S Pavlem Fischerem o české společnosti a prezidentských volbách
Pavel Fischer se rozhodl v politice zůstat
„Lidé mají pocit, že nemají dovolání nebo že na běh věcí nemají vliv. Ještě sice chodí k volbám, ale hlasují vlastně protestně. Z politiky se stala technologie moci, a to se lidem nezdá,“ říká o pocitu odcizení v české společnosti Pavel Fischer, který po relativně úspěšném výsledku v prezidentských volbách usiluje o místo v Senátu za Prahu 12.
V lednových prezidentských volbách jste byl největším překvapením, když jste se umístil na třetím místě. Taky vás to překvapilo, nebo jste čekal ještě lepší výsledek?
Já mám překvapení rád. Šel jsem do voleb s tím, že chci postoupit do druhého kola. Se třetím místem jsem byl nakonec spokojen. Pro mne bylo hlavně důležité, že se mi podařilo do prezidentské debaty vnést témata, která mi tam zpočátku chyběla, a která také oslovila moje voliče.
Jaká témata to byla?
Především jsem nabídl zkušenost z praktické politiky, z práce v kanceláři prezidenta, ale také otázky evropské spolupráce nebo bezpečnosti a obrany či zahraniční politiky.
V rámci kampaně jste navštívil řadu míst a účastnil se mnoha debat. Co jste se dozvěděl o stavu naší společnosti?
Setkal jsem se s mnoha otázkami, s očekáváním i nadějí na změny. Pochopil jsem, že pro lidi se politika stává příliš složitou, nejen ta národní, ale hlavně evropská a mezinárodní. Překvapilo mne také, kolik lidí má zájem pomoci nějaké pozitivní změně v naší společnosti, novému stylu politiky. Ale také jsem u některých vnímal pocit odcizení a obavy z budoucnosti.
Jaké jsou kořeny tohoto odcizení? Čeho se lidé nejvíce bojí?
Mají pocit, že nemají dovolání nebo že na běh věcí nemají vliv. Ještě sice chodí k volbám, ale hlasují vlastně protestně. Z politiky se stala technologie moci, a to se lidem nezdá. Kořeny toho odcizení neleží jen v politice, samozřejmě. Hledal bych je v tom, jak jsme začali chápat reformu naší země. Pozornost se tu soustředila na hospodářské otázky jakoby otázky solidarity, kultury, nebo vzdělání byly, řečeno s marxisty, jakousi „nadstavbou“. Zapomněli jsme na to, že člověk je tvor společenský, že potřebuje vytvářet pospolitost a někam patřit.
Může s tím něco udělat politik?
Do jisté míry to může ovlivnit každý, kdo má možnost veřejně promlouvat. Tedy i politik.
Co jste se dozvěděl během kampaně o sobě?
Že jsem dokázal vzbudit očekávání, které vnímám jako závazek.
Jak na kampaň reagovala rodina? Nepřinášela nejbližším nechtěné problémy?
O kandidatuře jsme doma mluvili celé roky, takže jsme si na tu myšlenku zvykali postupně. Jenže není totéž o něčem mluvit a něco tak zásadního nakonec udělat. Bez podpory své velké rodiny, mých rodičů, sourozenců, mé ženy Kláry a mých dětí bych ale dnes nebyl tam, kde jsem. Jsem jim za to velmi vděčný.
Co dnes nejvíce trápí český venkov a malá města?
Napětí, které se vytvořilo mezi prosperujícími a méně rozvinutými regiony, je nutno co nejdřív a razantně řešit. Ta situace vystavuje smutné vysvědčení práci českých vlád za celá desetiletí. Konkrétně vidím vážné úkoly v oblasti infrastruktury, dopravy, dostupnosti lékařské péče, v sociální oblasti, v pomoci seniorům nebo mladým rodinám.
Pracoval jste řadu let v týmu prezidenta Havla. Napadlo vás někdy, jak by asi reagoval na současná témata a náladu ve společnosti?
Po dobu kampaně jsem často v duchu vedl rozhovor právě s ním. Mnohé otázky, na které hledal odpověď, totiž neztratily nic ze své aktuálnosti. Otázka nenávisti a ochoty k porozumění. Otázka, jakou tvář má naše země mít – má to být území pokryté výrobními halami, nebo kulturní krajina…? Tu politickou a duchovní krajinu Václav Havel svými myšlenkami dlouho kypřil. Je na nás, abychom ji nenechali ladem.
Svou kandidaturou jste vstoupil do politiky. Kam se vydáte nyní?
Připravuji se na volby do Senátu. Chystám i na další kroky ve veřejném prostoru.
Je moc dobře, že se Pavel Fischer rozhodl pro další politické angažmá. Ve volební kampani prokázal podrobné znalosti a hluboké pochopení zahraniční a zejména evropské politiky, což momentálně není u našich politiků úplně obvyklé – bohužel. Prostě má jasno, oč dnes běží. Byla by škoda, kdyby to neměl možnost v aktivní politice uplatnit – v zájmu dalšího příznivého vývoje naší země.
Je zvláštní,že p.Fischer dokázal zvítězit v Nové Vsi/ZR/,je to silně katolická obec.Poněkud jsem se zarazil ,když plédoval pro Slovensko,že je před námi.Takto nejedná prof. diplomat.Když si vyhodnotím jeho postoje,tak je to obdoba K. Schwarzenberga a to je minulost.Senátní volby budou pro neúspěšné prez. kandidáty ta pravá zkouška ohněm.To,že zvítězil M.Zeman je výsledek ,který musí respektovat i poražení.Není to nic jednoduchého,ale tak rozhodl lid.Stále platí „vox populi,vox Dei.“