Novinky ze života komunity

Jihlavská vzpomínka na tragickou noc z 8. na 9. března 1944

Pěvecký sbor Foerster Sokola Jihlava zazpíval Hatikvu, Šma Israel, Šalom alejchem a českou hymnu

Na řadě míst po celé republice se ve čtvrtek 8. března probíhal již 6. ročník vzpomínky na největší hromadnou vraždu československých občanů v novodobých dějinách.  I v Jihlavě se konala připomínka 3 792 obětí vyvraždění tzv. terezínského rodinného tábora v Osvětimi-Březince. Známý jihlavský archivář Ladislav Vilímek při té příležitosti pronesl dojemný projev, kterým zavzpomínal na dvě z mnoha jihlavských židovských rodin. Pěvecký sbor Foerster Sokola Jihlava zazpíval Hatikvu, Šma Israel, Šalom alejchem a českou hymnu.

 

Projev Ladislava Vilímka

„Napadlo mě v tomto smutném okamžiku připomenout vedle krátké historie židovské komunity v Jihlavě i tragický osud některých židovských matek.

Vilém a Marta Böhmovi měli tři dcery, Hanu, Nelly a Zuzanu, bydleli v dnešní Mahlerově ulici. Hned na začátku okupace byl pan Böhm v hledáčku gestapa. Šlo jistě o arizaci jeho velkoobchodu s kůžemi. Nátlak byl tak veliký, že pan Böhm řešil situaci sebevraždou ve svém domě, večer, dne 19. dubna 1939. Pro matku s dětmi to byla jistě obrovská tragedie. Jeho pohřeb se konal na zdejším židovském hřbitově, ale už mimo obřadní síň, neboť ta byla v noci ze 7. na 8. dubna 1939 vypálena. I pohřeb už byl mimořádnou událostí. A navíc, jeho hrob byl opatřen mramorovou náhrobní deskou se jménem a daty, kterou zhotovil židovský kameník Ignaz Stein z Batelova. Byl to poslední náhrobek umístěný na hrob za protektorátu. Další pohřby se konaly jen velmi tiše a pak dokonce bez rabína, který byl v září 1939 zatčen gestapem. Těch hrobů bez náhrobků jsou asi dvě desítky. Co následovalo v rodině Böhmových dále? Dcera Zuzana byla vybrána spolkem Blauweiss k vycestování části židovské mládeže do Dánska, což se v závěru roku 1939 stalo. Pak v Jihlavě nastalo vystěhovávání židovských rodin do okolních měst a vesnic. Paní Böhmová s dvěma dcerami byla vystěhována do Třeště. Tady čekaly až do 16. května 1942, kdy byly odvezeny do sběrného střediska pro židovské obyvatele Oberlandratu Iglau v Třebíči a následně odjely 18. května 1942 transportem Av do Terezína. Nezůstaly tam dlouho, už počátkem října 1942 byly naloženy do dobytčích vagónů a transportovány do koncentráku v Treblince, kde byly matka s oběma dcerami zavražděny. Co všechno musela matka Marta po celý ten čas prožívat, nelze si ani domyslet…

Další vzpomínku bych chtěl věnovat rodině rabína Dr. Arnolda Grünfelda. Ta prožívala nejen vypálení synagogy z 29. na 30. března 1939, neboť bydlela v nedalekém domě v dnešní Benešově ulici, kde navíc byly všechny židovské obchody popsány hanlivými hesly a výlohy vytlučeny německými fanatiky. Rodina byla nepochybně sledována gestapem, a tak se rozhodla umožnit dceři Editě vycestování do Palestiny. Nebyla to jistě levná záležitost, ale údajně ji finančně podpořila celá židovská obec v Jihlavě. Manželka a matka paní Selma Grünfeldová pak prožila dvě smutná dramata: rozloučení s dcerou a rozloučení s manželem, který byl v září 1939 zatčen gestapem jako rukojmí a spolu s dvěma tisíci různých osobností z celého protektorátu zavlečen do Dachau. Manželku pak čekalo vystěhování z Jihlavy do Prahy. Po nějaké době se všichni rukojmí vrátili domů, ale rabín Grünfeld putoval do dalších koncentračních táborů, a nakonec dojel až do ústavu eutanázie do Pirny u Drážďan. Tady byl 19. července 1941 zavražděn v plynové komoře spolu s další třicítkou spoluvězňů, a to cyklonem B. Byla to jakási zkouška, na základě které se pak rozběhla výroba smrtonosného plynu pro všechny plynové komory v nacistických koncentračních táborech. Urna s popelem rabína Grünfelda byla doručena jeho manželce na pražskou adresu, a ta ji ještě stačila uložit do hrobu na židovském hřbitově na Olšanech. Paní Grünfeldovou pak v září 1942 čekal transport do Terezína a v říjnu 1944 do Osvětimi, kde se dočkala osvobození. Byť s podlomeným zdravím, navštívila provdanou dceru Editu v Palestině, ale navrátila se zpět do Prahy, kde svoji nelehkou životní pouť skončila v roce 1950. Byla pohřbena do rodinného hrobu vedle manžela. S dcerou Editou, provdanou Freudovou jsem si krátce dopisoval, žel, k našemu setkání už nedošlo, v roce 1999 zemřela. Byla matkou tří dětí a její manžel Efraim byl překladatelem.

Stojíme na místě bývalé židovské synagogy, postavené v r. 1863. Nebyla však první, židé do Jihlavy přišli už na začátku 14. století, usadili se převážně v ulici, která dostala po nich jméno a dodnes se nazývá Židovská. Na rohu Židovské a dnešní Mrštíkovy ulice si postavili synagogu. V polovině 15. století však byli z Jihlavy vyhnáni – nesměli ji ani navštěvovat, a usadili se v okolních obcích. První jihlavská synagoga byla  proměněna na útulek pro chudé, pak se stala katolickou kaplí, v 19. stol. byla přebudována na hostinec a obytný dům, a nakonec bylo celé místo aplanováno spolu s velkou částí Židovské ulice. V 17. století se poměry změnily – městská rada si uvědomila, že židé jsou pro Jihlavu velkým přínosem a dovolila jim obchodovat na trzích. Z pěti jihlavských bran však mohli vcházet do města jen jedinou – bránou Matky Boží, a na noc museli opustit město. V závěru 18. století se Židům podařilo získat dům na tzv. Panenském předměstí, v dnešní Žižkově ulici, kde si zřídili nejen vlastní židovskou kuchyni s noclehárnou, ale také první novodobou modlitebnu. Sloužila jim až do postavení nové, druhé synagogy.

Jihlava byla převážně německá a nestála o to, aby se tu židé usídlili trvale. Situace se pozvolna začala měnit až po r. 1848. R. 1860 sem přišlo 630 židů, kteří se usadili kolem náměstí a v přilehlých ulicích. V říjnu téhož roku se přistěhovala i rodina Bernarda Mahlera s tříměsíčním Gustavem, budoucím velkým skladatelem. Zároveň sem přichází první jihlavský rabín, Dr. Joachim Jakob Unger (1826-1912), původem ze slovenského Humenného, vzdělaný člověk vynikajících kvalit, který v Jihlavě prožil celý život a zasloužil se nejen o rozvoj židovské komunity. Jeho zásluhou byla r. 1863 vybudována synagoga v dnešní Benešově ulici a r. 1869 založen židovský hřbitov, tehdy za městem. Na hřbitově je 1340 hrobů, je zde pohřben i rabín Unger s manželkou nebo rodiče a sourozenci Gustava Mahlera. V noci na 30. března 1939 byla synagoga vypálena, zakrátko i obřadní síň hřbitova.“

Sdílet:

Comments are closed.

Powered by WordPress | Designed by Elegant Themes
WP Twitter Auto Publish Powered By : XYZScripts.com