Gita Zbavitelová o polské spoluvině a novém zákoně
Polsko nedávno přijalo zákon, který stanoví tříletý trest vězení pro každého, kdo by „veřejně a v rozporu s fakty tvrdil, že polský národ či Polská republika jsou odpovědní za nacistické zločiny Třetí říše“. Vágnost formulace vyvolala zejména protesty Izraele, který se obává, že zákon potlačí svobodu projevu a povede k zamlčování pravdy. Ne všichni Poláci totiž stáli stranou, když nacisté Židy vraždili. Polský historik Szymon Datner už v roce 1970 odhadl, že Poláci za války zabili až 200 000 Židů, píše izraelský server Times of Israel. Předávali je Němcům, když se snažili utéct z transportů a táborů, udávali je, když se skrývali, a někdy je i sami vraždili. Datner odhadl, že z 250 000 Židů, kteří se pokusili Němcům v okupovaném Polsku v letech 1942 až 1945 uniknout, jich přežilo nanejvýš 16%.
Je ovšem rovněž třeba zdůraznit, že mnoho Poláků Židům pomáhalo. Památník obětem holokaustu Jad Vašem v Jeruzalémě poctil titulem Spravedlivý mezi národy přes 6700 Poláků, kteří zachránili židovské životy. Je to víc, než má kterákoli jiná země. Polsko však má i svou stinnou stránku a vědci, kteří se ji snaží odkrýt, jsou v zemi terčem ostré kritiky. Podle historiků mnoho Poláků Židy udávalo, vyhledávalo v úkrytech, vydíralo a aktivně se účastnilo plenění jejich majetku. Nejznámější je masakr stovek Židů, které v roce 1941 zamkli obyvatelé vesnice Jedwabne v hořící stodole. To ale nebyla jediná taková událost, upozorňuje Chava Dreifusová, ředitelka Oddělení holokaustu v Polsku v památníku Jad Vašem.
K pogromům došlo v Polsku i po válce. Nejznámější je incident v městě Kielce, kde Poláci v roce 1946 povraždili čtyřicet Židů, kteří přežili holokaust, a čtyřicet zranili. Stovky dalších zahynuly po osvobození Polska na dalších místech v zemi, zdůrazňuje Dreifusová. Proč? Důvodem nebyl jen antisemitismus, ale i touha po majetku, strach, spory nebo pomsta. V roce 2001 se polský prezident Aleksander Kwaśniewski Židům jménem Polska omluvil za masakr v Jedwabnem. Když se však televize o třináct let později ptala na tuto událost současné ministryně školství Anny Zalewské, prohlásila, že to byl jen „prezidentův názor“.
Podle ředitelky Dreifusové je jedním ze smutných výsledků debaty o nové polské legislativě vládní strany Právo a spravedlnost vzestup antisemitských projevů, které byly v Polsku po určitou dobu tlumené. Přestože za druhé světové války zahynulo 90% polských Židů, Poláci jsou dnes přesvědčeni, že trpěli buď stejně, nebo ještě víc než oni, poukazuje na průzkumy veřejného mínění polský historik Jan Grabowski z univerzity v kanadské Ottawě. Podle vědců zkoumajících holokaust je jistě chvályhodné nazývat věci pravým jménem a upozorňovat, že Osvětim nebyl „polský tábor smrti“, ale německý vyhlazovací tábor v okupovaném Polsku. Důsledky znění nového zákona však mohou být nedozírné. Grabowski je přesvědčen, že legislativa zmrazí debatu o holokaustu i jeho výzkum.
Polsko po roztržce s Izraelem vyjádřilo přání vyslat do země vládní delegaci, která by zákon vysvětlila. Izraelské ministerstvo zahraničí mu ale vzkázalo, že s polskou vládou nebude jednat, dokud zákon nenovelizuje, dodává Times of Israel.
Tento týden pak předseda polského Senátu Stanislaw Karczewski poslal dopis zahraničním polským organizacím, v němž vyzývá jejich členy, aby polským ambasádám hlásili jakékoli „náznaky protipolských nálad“ nebo „výroky či názory, které by poškozovaly dobré jméno Polska“, dodává agentura AP. Na dopis reagovala izraelská poslankyně Revital Svidová, která naopak vyzvala Izraelce, aby polskému velvyslanectví v Izraeli sdělili své dojmy ze spoluúčasti Poláků na holokaustu.
Gita Zbavitelová pro Český rozhlas Plus, Svět ve 20 minutách
