Angela Merkelová zase kancléřkou velké koalice. Co bude jinak?
V Německu se po pěti a půl měsících od voleb konečně dočkali vlády. Parlamentní volby se konaly 24.září. Vyhrály je sice tradiční politické strany CDU/CSU a SPD, ale oproti minulým výsledkům utrpěly citelné ztráty. Řada voličů přeběhla k pravicově populistické Alternativě pro Německo (AfD), která se s 12,6 % hlasů stala třetí nejsilnější stranou ve sněmovně. Ve velké většině byla důvodem úspěchu AfD politika kancléřky Angely Merkelové ve věci nekontrolovaného přílivu migrantů, z nichž velká část nesplňovala podmínky pro poskytnutí azylu.
Vzhledem k tomu, že předseda sociálních demokratů Martin Schulz večer po oznámení předběžných volebních výsledků řekl, že jeho strana končí spolupráci s CDU/CSU a bude v opozici, přicházela v úvahu jen vláda koalice „Jamaika“ – CDU/CSU, FDP a Zelené. Spolupráci s AfD ostatní strany v parlamentu odmítají.
Obtížná jednání nemohla skončit jinak než krachem. Názorové rozdíly mezi liberály z FDP a Zelenými byly tak velké, že předseda žlutých Christian Lindner dne 20. listopadu řekl, že FDP z jednání vystupuje. Odůvodnil to slovy „lepší žádná vláda než špatná vláda“.
Po ztroskotání „Jamaiky“ se Angela Merkelová obrátila na SPD, aby s CDU a CSU jednala o vytvoření vlády velké koalice. Martin Schulz to ale odmítl. V tomto okamžiku zasáhl spolkový prezident Frank-Walter Steinmeier a přesvědčil vedení SPD, aby s Merkelovou jednalo, což se stalo. Nakonec SPD vybojovala pro sebe důležitá ministerstva financí, zahraničí a spravedlnosti. V SPD následovalo hlasování všech 430 tisíc členů. Z těch se hlasování zúčastnilo 78 % členů, pro vytvoření vlády velké koalice se vyslovilo 66 % hlasujících. Proti byla především organizace mladých sociálních demokratů JUSO.
Ministrem vnitra bude Horst Seehofer z bavorské CSU, ministrem zahraničí bývalý ministr spravedlnosti Heiko Maas a ministrem financí Olaf Scholz, oba z SPD. Ve vládě není ani Martin Schulz, který několikrát změnil názor na vytvoření koalice z ANO na NE a obráceně a který se dokonce se chtěl stát ministrem zahraničních místo Sigmara Gabriela. Ten též ve vládě chybí. Jemu je vytýkáno, a to oprávněně, že je nevypočitatelný. Některá důležitá rozhodnutí v minulosti provedl sám bez konzultací s kancléřkou.
Podle našeho názoru je rozhodnutí, aby tito soudruzi (v SPD je zvykem oslovení soudruhu, soudružko) ve vládě nebyli, správné. Rozhodně jsme zvědaví na první kroky nové vlády jak ve vnitřní, tak i zahraniční politice. Zvláště bude důležité sledovat, jaké kroky podnikne nová vláda v boji proti vzrůstajícímu a též importovanému antisemitismu.
