Republice ke stoletému výročí jedno přání z Aškelonu
Socha knížete Václava na stejnojmenném pražském náměstí, u níž stála v roce 1937 malá Eva (Autor: Ales Tosovsky)
28. říjen 1937 – je mně sedm let. Na Václavském náměstí pochoduje průvod a hraje dechovka. Stojím s tatínkem pod sochou sv. Václava a mávám praporkem. Je krásný podzimní den, mám na sobě nový kabátek od firmy Bambino. V jeho klopě červenomodrobílou trikoloru.
Svatý Václave, vévodo země české, kníže náš, nedej zahynouti nám ni budoucím. Tatínek čte nahlas – s povzdechem, dobře, že člověk neví, co ho čeká. Byl to můj první uvědomělý svátek republiky, a také poslední v republice, kde jsme žili šťastný život v demokratickém státě, vážili si a milovali prezidenta Masaryka. Rozvoj kultury a možnost podnikání, kde se každý mohl cítit doma, žít slušný život, prostě domov můj.
Poslední velká oslava. Republika se schylovala ku konci, a tím také náš rodinný život tragicky skončil, tak jako mnoha dalších. Kéž by rod budoucí objevil hodnoty první republiky a navrátil trochu z nich do přítomnosti.
Ke stému výročí šťastnou cestu!!
Přeje Eva Erbenová, Aškelon Izrael
