Ronald Lauder: Rány, které si Izrael zasadil sám
Ben Gurion vyhlašuje 14. května 1948 nezávislost Státu Izrael, Wikipedia
Čtrnáctého května uplyne 70 let od vyhlášení nezávislého Státu Izrael, třebaže jeho občané letos oslavili den nezávislosti (hebrejsky Jom ha-acmaˈut) v souladu se židovským kalendářem již 18. a 19. dubna. Významné výročí přimělo prezidenta Světového židovského kongresu Ronalda Laudera ke značně kritickému zamyšlení o současné situaci židovského státu, jež uveřejnil na stránkách deníku The New York Times. Pro naše čtenáře je přinášíme v českém překladu:
Blíží se 70. výročí založení Státu Izrael. Proměna zranitelného židovského státu mého dětství v silnou a prosperující zemi dneška mě naplňuje hrdostí. Jako prezident Světového židovského kongresu věřím, že pro identitu každého Žida je Izrael zcela zásadním prvkem, a pro mě osobně je druhým domovem. Ale dnes mám starost o budoucnost země, již mám tak rád.
Pravda, izraelská armáda je mocnější než jakákoliv jiná na Blízkém Východě. A ano, ekonomická síla Izraele je známá na celém světě: izraelské technologie, inovace, podnikatelský duch jsou oceňovány v Číně, Indii i v Silicon Valley. Avšak židovský demokratický stát čelí dvěma vážným hrozbám, jež, myslím, mohou otřást jeho samotnou existencí.
První hrozbou je možnost selhání dvoustátního řešení (řešení izraelsko-palestinského konfliktu vznikem dvou států – izraelského a palestinského, pozn. red.). Jsem konzervativec a republikán, stranu Likud podporuji od osmdesátých let 20. století. Skutečností však je, že mezi řekou Jordánem a Středozemním mořem žije 13 milionů lidí; téměř polovinu z nich tvoří Palestinci.
Budou-li současné trendy pokračovat, stane Izrael tváří v tvář neúprosné volbě: má Palestincům udělit plná práva a přijít tím o svou povahu výlučně židovského státu, nebo jim má práva upřít a pozbýt tím charakteru demokracie? Jedinou možnost, jak odvrátit oba nepřijatelné výsledky, představuje je řešení v podobě vzniku dvou států.
Prezident Trump a členové jeho tým jsou odhodláni usilovat o mír na Blízkém východě. Arabské státy, jako Egypt, Jordánsko, Saudská Arábie a Spojené Arabské Emiráty jsou dnes Izraeli nakloněny víc než kdykoliv v minulosti. A na rozdíl od mediálních zpráv jsou vrcholoví palestinští představitelé připraveni k okamžitému zahájení přímých jednání, jak mi sami řekli. Ovšem někteří Izraelci a Palestinci prosazují iniciativy, které tuto šanci hatí.
Palestinské podněcování a zatvrzelost jsou destruktivní. Neméně destruktivní jsou plány záborů území protlačované pravicí a rozsáhlá výstavba židovských osad překračující dělící linii. Na Západním břehu v uplynulých letech rostly a expandovaly osady na územích, která se pravděpodobně stanou součástí palestinského státu ať už bude zakotven v jakékoliv dohodě, k níž jednoho dne dojde. Úzkoprsá izraelská politika tak vytváří nevratnou realitu jednoho státu.
Druhou hrozbou je kapitulace Izraele před náboženskými extremisty a prohlubující se roztrpčenost židovské diaspory. Ultraortodoxní Izraelci, kteří mají pod kontrolou rituální život a svatá místa státu, neakceptují většinu Židů žijících mimo Izrael. Sedm z osmi milionů Židů v Severní Americe, Evropě, Jižní Americe, Africe a Austrálii se hlásí k moderní ortodoxii, konzervativnímu či reformnímu judaismu, nebo jsou sekulární. Zejména v posledních několika letech mnozí z nich začínají pociťovat, jak se k nim národ, který podporují politicky, finančně a duchovně, obrací zády.
Židovský stát se odcizil velké části židovského národa, protože se podřizuje tlaku, jenž v Izraeli vyvíjí menšina. Tato krize je obzvlášť výrazná mezi příslušníky mladé generace, kteří jsou převážně sekulární. Rostoucí počet židovských mileniálů – zejména v USA – se od Izraele distancuje, protože jeho politiku shledávají v rozporu se svými hodnotami. Vyústění tohoto procesu nepřekvapí: asimilace, odcizení a závažná eroze sounáležitosti mezi židovskou komunitou a židovskou domovinou.
V uplynulých desetiletích jsem navštívil židovské komunity ve více než 40 zemích. Členové každé z nich vyjádřili starosti a obavy z budoucnosti Izraele a jeho vztahu se židovskou diasporou. Mnoho neortodoxních Židů, včetně mě, má za to, že šíření státem vynucované religiozity proměňuje moderní, liberální izraelský národ v polo teokratický. Velká většina Židů na celém světě neakceptuje vylučování žen z určitých náboženských praktik, přísné zákony konverze nebo zákaz rovnostářských modliteb u Západní zdi. Jsou zděšení, že se Izrael odklání od humanistické vize Theodora Herzla a nabývá charakter, jenž neodpovídá hodnotám, z nichž se zrodil, ani duchu 21. století.
Vedení židovského světa vždy ctilo rozhodnutí izraelského voliče a konalo v souladu s demokraticky zvolenou izraelskou vládou. Jsem si rovněž dobře vědom, že se Izraelci nacházejí v prvních liniích, obětují se, dnes a denně riskují své životy, aby Židé na celém světě přežili a prosperovali. Jsem jejich věčným dlužníkem.
Ale někdy si loajálnost žádá přítele, který promluví a vysloví i nepříjemnou pravdu. A pravda je, že přízrak řešení v podobě jednoho státu a zvětšující se trhlina mezi Izraelem a diasporou ohrožují budoucnost země, kterou mám tak nesmírně rád.
Stojíme na rozcestí. Rozhodnutí, která Izrael v nadcházejících letech učiní, předznamenají osud našeho jediného a jedinečného židovského státu – a jednotu našeho lidu. Musíme změnit směr. Musíme prosadit dvoustátní řešení a nalézt společné východisko, abychom zajistili úspěch našeho národa.
