Jak je to s antisemitismem v Česku
Násilné projevy proti židovské komunitě jsou v Česku od roku 1989 ojedinělé. Jednak židovské společenství nedosahuje ani jednoho promile celkové populace, ale především je komunita historicky velmi dobře integrována do české společnosti, což se odráží i ve vysoké míře smíšených manželství, které již před válkou předstovaly v Čechách více než čtvrtinu uzavřených manželství. Více to schytávají hřbitovy a synagogy, ale přesto jde v současné Evropě o projevy, které jsou zcela minimální. Souvisí to se stavem domácí extremistické scény a velmi malou muslimskou komunitou. Jak je to však s latentním antisemitismem? Co si o Židech myslí většinová společnost?
Latentní antisemitismus se velmi rychle vykrystalizuje kolem konkrétního konfliktu v antisemitský projev, když váš soused najednou neví, jak by reagoval a sáhne do své historické výbavy. Nájemník, který platí asi polovinu tržního nájemného napíše izraelskému majiteli, který jej chce zvýšit o 20 %, že pokud to takto půjde dál, tak na domě vyvěsí palestinskou vlajku. Nebo se učitel na škole v nejmenovaném městě, jež je postavena vedle zničeného starého židovského hřbitova, který chtějí židovské organizace důstojně upravit jako místo posledního odpočinku zemřelých, nechá slyšet, že soužití se Židy bylo vždy problematické, že vše nakonec vyřešil až Hitler. V obou případech Židé prosazují své legitimní zájmy, za něž od části „normálních občanů“ sklízí hněv uvolňující antisemitské stereotypy. Česká společnost nepopírá holokaust, zavraždění židovští sousedé jsou nezpochybnitelní, ale problémy někde vznikaly, když se Židé domáhali vrácení svých práv především ke svému majetku. Bylo to v poválečném období, ale i po roce 1989. Ale je to stejné i dnes.
Židovské společenství se nemůže stále opájet iluzí odkazu tolerantního Masarykovského Československa, které i ve své době bylo určitě i dílem PR mladého demokratického státu. Období druhé republiky, okupace a komunismu zanechalo svůj negativní odkaz, který je u nás dobře viditelný i dnes. Ale především tehdejší antisemitismus musel mít své autentické domácí nositele.
Židé moc nevadí, jsou jako Němci. Věřícího žida nechce v rodině třetina Čechů
Od roku 1989 se provádějí různé sociologické průzkumy, které se snaží vztah společnosti k židovské komunitě zachytit. Dlouhodobě pokládanou otázkou agentury STEM je „Jak byste nesl(a), kdybyste měl(a) za souseda Žida“. Postavení Židů je poměrně stabilní, jak je vidět v grafu, a patří k těm žádanějším sousedům. Zpráva STEM z roku 2016 uvádí, že tradičně nejlépe jsou českou veřejností vnímáni Slováci – bezproblémový postoj k nim vyjádřilo 93 % dotázaných. Více než tři čtvrtiny veřejnosti by bez problémů přijaly za souseda Angličana (82 %), Francouze (79 %), Američana (78 %). Mírně nižší podíl lidí by neměl problém žít se sousedem Němcem (73 %). Zhruba dvoutřetinová většina občanů (67 %) by rovněž bez výhrad snesla sousedství s Židy (66 %) a Chorvaty (63 %).
Centrum výzkumů veřejného mínění (CVVM) při Sociologickém ústavu pravidelně zkoumá vztah české veřejnosti k národnostním skupinám žijícím v ČR. I když je správné namítnout, že k židovské národnosti se při sčítání lidu v roce 2011 přihlásilo asi jen 500 lidí, zde jde o pohled dotazovaných. Podle vyjádření CVVM jsou sympatie nebo nesympatie u této skupiny víceméně stabilní jako u sousedů a Židé patří k těm relativně lépe vnímaným národnostním skupinám jako Němci, Maďaří, Řekové, Vietnamci, Bulhaři, u kterých převažují sympatie a neutrální postoj, což je relativně nejvíce zastoupená odpověď. Lidé deklarující dobrou životní úroveň domácnosti pociťují více sympatií, podobně je to u lidí s vyšším vzděláním. Jinak podle CVVM sociodemografické diference nejsou vesměs příliš významné. Zajímavý rozdíl lze najít podle politické afilace, kdy více sympatií nalezneme u lidí řadících se na pravici.
Je samozřejmě otázka, zda je toto relativně dobré postavení dobrou či špatnou zprávou. Vždyť programová českožidovská asimilace započala před 140 lety, a i dnešní většinové národnostní vnímání členů židovských komunit je většinově české, podle čehož by i vnímání českých Ž/židů českou společností mělo být asi blíže Slovákům.
Výsledky CVVM z roku 2017 ukazují podobné výsledky, ale je k dispozici publikované členění výsledků např. podle věku respondentů. Zde je patrné, že mladší populace v mnohem větší míře vnímá Židy jako nesympatické. Bude proto potřeba prověřit, zda jde o skutečně jinou míru sympatií nebo jde jen o větší upřímnost mladších respondetů.
| Sympatie k Židům podle věku respondentů | |||||||||||||||||||||||||
|
Zdroj: Naše společnost, CVVM březen 2017
V roce 2010 byl zveřejněn průzkum společnosti Factum Invenio. Mít za souseda Izraelce by vadilo dvěma z pěti Čechů, žid by vadil 18 procent lidí. Rozdíly ve vnímání židů a Izraelců byly podle autorů průzkumu zřejmě dány pocitem české veřejnosti, že židé byli dlouhá staletí integrální součástí společnosti. Tomu nasvědčuje i to, že Izraelce jako rodinného příslušníka by nechtělo 60 % dotazovaných, žida (dle víry) asi třetina lidí. Průzkum také zkoumal postoje české společnosti k dědictví židovské kultury. U téměř 70 % lidí se ukázaly jako pozitivní. U vnímání izraelské kultury je to 53 % kladných postojů.
Vy Židi si to vždycky umíte zařídit
Předchůdce CVVM v letech 1991 a 1999 zkoumal podrobněji postoje k židovské komunitě. Více než 90 % veřejnosti nevidělo v roce 1999 rozdíl mezi ostatními lidmi a Židy a rovněž odsuzuje jejich pronásledování v období druhé světové války. 2 % souhlasila s tezí, že je v průběhu války potkalo to, co si zasloužili. „Nicméně stereotyp s negativním zabarvením schopnosti přizpůsobit se, se stále uplatňuje u značné částí občanu (71 %). Zejména při posuzování ukrutností vůči Židům ve válečných letech je část mladé generace do 19 let méně informovaná. K výroku, že Židy potkalo v letech 1938–1945, co si zasloužili, se nedokázalo vyjádřit 23 % mladých do 19 let. O něco větší antisemitismus než jinde, se objevuje na jižní Moravě. 8 % dotázaných nesouhlasilo s výrokem, že Židé jsou stejní lidé jako ostatní. S tím, že krutosti spáchané na Židech v období války byly trestuhodné, se neztotožnilo 6 % dotázaných ve veku 45–59 let a 6 % vysokoškolsky vzdělaných,“ stojí ve zprávě z průzkumu IVVM z roku 1999.
V průběhu let 1991 a 1999 se objevily některé pozitivní trendy. O několik procent se rozšířilo mínění, že Židé se neodlišují od ostatních a rovněž se zvýšil souhlas s trestuhodností zločinů spáchaných na Židech za války. S tím poklesl souhlas s názorem o spravedlivém trestu pro Židy v období válečných let. Jenom stereotyp o schopnostech Židu slušně se zajistit, se prakticky nezměnil. Změnilo se ale skutečně myšlení společnosti nebo jde jen o větší cenzuru názorů při dotazníkovém šetření?
Proč něco odkrývat
Má nějaký smysl studovat latentní antisemitismus? Není to jen téma pro akademiky? Historická zkušenost nás učí, že „dobří sousedé“ se dokáží velmi rychle proměnit v „nebezpečné sousedy“, pokud mají to správné politické vedení. Je potřeba mít jen ten správný konflikt, kolem něhož vše může začít krystalizovat. Skrytý antisemitismus má svá regionální specifika, kterým je rovněž třeba rozumět.
Celý problém si zaslouží i proaktivní přístup židovských organizací, které by měly cíleně močály protižidovských stereotypů vysoušet. Jistě je základem vzdělávání a výchova, ale i budování strategických partnerství a aktivní podpora naší demokratické státnosti.
