S izraelským politologem nejen o přesunu velvyslanectví USA do Jeruzaléma
Prof. Menachem Klein, zdroj: Bar-Ilan University
V souvislosti s přesunem velvyslanectví USA v Izraeli do Jeruzaléma přinesl deník Die Welt rozhovor s předním izraelským politologem Menachemem Kleinem. Profesor Klein v něm vysvětluje, proč považuje přemístění americké ambasády za chybu, v čem vidí řešení problému hlavního města Židů a Palestinců a proč se obává, že to všechno skončí velkým třeskem. Hlavní části rozhovoru přinášíme v českém překladu:
M.K.: Rozhodnutí USA uznat Jeruzalém jako hlavní město a potažmo přesunout ambasádu do Jeruzaléma zasadilo smrtelnou ránu politickému procesu vyjednávání.
WELT: Ale ten byl přece mrtev již předtím.
M.K.: Mrtev možná byl, ale nebyl ještě pohřben. Nyní je skutečně pohřben. (…) Uznáním se definitivně něco změnilo. Na rozdíl od toho, jak celou věc podávala izraelská vláda, aktuální protesty nevyvolal Hamás. Páteční demonstrace na hranici byly původně iniciovány různými občanskými skupinami. Hamás sice poskytl logistiku, ale velmi mazaně rozhodl, že se neobjeví vlajky Hamásu, ale pouze palestinská národní vlajka. Hamás klade důraz na to, aby to bylo vnímáno jako nenásilné, všeobjímající národní hnutí (…) Změnil strategii a nyní razí linii, kterou schvaluje i prezident a předseda Fatahu Mahmud Abbás. Rozdíl je v tom, že pro Abbase znemaná „nenásilí“ cestu institucemi s cílem dosáhnout uznání Palestiny v parlamentech a v OSN. V tomto případě ale Hamás poprvé podporuje občanské hnutí a Abbas to nemůže seriózně kritizovat. Je to jakási nová jednota Palestinců. Zda vydrží, zda se tohle hnutí ještě zvětší, ovšem neví nikdo. Bude to záviset i na izraelské reakci. Někdy je to právě ona tvrdá izraelská reakce, která vede k eskalaci. (rozhovor byl pořízen den před přesunem ambasády USA, pozn. red.). Situace je velmi neklidná a napjatá, ale palestinská občanská společnost se již dávno nejevila tak sjednocená.
WELT: Mohlo by Trumpovo rozhodnutí přesunout ambasádu přispět k tomu, že Palestinci překonají svůj rozkol?
M.K.: Je to možné, protože pro Palestince je Jeruzalém téma identity – přesně tak, jako i pro Izraelce. Mají teď pocit, že o Jeruzalém opět přicházejí.
WELT: Považujete za možné, že Palestinci a Izraelci budou městu ještě někdy vládnout spolu, ale odděleně? Rozdělené město dvou oddělených států?
M.K.: Ano, myslím, že to možné je. Jeruzalém je dnes etnicky i nábožensky rozpolcen. O šabatu je jedna část města uzavřená, v té druhé se pracuje. Jsou tam dva oddělené systémy autobusové dopravy, dva rozdílné jazyky. Téměř 40 % obyvatel Jeruzaléma jsou Palestinci. Ale moc sdílena není. Izrael rozhoduje i o druhé etnické skupině. Palestinci nemají plná občanská práva, mají pouze trvalé právo pobytu. A nemají právo účastnit se voleb do Knessetu. Žijí pod izraelskou vládou, která rozhoduje o jejich osudu. Mohou volit v Ramalláhu, ale pravomoci Ramalláhu se nevztahují na jejich obec.
WELT: Vidíte nějakou perspektivu pro řešení?
M.K.: Není lepší cesty než rozdělit město na dvě oddělené jednotky a poté je učinit otevřeným. Jak, to teprve musíme zjistit. Podílel jsem se na ženevské iniciativě a předložili jsme velmi podrobný plán fyzického a praktického rozdělení města. Koncepci mezičasem vzala palestinská autonomní vláda v Ramalláhu za svou: město, které je rozdělené na dvě svrchované poloviny, ale současně zůstane otevřené. Proto bychom měli velmi bedlivě sledovat jednání o Brexitu abychom viděli, jaké řešení bude nalezeno pro irskou hranici.
WELT: Ale každé řešení by muselo předpokládat, že Izrael bude svou bezpečnost považovat za zajištěnou.
M.K.: Ideální řešení neexistuje. Každá alternativa vytváří problémy. Nový rajský Blízký východ nevznikne. Ani nebeský Jeruzalém. Otázkou je, které řešení vytváří problémů nejméně. A za druhé, jak dlouho dokáže Jeruzalém stávající situaci ještě unést. John Kerry to ve svém rozlučkovém projevu vyjádřil takto: V Jeruzalémě, ale i na Západním břehu, platí zásada: odděleně, ale ne rovně. Zásada rasové segregace v USA alespoň zněla: separate but equal. Kerry na to poukázal. Jiní tomu říkají apartheid nebo mini-apartheid. Tato situace, kdy Izrael rozhoduje o jiném kolektivu a tento kolektiv má méně práv, je dlouhodobě neudržitelná. Máme-li za to, že to není správné a že město je městem hraničním, jež tímto konfliktem trpí, pak proti tomu musíme něco podniknout.
WELT: Jak ovlivňuje několik desetiletí trvající napětí obyvatele?
M.K.: Jeruzalém není normální město, je městem hraničním. Možná ani nikdy normální být nemůže, protože je svatým městem, ale v současnosti je Jeruzalém bitevním polem, kde se oba kolektivy střetávají. Město to ničí. Proto stále více Izraelců Jeruzalém opouští. 4000 až 8000 ročně. Jeruzalém prostě Izraelce odpuzuje, protože již není městem hodným života.
WELT: Jaké skupiny opouštějí město, jsou to spíše liberálně smýšlející lidé?
M.K.: Ne, jde to napříč všemi skupinami: Liberální jej opouštějí, protože město je pro ně příliš extrémní z hlediska náboženského. Ultraortodoxní odcházejí, protože se stalo velmi drahým, národně-religiózní odcházejí, protože v osadách mohou stavět větší domy; každý má k odchodu svůj vlastní důvod. Jeruzalém je chudé město, jsou tam jen nízké příjmy. Třetinu obyvatel tvoří ultraortodoxní Židé, více než třetinu Palestinci, to je obtížná konstelace. V zájmu města potřebujeme situaci změnit.
WELT: A jak toho dosáhnout?
M.K.: Máme volbu mezi špatnými řešeními. Ale když uznáme, že i přítomnost je špatná, můžeme utvářet budoucnost, která bude méně špatná. Bude-li existovat politická shoda, která bude počítat s Jeruzalémem jako s otevřeným městem v podobě dvou oddělených hlavních měst, mohlo by se napětí snížit. Město je toho času ve velkém napětí, pozná se to na neverbální komunikaci lidí, v Tel Avivu se cítíte hned mnohem uvolněněji. Jeruzalém je těžký a vystresovaný, i bez teroristických útoků.
Ale pokud vláda město vnímá především jako národní hranici, na níž je nutno trvat a neohlížet se na zájmy obyvatel, problém přetrvá. A Jeruzalém je jeviště, na němž se inscenují extremisté obou stran. Máte zde šílence, kteří chtějí na Chrámové hoře znovu zbudovat chrám, a hned vedle nich extrémní muslimy. To už se člověk musí ptát, jak má tady budoucnost vypadat.
WELT: „Město s problémy kontinentu,“ citujete ve své knize Arthura Koestlera. Nic se na tom nezměnilo?
Chrámová hora, Jeruzalém, Wikipedie
M.K.: Nejpozději s druhou intifádou se Jeruzalém stal centrem konfliktu. A konflikt nelze vyřešit, aniž vyřešíte problém Jeruzalému. Nejsem idealista, ale stále ještě věřím, že dvoustátní řešení se dvěma hlavními městy v Jeruzalémě je možné. Palestinské ve východním Jeruzalému se suverenitou nad Chrámovou horou a Izraelci si ponechají suverenitu nade Zdí nářků. To je pořád ještě řešení, které vyvolává nejméně problémů. Zároveň to ale v Izraeli rozpoutává obrovskou debatu, protože zde již po léta vyrůstá opozice proti jakémukoliv řešení vyjednáváním.
Hovoříte-li s bezpečnostními experty nebo zpravodajci, řeknou vám, že jsou přesvědčeni, že při každém řešení vyjednáváním dojde k ozbrojenému odporu ze strany radikálních Židů. Od stažení v Gaze panuje mezi národně-religiózními nálada, která delegitimuje stát, který se z Gazy stáhnul. Přenesete-li to na východní Jeruzalém a Chrámovou horu, bude to velmi těžké.
WELT: Protože svatá místa jsou pro každé politické řešení příliš nabitá emocemi?
M.K.: Skutečné dilema pro Netanjahua a jeho vládu nespočívá v tom, že by Abbasovi nedůvěřovali. Nebo že by Abbas byl příliš slabý a že by v podstatě měli brát v potaz jen Hamás. Tohle představuje asi jen 30 % starostí. 70 % obav z dohody tkví v tom, že by zbraně pozvedli vlastní lidé. Jicchak Rabin byl konec konců zavražděn za mnohem méně. Otázkou tedy je: Byli bychom ochotni potlačit ozbrojené povstání vlastních lidí?
Co tedy potřebujeme, není jen dohoda s druhou stranou, ale i shoda mezi Izraelci samotnými a vposledku určité referendum nebo veřejné hlasování. Rabin a Šimon Peres se dopustili velké chyby, když Dohodu z Osla nepředložili v referendu. To radikálům usnadnilo dohodu sabotovat.
WELT: Myslíte si, že zeť Donalda Trumpa Jared Kushner je schopen v této situaci pomoci?
M.K.: Ne, to si nemyslím. Izrael potřebuje jakousi laskavou přísnost, „tough love“, nikoliv „soft love“. Kushner nebo předtím John Kerry zacházeli s Izraelem příliš jemně. Potřebovali bychom přísný přístup, jaký svého času uplatňoval bývalý americký ministr zahraničí Jamese A. Baker. Ale nemyslím si, že se Trumpova administrativa bude ubírat tímto směrem. Momentálně je vše zpackané. Nic nepostupuje kupředu, mosty jsou spáleny. Palestinci si vypěstovali obleženeckou mentalitu a sklon ke konspiračním teoriím. A Netanjahu jásá. Obávám se, že to skončí velkým třeskem.
Profesor Menachem Klein absolvoval blízkovýchodní a islámské vědy na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě a dnes je profesorem na Univerzitě Bar-Ilan v Tel Avivu. Během mírových jednání v Camp Davidu v roce 2000 byl členem izraelského týmu jako poradce pro otázky spojené s Jeruzalémem, v roce 2003 byl spolusignatářem Ženevské iniciativy k blízkovýchodnímu konfliktu. Autor řady odborných knih.
Pan prof.Klein několikrát mluvil o velkém třesku,to nemůže myslit snad ani náhodou.Jeruzalém je a bude hraniční město to je výstižná definice.A zároveň je to hlavní město obou entit.Mlůj názor na situaci Izraele je takový:hlavní nepřátele státu Izrael mluví o jeho zničení,to je ovšem propagandistický blud,který je nereálný,bude dál probíhat soužití a sousedství s arabskými státy s ozbrojenými střety,které by měl řešit nějaký společný soudní dvůr,když se umí domluvit o dělení vody Jordánu,budou se muset umět domluvit i o ozbrojených střetech a nacházet řešení.Prez .Obama položil minová pole na Stř. východě.
Ne všichni sdílejí názory pana profesora. Jeruzalém je svaté město také pro křesťany a německá soukromá TV stanice Bibel.TV to ve svých pořadech Faszination Israel a Fokus Jerusalem vidí jinak.
Tvrdit, že Kerry zacházel s Izraelem příliš jemně podle mého názoru neodpovídá pravdě. Slovenský týdeník Týždeň v čísle 46/2012 z 12.11.2012 na titulní straně píše: Slabý prezident Obama a uvnitř čísla je anylýza 4 let Obamy. Ten a jeho 8 let prezidentování je příčinou dnešního stavu na Středním východě.