gazou palestinské samosprávě.
Do nového konfliktu s Izraelem se Hamásu zatím nechce a od skončení toho posledního trestá každého, kdo na izraelské území odpálí raketu. Izrael tak zažívá nejklidnější období za posledních deset roků – podle ministra obrany Avigdora Libermana dokonce od roku 1967. Zatímco v letech 2006–2016 zasáhlo izraelské území 11 000 střel, tedy skoro tisíc ročně, za poslední tři roky jich dopadlo jen zhruba čtyřicet a nikoho nezranily. Hamás se však na další válku připravuje. Doplnil zničené zásoby zbraní, má vyspělejší a účinnější rakety než před rokem 2014 a k tomu 27 000 ozbrojenců, včetně námořního komanda. Také intenzivně hloubí tunely, z nichž jeden objevila v pátek OSN pod dvěma svými školami. Podle saúdských médií hnutí na tunely v posledních třech letech vynaložilo 120 milionů dolarů, které dostalo od arabských států na rekonstrukci Gazy.
Zhoršování humanitární situace se může obrátit proti Izraeli a Hamás nový konflikt vyvolá, až se mu to bude hodit. Avigdor Liberman ale varoval, že v takovém případě armáda Hamás definitivně zničí.
Gita Zbavitelová, ČRo
Hypoteticky: komu by zůstali viset na krku obyvatelé Azy, zmizel-li by Hamas i celá po…. palestinská správa v propadlišti dějin?
Jedno je zcela jisté: že o smetiště zvané Aza v žádném případě Egypt zájem nemá.