Vyhlazovací koncentrační tábor Malý Trostinec vznikl počátkem roku 1942 na území bývalého kolchozu asi 12 kilometrů jihovýchodně od Minsku. Tábor byl označován jako statek SS a zásoboval německé jednotky v Minsku. Původně byl určen pro válečné zajatce, ale postupně sem byli odvlečeni obyvatelé z blízkého okolí a Židé z Minsku. Lesík Blagodovščina nedaleko tábora sloužil jako místo hromadných vražd. Později se vraždilo v lesíku Šaškovka.
Od jara 1942 se tábor stal cílovým místem pro řadu transportů ze střední a západní Evropy. Z Terezína bylo od července do září 1942 vypraveno pět transportů s 4 993 vězni, osvobození se dožilo devět z nich. Přímo z Vídně přijelo 13 500 vězňů. Lidé byli po příjezdu vyhnáni z vlaků a naprostá většina z nich byla buď postřílena, nebo zavražděna v plynových autech. Těla se pálila.
Mezinárodní tým odborníků začal v loňském roce připravovat novou stálou expozici pro Památník Malý Trostinec. Její částí by měly být i fotografie a příběhy zavražděných Židů z Československa. Lidé, kteří chtějí uchovat touto cestou památku svých blízkých či známých, mohou kontaktovat Janu Šplíchalovou ze Židovského muzea v Praze (jana.splichalova@jewishmuseum.cz), která se na obsahu nové expozice podílí.
(V textu je využito informací TI.)