Fenomén Masaryk a českoslovenští Židé. Před 80 lety zemřel prezident T.G.M.
14. září 1937 – 2017
Prezident T. G. Masaryk měl zásadní zásluhy na skutečnosti, že dvě desetiletí československého státu byly pro československé Židy zlatým věkem, který jim umožňoval svobodně se podílet na životě většinové společnosti a zároveň kypěl kreativní silou v utváření židovské identity. I přes vnitřní nejednotnost různých názorových proudů a hnutí, vztahu k náboženství se československé židovstvo ve své naprosté většině sjednotilo kolem osobnosti prezidenta Tomáše G. Masaryka a spojilo svou existenci s budováním státu.
Ještě dnes si potomci ortodoxních Židů z Podkarpatské Rusi, asimilantů z Čech nebo sionistů ze Slovenska pamatují na pozitivní emoce svých předků spojované s „tatíčkem“ Masarykem. Byl to prezident hrdina, který se za hilsneriády dokázal postavit antisemitským stereotypům a rozvášněnému veřejnému mínění. Druhou oblastí Masarykových aktivit, která v širokém mezinárodním kontextu zásadně přispěla k dlouhodobě pozitivním československo-židovským vztahům, byl jeho zájem o sionismus a jeho podpora Židům v Rakousku i jinde, aby byli uznáni jako národnostní skupina. České a židovské „národní hledání“ se v mnohém prolínalo a Masaryk měl u sionistických představitelů respekt. Sionismus byl v jeho pojetí především morálním židovským obrozením, které nevyžadovalo přesídlení do Palestiny. Masaryk byl pro československé Židy přirozeným garantem závazku, že první republika bude i jejich republikou, i když k tomu bylo potřeba řadu překážek. V rámci práva na sebeurčení bylo Československo jedinou zemí v Evropě, která uznávala židovskou národnost.
Na jaře roku 1927 odcestoval Masaryk do Egypta a Palestiny. Jedním z důvodů této výpravy byl jeho zájem o židovskou problematiku a myšlenky sionismu. Pro židovskou Palestinu to tehdy byla úžasná událost. Na počest jeho osmdesátých narozenin byl v Galileji v dubnu 1930 založen Masarykův les. Jméno prvního československého prezidenta nese i řada dalších míst v dnešním Izraeli. Jméno Masaryk se i díky aktivitám jeho syna Jana stalo synonymem pro velmi dobré česko-židovské vtahy, které přečkaly období dvou totalit.
Přečtěte si fejeton „Převrat na vojně“ od spis. J.Kárníka vlastním jménem Josef Svítil.Byl to vojenský doktor za Velké války a přesvědčoval Žida někde Bochnii v Haliči ,spolubojovníka někde od Pardubic také doktora,že v Československu to budou mít Židé lepší jak v R-U,ten už měl tenkrát obavy.Uplynulo dvacet let a byl Protektorát a začaly být uplatńovány říšské protižidovské zákony. Toho všeho se dočkal i Mudr Svítil o tom již nenapsal ani čárku ,jak dopadl jeho přítel doktor Žid z Pardubic. Errare humanum est.